Holy Motors

Pokud lze vůbec vážně vytáhnout dnes na světlo pojem cinefilie a nemá to být pouhý předmět nostalgie a heslo z učebnic, pak se to daří právě Caraxovi v Holy Motors. Je poměrně pozoruhodné, komu se ten film nelíbí: ze zvláštního důvodu většině českých kritiků starších čtyřiceti let. Zbytek jsou prostě nedotatečně vnímaví lidé. Podle mého totiž někdo, kdo použije slovo pseudointelektuální, nemůže mít skutečně rád film. Carax natočil naprostý unikát, film, který se cele odehrává v mantinelech vytyčených samotnou filmovou fikcí. Film, který neodkazuje vůbec k ničemu jinému než ke kinematografii samotné a přitom není vystavěn na citacích a aluzích. Film, který je zároveň orgií pro analytiky i vyznáním všemu, co dělá film filmem, tedy emocím, akci, násilí i smyslnosti. Velkolepá dekonstrukce jednoho už pěkně starého média. (22.11.2012)

HOLY MOTC RS. *** Jako tak často – varuji – můj komentář čtěte leda až poté, co jste film viděli. *** Ačkoli pokud jste si přečetli některou zdejší oficiální anotaci, jste už dílem stejně nahraní. *** Na YT visí dokonce oficiální video s „finální scénou filmu“, jsme-li u spoilerů, a je to fantasticky výmluvné, v řádu přístupu prostředních lidí k tvorbě každého génia, protože ve skutečnosti se o finální scénu nejedná, ta ve filmu následuje až pak. Jenomže si úplně čistě odmítli připustit, že by filmový opus vůbec mohl končit infantilním žvaněním mašinek, totiž limuzín :) Historie se (zase) opakuje, stejně jako bylo pověstně nepřípustné, aby Leos Janáček skončil operu proslovem koktavé žáby ;) *** Mnohem větší smůla je v tom, jak je film anotovaný zde na Čsfd – neuvěřitelným spoilerem, který předem jedním šmahem zboří celou tu jemně vystavěnou síť postupného odhalování, do níž se má divák nechat s rozkoší polapit, jelikož je divákem – naštěstí jsem to četla až pak, takže bylo na mně, kdy rozechvěle a nadšeně pojmu první podezření a kdy s úžasem a ďábelským chechotem pochopím, že ten člověk byl ve všech doposud viděných scénách „jenom“ hercem, a kdy se to znovu otočí s vědomím, že teprve tímhle herectvím se ve společnosti toho času po svém prodírá ke všem možným (i doposud nemožným a jinudy nedosažitelným) životním rolím člověka a ve všech scénách je tedy především živým, dokonale se života chápajícím, život nově dourčujícím – člověkem (ne pouhým hercem). *** Nejhlubší porozumění Leose Caraxe nepatří filmu, ale filmem životu, a proto může dokonale absorbovat film – zároveň tak obojí obsáhnout a překročit, dosáhnout dosud neexistujících možností filmu, a jimi života, a proto zároveň s obrovským vypětím, nejladnější elegancí i nejulehčenějším smíchem plným zmoudřelé, vážné radosti i nejčistšího, pořád nově se rodícího okouzleného nadšení. A to mluvím o monsieur Oscarovi, o Leosi Caraxovi, i o sobě. Krása. Film je znovu mrtev, ať zase žije film. *~ (23.11.2012)

Asi něco podobného zamýšlel Richard Kelly se Southland Tales a další ambiciózní tvůrci, snažící se vypořádat s otázkami světa, vesmíru, člověka a kinematografie. Příběh muže, který nežije svůj život, ale hromadu jiných, aby ti „ostatní“ měli pocit, že se děje něco „skutečného“. Caraxovo pitoreskně dojímavé zamyšlení se nad divadlem světa, v němž jsou jeho obyvatelé diváky a herci, ale nikdy opravdovými lidmi. Oceňuji, že se Carax rozhodl pro svěží a nedefinovatelné pojetí a zvolené téma zároveň poskytuje možnost bravurně střídat žánry (muzikál, polské sociální drama, animovaný film pro dospělé, groteskně-hororové pokračování Caraxova segmentu z Tokio!) a v neposlední řadě ukazuje Denise Lavanta coby herce nikoliv mnoha tváří, ale všech! 47.MFFKV (09.07.2012)

Na tuhle filmovou erekci nebyl svět ještě připraven. Možná, že se jedná o pseudointelektiální žvást, který by chtěl sdělit tolik, ale neříká prakticky vůbec nic, ale mě osobně Holy Motors oslovilo jako už dlouho nic. Hravá hříčka, kterou není těžké pochopit a milé pomrknutí na do sebe se hroutící společnost. Mnoho rolí, mnoho tváří a čím dál tím méně času - v které kůži se ale cítíme skutečně doma? (04.07.2012)

Pokoušet géniovy předchozí snímky, abych pochopila ten poslední, by se patrně rovnalo házení perel sviním, takže pouze do budoucna - až se bude pan Carax zase vyprazdňovat, já tady s toaleťákem frontu stát nebudu... Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov jako úkol č. 9 - artový snímek, v tomto případě bych však dala přednost malé úpravě - film, při kterém předčasně odcházíte z kina - i kdyby jste se měli připravit o scénu s harmonikou i zádumčivou krásu staré Paříže... (10.06.2015)