Cesta ohněm

Ač násilí ani pomstu neschvaluju, tento film je dokázal mistrně využít jako určité odstrašující archetypy lidského činění. V pohádkách a mýtech často čteme, že dobro zvítězí a zlo bude po zásluze potrestáno. Tento film je novodobou pohádkou odrážející toto mytické moto doslovně. Herecké výkony nadmíru přesvědčivé a práce kameramana skvělá. Jen bych si přála více filmů plných lásky bez násilí. Zlo dovedené do důsledku musí být vždy vyváženo neskutečnou měrou dobra, aby svět byl v rovnováze. I proto raději více filmů bez násilí. Stačí, kolik si ho lidé dokáží sami vyrobit v běžném světě. (10.04.2016)

Ze srdce krvácím, když tu filmy jako Agneepath vidím v modrých, zatímco všelijaký hnůj se tu rozvaluje v červených. Moji dva oblíbenci z Mission Kashmir (Hrithik Roshan a Sanjay Dutt) opět spolu v jednom filmu, takže to nemohlo dopadnout špatně. Zatímco však Roshanův Vijay se oproti mladému Altaafovi výrazově příliš nezměnil, onehdy sympatický Dutt se přetransformoval v záporáka par excellence, tak ohavnou a monstrózní figuru jsem už dlouho ve filmu neviděl (naposledy možná Bardemova psychopata Antona Chigurha). Z vizáže tohohle chlapa mocně vyzařují Zkaženost, Šílenství a archetypální Zlo. A slunečná Bombaj pak často připomíná noirové Sin City, i temný Gotham je proti ní celkem civilizované a spořádané město příjemné pro život. Za velkou pochvalu stojí tři ústřední songy, jejichž chytlavost a choreografie jsou přesně takové jaké mají být a jaké mám rád. Scénář filmu je... scénář je indický, to znamená že je ještě praštěnější než třeba čínský nebo japonský, tolik ke scénáři (tedy popravdě - ten konec už byl ale tentokrát moc i na mě, perverzního ctitele bollywoodské perverzity). Nejšílenější scéna? Kromě poslední čtvrthodinky ještě mačetový pogrom hinduistických transvestitů na musulmanské kuplíře. / ZAJÍMAVOST: Hrithik Roshan (Vijay) jí při návštěvě matčina domu rýži levou, tzn. nečistou rukou, což je v tamních končinách (tedy nejen v arabském světě) dost velký prohřešek proti dobrým společenským mravům. A to proto, že na pravé ruce má dva palce (vrozená polydaktylie) a ve filmech se to většinou snaží skrývat. (http://www.handresearch.com/thumbs/hrithik-roshan-double-thumb-photos.htm) (15.02.2016)

Agneepath je velkofilm v pravém slova smyslu - z velkorysé výpravy, opulentního audiovizuálu a skvělé kamery až přechází zrak, vskutku, HD rozlišení je tady povinnost. Vychválit musím taky nejen písně, ale i doprovodnou hudbu, která dodává scénám správné grády. Herecky je film také velmi silný, osobně mě nejvíc překvapil Rishi Kapoor, kterého znám spíš z rolí hodných strýčků, tady ztvárnil pěkně nebezpečného (a charismatického) mafiánského bosse, kterého bych nechtěl potkat. A to nic není proti Sanjay Duttovi - Kancha v jeho podání není démon, on je rovnou vtělený Ravan.. No a Hrithik s Pryiankou jsou super vždycky. Mě osobně opět nejvíc dostává do kolen ta indickost - tance, syté barvy, svátky, davové scény, holky v sárí, silné emoce - v tomto filmu si toho divák užije do sytosti. Nenechte se ale mýlit, podívaná je to místy dost temná a drsná, hrdinové musí nejprve trpět, aby se jim dostalo katarze, žádná macho limonáda od Prabhu Devy. Výborný zážitek, který si v nejbližší době jistě zopakuji. (09.03.2014)

Neumím indické filmy hodnotit ani se na ně ve vážnosti dívat. To musím přiznat hned. Agneepath je, hádám, klasická bollywoodská produkce s těžce emocionálním příběhem o pomstě. Tleskám všem, kdo se u toho dokážou nesmát. Herci jsou zkrátka Bollywood jako vyšitý. Bůď zpívají nebo působivě brečí. I když teda aspoň představitelé Vijaye a Kaali asi nějaký ten talent pobrali. Nicméně příběh je to docela zábavný a dívat se na to dá. Hollywood produkuje každoročně horší blockbusterové braky. (02.10.2012)

Bollywoodské filmy jsou dělané tak, aby divákovi nabídly co nejvelkolepější podívanou s množstvím atrakcí, takže kdo se na ně dívá z kinoripu, ten se připraví o podstatnou část jejich kouzla. U Agneepath to platí dvojnásob, protože mezi jeho hlavní zbraně patří hlavně epická hudba a vynikající, oku lahodící mizanscéna (zejména lokace Manwy jsou famózní). Jelikož se jedná o remake filmu z 90. let, nepřekvapí, že se s ním na plátna kin vrací špinavá atmosféra slumů a čolů, mnohokrát přetřásaný námět o úchylovi terorizujícím odlehlou vesnici a jiné prvky, které byly pro indické snímky té doby typické (přičemž spolu s nimi ožívají i polozapomenuté stereotypy, např. ty o muslimských gangsterech v kufíjích). Ač je v Agneepath minimum explicitního násilí, skutečně se mu daří udržovat si nepříjemně drsný a skličující tón, na nějž lákala propagace. Přes několik nešikovně zrežírovaných scén (útok hidžrů, přestřelka na svatbě) a přítomnost zbytečných vedlejších linií, které akorát natahují stopáž k hranici únosnosti, se jedná o strhující audiovizuální a emocionální jízdu, které jsem se rád poddal. (22.09.2012)