Ejzenštejn v Guanajuatu

Peter Greenaway je kategorie sama o sobě. Obrazově vytříbené záběry (hlavně v interiérech), kamerové jízdy, ze kterých se vám začne motat hlava... a samozřejmě nazí muži. Ejzenštejn sice vypadá jako filmař na plakátu, ale ve filmu nenatočí ani minutu. Podle komentáře to vypadalo, že se děj filmu odehrál během deseti dnů, i když to občas působilo, jakoby tam strávil měsíce. Celkově jsem zmaten. Nenudil jsem se, ale ani mi to nic nedalo... (15.04.2021)

Greenaway už leď točí takřka jen pro přeprodejce umění: kurátory, dramaturgy, historiky... Všechny ty, kteří nejlíp vědí, "jak by mělo současné umění vypadat." Odpovídá tomu forma i bezvýrazné obsahy. Sympatické je, že se usilovně snaží překročit vlastní stín. Film má skvělý střih a je to i o něco menší plast než poslední režisérovy opusy. Kašírka a podivná umělost z něj ale čouhá i tak. A k tomu zní the best of Prokofjev: když člověk jen trochu vidí pod povrch toho lesklého designu (čti: má o něco větší povědomí o Prokofjevovi než rejža), nepůsobí to najednou o moc hlouběji, než nějaký prostřední hraný dokument - hladký nablýskaný povrch, mistrovská technologie, konec. A: na západě by neměli točit o Rusech, dopadá to vždycky trochu jako Doktor Živago: přefinancované akademické nic. Greenaway je navíc léta otravně didaktický: všechna ta jména a kontexty jsou jak ze špatně vedené hodiny dějin umění ("a toho znáte? a toho taky? a víte co udělal tenhle s tímhle? ...a to bylo, když tenhle potkal tohodle" - historky z "natáčení" se vrství, aniž by vypovídaly víc, než že autor zná hodně jmen) - odkazy, neautenticita, zprostředkovanost, které opravdové umělecké Dílo snadno zahrnuje a překračuje - a to i při přiznaných citacích a polystylovosti. Tohle mi pohřbilo i živelnost hlavního herce. (12.04.2019)

Greenaway - majster silných obrazov, formálny experimentátor, scenáristický nedouk. V jeho filmografii som neustále konfrontovaný s opulentnými, výtvarne ohromujúcimi zábermi, inovatívnymi riešeniami scény i obrazu a zároveň s veľmi priemernými, jednoduchými scenármi. Plnými papagájovo opakovaných scén, na hranici diváckej trpezlivosti. Tak aj Ejzenštejn. Prokofievova hudba. Gay aféra hlavných aktérov. Zábery z filmov ruského režisérskeho giganta v rytme orchestra pod plátnom v elegantnej kinosále zívajúcej prázdnotou. Kašľanie na prácu v objatí vášne. Prekračovaný rozpočet - nepokojní sponzori Nepokojný Stalin, znepokojená asistentka. Dej v skratke: vášeň poráža prácu. Večná škoda, ako spomína aj garmon, spústy mien intelektuálov, ktorí sa mihnú len ako meno, bez akéhokoľvek ďalšieho ich zapojenia, či príbehom, myšlienkou alebo naznačením toho, čím prispeli k umeleckému obohateniu sveta. (30.11.2020)

Greenwaya nepoznám, ani jeho tvorbu. Neviem teda posúdiť či to čo som videl je bežná demonštrácia nejakej jeho patológie, alebo či sa riadil len momentálnou "inšpiráciou". Prvú trištvrtehodinu som mal pocit, že som podhodnotil asi všetky filmy čo som kedy videl, lebo mi to celé liezlo dosť na nervy a navyše som sa nudil. Ejzenštejn mi prišiel ako egocentrický, preafektovaný, rozmaznaný, hysterický k***t a rozhodne som nemal záujem sledovať jeho čurákovanie bezmála dve hodiny. A v živote som nechyroval, že si dokonca budem na veľkom plátne "užívať" gay porno a sledovať ako mi dvojica "pánov umelcov" v každom druhom zábere do ksichtu strká svojich chlpatých fešákov. Neviem síce čo nám tou všadeprítomnou mužskou nahotou chcel pán režisér réce, možno ho pritom len príjemne šimralo v miešku, ale zase som bohatší o pár obrázkov, ktoré si z už aj tak pošramotenej mysle asi nevymažem. Uznávam však, že keby Greenwayovi niekto dal normálny scenár, lieky, alebo v ňom inak utlmil jeho exotično, ako režisér nie je najhorší. V druhej polovici to s poklesom prítomnosti pánskeho ohanbia na plátne začne byť sledovateľné a napriek tomu, že Ejzenštejn mi stále liezol na nervy, bol postavou, ktorá si vo filme prešla nejakým vývojom. Fakt, že vo výsledku som to nakoniec bez problémov dopozeral považujem po úvode pomaly za zázrak. (22.02.2017)

Vynikající audiovizuální ilustrace pro Ejzenštejnovu knihu esejů "Kamerou, tužkou, PÉREM." Satisfakce pro všechny studenty střihové skladby za trápení způsobené snahou pochopit intelektuální a jiné Ejzenštejnovy montáže. Pokud Martin Čihák neopustí sál po 10. minutě, kde Ejza rozpráví se svým pérem, dočkáme se zvolání "Britové nechali Ejzenštejna znásilnit před našima očima! A to DOSLOVA!" Každopádně film elegantně kombinuje to nízké a živočišné s oním duševně vznosným a vysokým; a připomíná že největší ze sovětských montážníků, obdivovatel Mickeyho Mause a Charlieho Chaplina, dobře věděl, že film je také především zábava. (16.02.2015)