Сибирь. Монамур
Siberia, Monamour
Obsahy(2)
Sibír, neskorá jeseň. V opustenej dedine uprostred tajgy žije starý muž menom Ivan so svojím 7-ročným vnukom Ljošom. Svorka divých psov žerie v okolí všetko, čo sa pohne. Jeden z týchto psov je Ljošov najlepší priateľ. Psov niekedy nakŕmii ch príbuzný strýko Jurij.
Jedného dňa po ceste naspäť z Ivanovej dediny napadne Juriho svorka psov a zraneniam podľahne. Ivan a Ljoša zostanú bez zásob. Akonáhle Ljoša zistí, že Ivan strieľal aj na jeho psa, utečie z domu. Ivan ho nájde vo vyschnutej studni, ale nepodarí sa mu ho vytiahnuť. Ivan sa vydáva na cestu tajgou a hľadá pomoc. Teraz budú psy loviť jeho...
(nessbeal)
Recenze (39)
Krásný film. Sibiř, zima, osamělá usedlost, ve které žije starý děda s vnukem. Do nejbližší vesnice jsou hodiny cesty lesem plným zdivočelých psů. Navíc se kolem potloukají a rabují propuštění vězni. Chlapec má jediného kamaráda, divokého psa a ten s ním, jak bývá zvykem, zůstane až do konce. Nebo ten konec nebude špatný? Nechte se překvapit a kochejte se tímto drsným filmem, jaký dokáží natočit jen Rusové. ()
Syrové, smutné, studené, jako tajga, do které přichází zima a vkrádá se do polorozpadlých vesnic, kolem kterých krouží smečka hladových, divokých psů, kteří klidně uloví člověka. A ve zchátralé osadě čeká malý Ljoša se svým silně věřícím dědečkem na svého otce, co slouží kdesi v armádě. Všem brblalům doporučuji jedno, pokud chcete zažít život, ve kterém uvidíte, zač je toho loket, odstěhujte se na Sibiř. Skvělá kamera i herecké výkony, velmi mě krom jiného zaujala dobře ztvárněná postava armádního kapitána Kozakovem. ()
Stav Ruskej spoločnosti po 80-tich rokoch komunistickej diktatúry, rozkrádania Jelcinovej verchusky a úplného morálneho úpadku spoločnosti. Ako tá svorka zdivocelych psov. Kam sa podela tá Ruska duša Tolstého ? Je to typ ruského filmu ktorý mám asi najradšej, drsný a realistický. Skvelí Zajcenko a Kozák. Za 5* ()
Žít v sibiřské tajze není žádná sranda a zvrtnout se může leccos. Zvláště když okolí terorizuje smečka zdivočelých psů (v Rusku dost běžný jev a to i ve městech). Film se skládá ze dvou příběhů. První je o chlapci Ljoškovi a jeho dědovi Ivanovi, kteří žijí v tajze téměř bez kontaktu s lidmi. Druhým příběhem je příběh dvou vojáků a jedné šlapky, kterou chtějí dopravit na velitelství. Zdánlivě nesourodé příběhy vedle sebe fungují naprosto bez problému a nakonec se oba příběhy nenásilně spojí dohromady. Hudební podkres dokonale dotváří depresivní atmosféru, táhlé záběry na přírodu ještě prohlubují osamnění postav v krutém světě, který si nebere servítky a bere si lidské životy za pomoci kruté tajgy. A v takových podmínkách nejde hlavním hrdinům (hlavně dědečkovi) nefandit. ()
,,JEŽÍŠI KRISTE, SYNU BOŽÍ, SMILUJ SE NADE MNOU, HŘEŠIL JSEM. SMILUJ SE, BOŽE. SMILUJ SE, BOŽE. SMILUJ SE, BOŽE....“ /// O složitosti života na místě, kde se může stát všelicos. Chlastání, chlastání, chlastání, taky píchání – toho míň, páč ,,děvoček němnogo“. Chvíli trvá, než tomu přijdu ,,na chuť“, než se všechny ty osudy daj tak nějak po ,,Iñárritovsky“ (a ,,pa rusky“) do cajku, než sežraná návštěva přinese svoje ovoce (ser na duchy, je to myšleno imaginárně…). Pomalu, ale jistě dostává příběh šťávu, postavy vývoj a Boží záměr jen kopíruje prostředí. Bohem zapomenutá země, kde žít je hrdinství. Není to biják ,,pro masy“. Spíš ,,těžkej“ film, jehož režisér moc dobře ví, co a komu má sdělit. (3a½! - no i já jsem s tím měl problémy…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám nějaký klidný místo, kde vlci (psi) dávaj dobrou noc. 2.) Optimistický příběhy mě nebavěj. 3.) Thx za titule ,,robilad21“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Reklama