Heydrich - konečné řešení

V tomhle dokumentu je všechno, co by v dobrém dokumentu mělo být: téměř neznámá nová fakta, autentické záběry, fundované komentáře... jeho největší vada, zdá se mi, spočívá v tom, že je toho zkrátka všeho příliš mnoho. Ve snaze zachytit všechno a nezapomenout na nic se stává neůměrně dlouhým a občas nudným. (06.10.2011)

Celý život jsem slyšela či četla diskuze o tom, jestli byl atentát na Heydricha nutný a potřebný či ne, zda tato akce řízená z Anglie byla v českém zájmu či nikoliv, zda atentát nebyl příliš draze zaplacen krví českých lidí apod. (Stejně tak i všechny ty diskuze o kapitulaci po Mnichovu, která údajně zachránila Prahu před vybombardováním, před srovnáním se zemi... Vždycky si na tyto úvahy vzpomínám, když se na tu naši Stověžatou dívám. Je Praha skutečně naší nejvyšší hodnotou, kterou je potřeba chránit i za cenu újmy na charakteru a morálce národa? Nevím.) Když se ale rozhlédneme po tehdejší Evropě, mnohé národy na tom nebyly s morálkou o moc lépe, ba co víc, některé se otevřeně přidaly na stranu Hitlerova Německa ve snaze zajistit své zemi mír a bezpečí - morálka nemorálka! - Za sebe mohu říci, že jsem hrdá na český protifašistický odboj, který alespoň částečně vyvrací názor, že Češi jsou tak pragmatičtí, že za každého režimu jen mlčí, dokáží se přizpůsobit - a tak jakžtakž přežívají! Díky za tento dokument, který nechává promluvit dosud žijící pamětníky a připomíná jména všech těch statečných lidí, kteří si uvědomovali, že bez obětí se boj proti okupantům neobejde a dobrovolně riskovali a ve většině případů i položili za svobodu své životy. Jaká obdivuhodná statečnost! (27.06.2017)

Rozsáhlý a svým způsobem unikátní cyklus čtyřiačtyřiceti epizod, předkládající Heydrichův osud po nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora v září 1941, sice operuje s přehršlí informací a v jistém ohledu vnáší do uzavřených kapitol českých dějin nové světlo, ale zároveň se jen stěží dokáže ubránit jistým pochybnostem. Nezastupitelná je v tomto případě role odborníků, historiků a v neposlední řadě také přeživších pamětníků; možnost diskuse a konfrontace s archivními materiály pak poskytuje celku jistou výjimečnost, jíž se nám v obdobných dokumentech dostává spíše okrajově. Téma Heydrich zůstává i po sedmdesáti letech jedním z nejtragičtějších okamžiků porobeného českého národa a publicita, televizní či rozhlasová, je bezesporu důležitým krokem k znovuobjevení a pochopení období protektorátního temna. Právě dnes a právě teď. (19.10.2014)

Dostal jsem se téměř až k atentátu, ale pak jsem postupně odpadal, až jsem odpadl úplně. Nicméně si vysoce cením "prohlášení pamětníků", z nichž, i přes vysoké stáří, sálají nejen tehdejší prožitky, ale i vysoká inteligence. Myslím tím například a především Židovky v dílu podivně nazvaném "Judenrein". (24.10.2020)

Nejvýznamnější odbojový čin v 2. světové válce, jakým atentát na Heydricha bezpochyby je, si žádá řádné zdokumentování. Ač jsem hrdý, že se tato událost odehrála právě v naší zemi, tak na námi zpracovaný dokument nemohu pět ódy, byť jsou v něm jména jako Eduard Stehlík či Jaroslav Čvančara, která jsou zárukou fundovaného vyprávění. 44 epizod je zkrátka příliš a po pár dílech už cyklus mapuje věci, které s tématem souvisí jen velmi úzce, což velmi často vede k příšerné nudě. Místy jsem měl pocit, že autoři začnou např. pátrat i po zednících, kteří postavili domy, v nichž rodiny ukrývaly členy odboje. Působivé momenty či zajímavé informace tu samozřejmě jsou, ovšem na celkovou stopáž je jich sakra málo. (14.10.2015)