Z for Zachariah

Postapo romantika, aneb postapokalyptický svět z pohledu mladé dívky? S postavou Margot Robbie jsem měl největší problémy, protože takováhle bohabojná naivka mi prostě k srdci přirůst nemůže; nicméně i pragmatický Ejioforův vědec by tušil, že mělo-li by přežit více generací, museli by se nějak křížit.. Největší devizou budiž kamera a až idylické záběry vylidněné krajiny. BTW, bylo zajímavé si na wiki přečíst, o čem vyprávěla knižní předloha - žádný milostný trojúhelník, pouze sžití a následné odcizení dívky a majetnického vědce. (27.12.2015)

Hmm tak co se to ke mě zase dostalo za unikát? Artové drama z postapokalyptické budoucnosti??? Ne já to vzdávám já se prostě nemůžu koukat na tyhle nudný rádoby umělecký filmy kde se po celej film nic neděje. Kromě toho, že mě to brutálně nudilo mi ani nikdo z ústřední trojice nebyl sympatickej. Pobaví snad jenom Chris Pine z vizáží houmlesáka kterej to svým nástupem po úvodní půlce která není pravda taky nijak zázračná, ale aspoň jsem to neměl chuť každých 5 minut vypnout zabije úplně. Pak už se z toho stává jenom divná Švédská trojka s totálně nijakým koncem. Jestli je tohle to jediný co na zemi po nukleární válce zůstalo, tak to je teda hodně špatný. Nemůžu zkrátka na tenhle typ filmu koukat a nemůžu. Potíž je v tom, že jsem si neměl co pustit. Mám v merku asi tři filmy, ale jeden zatím nemám kde stáhnout a ke zbejvajícím dvěma zase ještě nejsou titulky, tak co jsem měl sakra dělat?! No možná radši tupě čumět do zdi. Bylo by to efektivnější.10% (03.09.2015)

Konceptom to bol jeden z tých viacej zaujímavých indie tohto roka, bohužiaľ je to celé tak strašne komorné, civilné a vlastne sa tam okrem inšpiratívneho stavania mlynu a mierneho citového konfliktu medzi postavami nič zásadného nestane. Bolo ale príjemné vidieť Margot naposledy v tejto polohe pred tým, než si ju navždy zaškatuľkujem ako Harley Quinn. (31.08.2015)

Na Zemi došlo ke katastrofě. Většina planety je zamořena radiací, ale nikde není přímo řečeno, že proběhla atomová válka. Ann přežívá sama se svým psem na farmě v malebném údolí, kterému se radiace vyhnula. Její stereotypní život naruší příchod Johna. Postupně se sbližují a společně pracují na farmě, než... Než se objeví další muž - Caleb. Postupně dochází k jiskření mezi postavami a je jasné, že dva kohouti na jednom smetišti nemohou být. Lehkovážná Ann jakoby nevěděla, kterého z mužů si vybrat. Tím ovšem zavdá příčinu k tomu, aby temné proudy vyrazily na povrch. Minimalistické postapo se v první půli vleče šnečím tempem a nic převratného se neděje. Jakmile ale dojde k prvním střetům, napětí vzrůstá a až do konce nepoleví. Oba muži mají totiž svá tajemství. Velmi se mi líbila stavba vodní elektrárny, kdy jsem si tak nějak vzpomněl na filmy W. Herzoga. Snímek vyžaduje od diváka jistou spolupráci, a tak není pro každého. (20.03.2020)

„Zet jako Zasraná nuda“ není nic jiného, než katastrofální postkatastrofický harlekýn, jehož autor navíc věděl o nukleárním spadu a vzhledu čerstvě ozářené krajiny zhruba tolik, co o kreativním psaní poutavých a smysluplných dialogů, tudíž bych asi to sci-fi v anotaci vyměnil za „kokotskou fantazii“ neboli, jak říkáme my, lingvisté, dick-fi. Sryler bych rozhodně ponechal, protože jsem byl celou dobu hrozně napnutý, jestli tu neskonale otravnou, rádoby psychologickou pičovinu vydržím až do konce. Tak nám jaderný armabeton tentokráte přežili vymetená, neposkvrněná kudlanka, nezdravě opálený Přemek Podlaha a SEKSY horník s posláním, přičemž hlavní hrdinka řeší existenciální dilema, jestli při přijímání pojmout ducha svatého ve tvaru čokoládového kabanosu či se spokojit s koktejlovým párečkem, jestli solit, nebo pepřit, no a chlapci se neohrabaně až debilně kočkují, kdo bude vzadu a kdo vepředu, a kdo se zakousne Margotce do kokosky. To ovšem až po hodině unylého kurzu postapokalyptického farmaření v podobě okopávání v geigru prskající brokolice, doprovázeném klerofilosofickými životními modry natolik hlubokými, že by je i Kierkegaard s hysterickým chechotem prohlásil za bandu pičoidních žvástů, a následovaném úmornými polemikami o tom, je-li teologicky přípustné rozebrat místní kostelíček na stavbu vodní elektrárny, aby to náhodou nenasralo soudruha Boha. Ke všemu tomu neštěstí to ještě skončí tak, že to neskončí, tudíž to hormonálně vyvážený divák vypíná s pocitem, jako by mu devadesát minut honila hloupá, škaredá, zpocená stokilová uklízečka, a když už se s tím jakž takž smířil, těsně před vyvrcholením se na to prostě vysrala a odešla. (05.09.2015)