Režie:
Martin FričScénář:
Martin FričKamera:
Otto HellerHrají:
Karel Lamač, Suzanne Marwille, Josef Rovenský, Ladislav Herbert Struna, Karel Schleichert, Eman Fiala, Anna Opplová, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, Eduard Šlégl, Karel Němec, Jan Richter (více)Obsahy(1)
Vojtěchova milá Frantina odjíždí za prací do Prahy. Vojtěch slíbí své umírající matce, že se stane knězem. Jeho bratr Karel má zdědit mlýn. Při posvícení však napadne slabého Josífka a potom prchne ze vsi. S neznámým tulákem se skrývá v lomu. Při odstřelu kamene v lomu tulák zahyne a Karel vymění jeho doklady za své. Vojtěch v semináři stále myslí na Frantinu. Ta se po čase vrátí do rodné vsi a najde nový domov u Vojtěchova otce ve mlýně. Vojtěch je zatím vysvěcen na kněze a po návratu domů zjistí, že Frantina se za mlynáře provdala. Vojtěch stále Frantinu miluje, odolá však svému pokušení přesto, že s ní bývá ve mlýně sám. Vrací se i zpustlý Karel a žádá po otci peníze. Otec ho chce násilím vyhnat a omylem udeří Frantinu sekerou. Vojtěch odjíždí a umírající Frantina mlynáře ujistí, že děcko, které se jí narodilo, je jeho. Za čas se Vojtěch vrací do rodného mlýna za otcem a jeho dítětem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Režijní debut Martina Friče a zatím nejstarší mnou viděný a první němý celovečerní československý film. Nezvyklé pro mě bylo i to, že k snímku není dostupný žádný hudební doprovod, takže bylo podivné sledovat film bez jakéhokoliv zvuku. Tím asi končí výčet důvodů, proč jsem se na Pátera Vojtěcha těšil a proč mne zajímal. Filmařsky to nebylo špatné a každý snímek z naší němé éry pro mě nese cosi tajemného. Po obsahové stránce je to však bohužel asi nejslabomyslnější melodrama ze všech naivních vesnických snímků pro pamětníky, co jsem viděl. Takové chování postav a absenci logiky opravdu nemůže omluvit ani rok vzniku. Film překvapivě nedořekne spoustu podstatných věcí, např. nevíme, že Vojtěch doma sdělí, že potkal ve světě bratra Karla, který stále žije, ale zjistíme to až poté, co vidíme, že po jeho příjezdu není nikdo překvapen. Stejně tak je absursdní třeba, když Vojtěch tajně zálibně hledí na obrázek své milé a nevyleká ho ani tác s jídlem, pokládaný hned vedle něj na stůl. A už vůbec nemluvím o tom, že se Vojtěch mohl nechat na kněze vysvětit, čímž by splnil matčino poslední přání, a posléze z kněžství vystoupit, čímž by splnil přání svoje. Docela mě udivily i silně komické vsuvky do tak vážného příběhu, což v tehdejší době jistě nebylo typické. Každopádně snímek Páter Vojtěch je mnohem zajímavější jako materiál pro studium naší dávné filmové historie než jako zábava na nedělní večer. ()
Zajímavý počin na tehdejší dobu. Příběh je starý a xy krát omletý, vesnický chlapec se zamiluje do dívky a slíbí si lásku. Jak už to tak bývá, oba odejdou do Práglu a rozejdou se. Dívka se vrátí do vsi, kde potká fotříka svého milého a ten ji hned nabídne, aby se u něj ubytovala (kozel jeden nadržený). Naivní dívka nabídku přijme a když se synek vysvěcený na kněze po letech vrací zpátky domů, tak mu tatík sdělí, že se hodlá znovu oženit a mít dědice, který by převzal jednou jeho mlýn. Můžete 3x hádat, kdo je tou vyvolenou, ano jak správně tušíte, když náš Vojtíšek zjistí, kdo bude jeho matkou, která mu porodí jeho sourozence, tak to s ním málem šlahne o zem. Už od začátku vše spěje k tragédii (i kvůli někomu, o kom jsem záměrně pomlčel, abych vám nevyslepičil úplně vše), nejvtipnější scénou pro mě byla ta, kdy jedné noci oba zůstanou sami v domě a dívka, která našeho kněze stále miluje (a on ji samozřejmě) by si s ním ráda trochu vrzla. Náš statečný geroj ji však odstrčí a odejde, což se mu vůbec nedivím, při pomyšlení na to, že klátím někoho, kdo zároveň šuká i s mým vlastním otcem, to by mě potom taky na bohapustou šukačku okamžitě přešla chuť, i když by šlo o někoho, koho mám stále rád. To už by bylo jako z nějakého hardcore japonského porna, kde v rámci jedné domácnosti klátí každý s každým. Potěšila mě přítomnost Emana Fialu, který je svým vzhledem tak jedinečný, že si ho nelze splést s někým jiným, jen je škoda, že film je němý a že zde měl tak málo prostoru a jeho postava nedopadla moc dobře, z hereckých výkonů mě dále kromě pana Lamače zaujal výkon hlavního padoucha. ()
Jasná pětka za dobře napsaný příběh plný dějových zvratů, rázovitých vedlejších postav (pomatený Josífek, starosta, obecní policajt Mařánek) a poučení- zvláště toho, že je lepší ctnostný život v odříkání než bezuzdné popouštění vášní. Film je na výši i řemeslně- skvělý záběr, kdy kříž pozvednutý knězem zakryje v dáli odcházející Frantinu, postupná prolínačka na tváře aktérů, když se rodina nečekaně sejde v jedné místnosti, nebo zábavný moment, v němž seminarista Vojtěch schová obrázek své milé za rozměrné plátno (vlastní výroby) s Ukřižovaným. ()
Tento film rozhodně, co se děje týče, není žádné veledílo, i když musím uznat, že pár překvapivých momentů se tam přeci jen najde a rozhodně se člověk nenudí. Lamač sice neustále kulí oči jak kdyby mu někdo vrazil tyč do zadku a Frantina je tak trochu děvče po sezóně (sorry, Suzanne), ale je to jeden z mála němých filmů, který jsem byla schopná dokoukat do konce a neumřít nudou a to i zaslouží vyšší hodnocení. ()
Drama jedné rodiny, kde slib umírající matce zcela změní život mladého muže, kterému nezbývá, než poslechnout. Závěrečné smíření se s osudem jako takovým je podpořeno i závěrem příběhu jeho otce, bratra a jeho milé, kdy všichni dojdou k tomu, co se mělo stát a co je celým filmem vedeno jakoby pod povrchem. Výkony jsou opravdu skvělé, plně uvěřitelné a navíc je celá komunikace dělána jen drobnými, ale výraznými gesty, která nahradí rozsáhlé dialogy. Např. setkání u vody na lavičce je pro mě vrcholnou ukázkou takového postupu. ()
Zajímavosti (1)
- Ve filmu se kromě Karla Lamače, jež hraje titulní roli pátera Vojtěcha, objevili v malých rolích noviců v semináři Václav Wasserman, Miroslav J. Krňanský i samotný režisér filmu Martin Frič. (sarianna)
Reklama