Na dřeň

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Na tento film som bol zvedavý iba kvôli Marion Cotillard a nebol som sklamaný. Marion zahrala svoj part presvedčivo a okrem nej som už nenašiel nič zaujímavé. To sa mi stáva aj u iných filmov, ale tento trval celé dve hodiny a mohol by pokojne slúžiť ako test vytrvalosti a sily vôle. Niektorí ho vnímajú ako romantický film, iní ako sociálnu drámu, ja som ho vnímal ako nezaujímavý príbeh (vlastne dva paralelné, vzájomne sa občas preplietajúce príbehy) nezaujímavých ľudí, ktorí sa boria s problémami, ktoré mi sú cudzie. Je mi ľúto, ale za takýchto podmienok ma film nedokáže nadchnúť. (16.04.2014)

Na Audiarda standard, takže pořád pecka. Tahle variace na "Čti mi ze rtů" sice v mých očích kvalit předchozích režisérových filmů nedosahuje, na to má až moc nezacílený scénář a uspěchané finále, které sráží dojem. Vtipné je, že přestože film podle trailerů a obsazení Marion Cotillard vypadal jako úlitba masám a útok na emoce, jde o méně diváčtější film než předchozí Prorok. Zůstávají skvělí herci (O Schoenaertsovi po Býčí šíji nemůže nikdo pochybovat), fascinující práce s přirozeným světlem a Audiardův artově-realistický touch, oproti kterému vypadá zbytek francouzské produkce strašně uměle a nepřirozeně inscenovaně. Film, který možná bude zrát. Jo a prostetické nohy nikdy nebyly tak sexy. (06.11.2012)

Film silných momentů, který trpí přílišnou roztahaností. Je sympatické, že Audiard netahá z diváka laciné emoce, ale působí skrytě, jenomže všechno moc natahuje a tak ten účinek není takový. Silných momentů je tu poměrně dost (záchrana syna z vody, klíčová nehoda), ale trošku zanikají v unylém a nevyrovnaném tempu. Cotillard je výborná, Schoenaerts taktéž a ta zvláštní chemie, která tam má být, funguje bez problémů. Někomu může vadit, že hrdinové jsou záměrně ne úplně sympatičtí (ona povrchní a provokativní, on jednoduchý a záletnický), přesto si tak nějak srdce diváka svým způsobem získají. Je opravdu škoda, že to má dvě hodiny, protože minimálně dvacet minut mohlo skončit na podlaze střižny a nic by se nestalo. Naštěstí to má působivou hudbu, krásnou kameru a řemeslně je to vydařené, takže pod průměr to nikdy neklesne. Je ale pravda, že to mohlo být intenzivnější, silnější a působivější. Ve výsledku tak jde o lehce nadprůměrné drama s výbornými herci a zajímavým, i když ne zas tak objevným příběhem, který se nevyhýbá určitým klišé, ale dovede s nimi dobře pracovat. 60% (20.02.2013)

Nakouknutí na odvrácenou stranu Francie - tedy na samotnou spodinu národa. Příběh pojednává o dvou lidech, kteří kdyby měli Facebook, tak jsou spolu v něčem, co se označuje jako "komplikovaný vztah". Pán je tak trošku retard a kurevník a slečna se živí trápením kosatek a po zásluze ji to stojí nožky. Člověk tak dostane příležitost nakouknout, co by to tak obnášelo, kdyby o nějakou tu končetinu nedopatřením přišel. Poučné věci já hodnotím vždycky kladně. Pro natáčení bylo vybráno moc pěkné prostředí. Ústřední postavy nebyly nějak úžasné, ale účelu posloužily. Snímek popisuje vztah mezi ústředními protagonisty klasickou funkcí sinus. Když už se pán konečně vzchopí a začne vést plnohodnotný život, tak stačí chvilička nepozornosti, osud dost razantně zakročí a průběh funkce začne klesat. Teď narážím na nejemotivnější scénku s rozbíjením ledu. A když se hlouběji zamyslím, tak zde právě veškeré emoce končí. Film byl zbytečně dlouhý a několikrát jsem stihl u sledování trpět nudou. Zřejmě spíše ženská záležitost. Za mě lepší 2 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (03.06.2016)