The Shunning

Chvíli trvá, než se film rozjede, ale pak dostane příjemnou jiskru. Katie hledá místo v komunitě Amišů a zároveň pátrá po tom, kým vlastně je. Některé linky jsou jen naznačeny (Daniel), jiné jsou detailně rozebrány a film na nich stojí. Danielle Panabaker je sympatická herečka, které jsem její zmatenost velmi snadno uvěřila. Zobrazení života amišské komunity je zajímavé a jejich pravidla jsou opravdu dost přísná. Docela dobrá podívaná se zajímavým koncem. (06.11.2011)

Komunita Amišů je zajímavé prostředí, naštěstí film neskouzává do extrému a nezobrazuje Amiše jako zpátečníky a zároveň je ani nestaví na piedestal. Více se staví na rodinných vztazích než na "exotičnosti" prostředí, a to je moc dobře. Střed dvou životních přístupů a Katieino rozhodování je zobrazeno dost uvěřitelně na to, aby se člověk mohl s krásnou Danielle Panabaker ztotožnit. (08.11.2011)

Velmi kvalitní televizní film a zajímavý příběh z prostředí amišů v USA, první díl trilogie o zákonu, lásce a hledání vlastní identity. Další dva díly jsou: 2. “The Confession” a 3. “The Reckoning”, a ty možná ještě zlepší mé hodnocení tohoto prvního, protože mi na něm vadilo právě jen to předčasné ukončení bez ujasnění, jak to všechno dopadlo... (04.01.2014)

Filmy o Amišoch sú pútavé a majú isté romantické čaro, ktoré mi vždy o máličko rozšíria obzor. Samotná komunita Amišov má niečo, čo mne osobne imponuje. A aj keď má tento iba televízne spracovanie, darí sa mu rozdať karty tak, že ma to na tú hodinu a pol nenudilo, hoc tempo je iba vlažné. V istých chvíľach príbeh síce koketoval s telenovelovskou zápletkou, tie ostatné ale prevážili misku váh. Nemohol som si však nevšimnúť, že tvorcovia zvolili k inakosti až príliš kritický prístup, hoc sa to kvôli zmierlivému záveru nemusí celkom zdať. (12.11.2017)

V krátké době třetí film co jsem shlédl o Amišské komunitě. Za příběh bych dal hvězd i 5, ale opět zde nacházím i hrubý rozpor. Přestože jsem přesvědčen o tom, že jejich Bůh a můj Bůh je jeden a tentýž, jejich výklad písma (nebo odkud to mají) je poněkud zvláštní. Je psáno  Hospodin kárá, koho miluje, jak otec syna, jehož má v oblibě. (Přísloví 3:12) KÁRÁ, nikoli ZAVRHUJE jak to praktikují oni. Dotyčný sice má možnost návratu, ale ten psychický nátlak ze strany komunity, kdy člověk nemá ani možnost s někým si promluvit, jak k tomu došlo, co jej tíží a jak z toho ven... Vždyť sami zmínili podobenství o ovci:  Kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. (Matouš 18:12,13) a hned nato se rozhodli, že oni budou ztracenou ovci zcela ignorovat dokud se sama nenajde a s prosíkem nevrátí zpět. Vždycky jsem měl dojem, že  Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. (Genesis 1:27) čehož nakonec byli rodiče dokonalým příkladem. Kdo tedy vytvořil pravidla Amišům, že jsou v mnoha ohledech tvrdší a ubíjející než zákony a doporučení jejich stvořitele? TIPseznam dalších křesťanských filmů. (06.08.2012)