Bílá pomsta

Příběh dvou bratrů bojující o nadvládu během pádu dynastie Čchin, což znamená v období 206 před naším letopočtěm. Další epický historický snímek s honosnými válečnými scénami používající pro svůj fiktivní příběh skutečné historické období známé jen čínské veřejnosti. Od podobně laděných vizuálních snímků se ničím neodlišuje. Kromě zmíněných bitev děj klasicky obsahuje politické intriky, které jsou svým způsobem pro takový film nezbytné a jako doplněk melodrama s nějakou tou emoční scénou. Pevné kamerové nájezdy vytvářející nádherné scénografie, ve ktyerý se samozřejmě vypomáhalo CGI efekty, které až tají dech. tato vizuální stránka je pastvou pro oči. naprosto perfektní kostými a zbraně jsou uiž kapitolou samo za sebe. Tady ale veškeré nadšení končí. Příběh jako takový je docela komplikovaný a o to víc složitosti oné válečné scény. Jakmile začnou řinčet zbraně, divácká myšlenka dějového vývoje jde okamžitě do stracena, tudíž netrvá dlouho a již se neví, o co vlastně jde. Chytlavost snímku má zkrátka problém do všeho dění zapojit diváka to správnou úderností námětu. Skrátka a dobře, válečné scény jsou jediné, co utkví v paměti. děj jako takový se stává druhořadý a melodramatické scény snažící se divákovi vytkačit slzu už jnom zbytečně a dost drasticky ubírají na tempu. Snímek lze v rámci žánru vnímat přívětivě a onu romanci brát spíše s patřičným odstupem. (04.11.2020)

Tentokráte trochu osobněji: Pro člověka, který má problém si pamatovat jména, je "White Vengeance" naprosté peklo. Nemám nejmenší ponětí, co se ve filmu dělo, jen že neustále vzduchem lítala jména desítek postav a hrozně se tam pletichařilo. Ale proč? Oceňuji nápad natočit historický velkofilm, který se zaměří na pletichy či mocenskou taktiku, a ukáže je jako partii šachu. Jenže stejně jako v případě reálné deskové hry je potěšení i napětí ze sledování souboje dvou taktických mistrů stejně úměrné tomu, jak je divák obeznámen s pravidly hry. V tomto případě ale publikum sleduje dvě hodiny tahy různými figurami na prostoru vyprávění, ale nemá k dispozici žádný systém pravidel, podle něhož by mohl oceňovat bravurnost hráče/scenáristy či naopak být napjatý z chyby určité strany konfliktu. (19.02.2012)

Daniel Lee tentokrát dostal zjevně více prostředků, na rozdíl od titulu Tři království: Vzkříšení draka, je však využil pro další historické drama mnohem lépe. Nejen vizuální stránka vyniká, perfektní ost od Henry Laie(měli by jste věnovat pozornost pár jeho posledním pracem, je fakt dobrý). Film je koherentnější, snaží se celkem úspěšně o postupné budování charakterů, příběh je to napínavý, jak se jeden původně slabý regionální vzbouřenec stal císařem. Bojové scény jsou využívány relativně málo, určitě nebyly plánovány jako hlavní atrakce, byť jsou na tradičně vysoké úrovni přednost má dramatická složka. Musím říct, ale se že se tady nemlátí prázdná sláma, dialogy mají vysokou úroveň, některé myšlenky také a z hlavy to hned tak nevymizí. V hlavních rolích se vám představí řada dobře známých herců. Leon Lai je v hlavní roli překvapivě dobrý, snaží se hrát svůj charakter velmi nenásilně, za každou cenu nevynikat. Byť nejvíce to tady pro sebe urval kdo jiný, než Anthony Wong Chang Sau jako minister of Wisdom, a nejvíce cool je zde Andy On jako neporažený generál Han Xin, tahle šachová partie stojí za shlédnutí. (02.02.2012)

Pointou filmu je určitě hra na lest a léčku, v které figuruje celý národ, ale vůbec jsem si tu hru neužil. Člověk se ztrácí v ději, spousta postav a že ti čínaní jsou fakt stejní, nemluvě o spoustě jmen, které se skládají jen z písmen Čchi. Na velice dobré úrovni jsou bitky jeden na jednoho, zato bitvy armád jsou sice velkolepé, ale toho střihače bych zastřelil. Když už je pohled na krajnu s velikou armádou, tak trvá asi půl vteřiny a hned střih na hlavního hrdinu. Čínské omáčky je víc než dost, ale to hold k šikmooké kinematografii patří. 61% (22.01.2014)

Téměř k dokonalosti vykreslené postavy jsou největší devizou snad již sté válečné historické události Číny. Sice jsem nepochopil Weiqi, ale strategie a taktiky velkých vůdců jsou oním dalším pilířem, o který se White Vengeance jako celek opírá. Tomu taky odpovídá délka filmu a prostor, který je této tématice věnován. Tady asi mnoho lidí narazí, stejně jako já. Soubojů mnoho není, ale i tak o sebe meče narazí snad tisíckrát, pochvala. Co se audiovizuálu týká, opět je na co se dívat, což ale není nic překvapujícího. Jak píše kolega Vavča, budu citovat "tato šachová partie za shlédnutí stojí". 60% (19.02.2012)