Páter Thomas

Příjemně přímočarý scenář, který si po celou dobu uchovává tajemství a ta pochmurná nálada je k nezaplacení. Tohle je typický Fulci, jak ho mám rád - provokativní v naturalistickém zobrazování násilí (pro mnoho lidí až příliš detailní a nechutné) a silný v navození dusné hororové atmosféry. A k tomu dnes již legendární scéna s vrtačkou v mozku. No neberte to. (23.09.2003)

Film, pri ktorom je nám síce jasné, že nemáme do činenia s "logickým" scenárom, "hereckým" prejavom, "dobrým" vkusom či dokonca celkom normálnym režisérom, napriek tomu zreteľne cítime, že sme svedkami čohosi veľkolepého. Tá veľkoleposť nie je grécko-rímska, ale archaická, prvotnopospolná. Fulci vedie človeka k počiatkom jeho ľudskej existencie, kedy z obrazov a zvukov skladal podoby svojich božstiev, barbarských, ale vznešených a veľkolepých. Človek pri sledovaní tohto "prvotnopospolného" hororu nepremýšľa, pretože je paralyzovaný úžasom, tak ako je veriaci bezmedzne fascinovaný ostatkami svätých (ako ďaleko od hororu môže byť morbídna adorácia vysušených mŕtvol v chrámoch?). Pri púhej spomienke na niektoré fazety Fulciho kryštálu (hučiaca piesková búrka, zvuky vtákov v korunách stromov na polnočnom cintoríne, vrčiaca a zavýjajúca zombi nakúkajúca do rozsvietených okien, chodidlá mŕtvej pani Holdenovej stojacej za paravánom) spätne pociťujeme esenciu čírej hrôzy a nejasne si uvedomujeme, že sme boli zasiahnutí kdesi v našom najhlbšom, "najstaršom" vnútri. Potrebuje tu niekto výkladový filozofický slovník? (31.10.2004)

Tenhle film nám jednou v devadesátém roce vykládala na základce naše učitelka matematiky (pak to nějaký kokot doma vykecal a byl z toho pěkný průser) a my jsme z toho byli docela hotoví (hlavně ze zvracení vnitřností). Pak to brácha přitáhl na videu a dojmy z filmu byly stejné, byl jsem z toho docela vystrašenej. No a sice už z toho nejsem tak posranej (i když pár scén je fakt napínacích), ale tak nějak ty dojmy zůstaly dodneška. Společně s E tu vivrai nel terrore – L'aldilá asi Fulciho nejlepší horor, s docela dobrou atmosférou, starými dobrými zombíky (ne těmi dnešními nakaženými), pár chuťovkovými záležitostmi (již zmíněné zvracení vnitřností, vrtačka, nějaký ty červi a odporné zvuky) a docela parádní hororovou muzikou. Věřím, že pro spoustu z nás, který jsme to jako náctiletí sjížděli na videu, to zůstalo a zůstane srdcovou záležitostí. (04.10.2009)

Za najdesivejší, najnechutnejší a najodpornejší film talianskeho režiséra Lucia Fulciho považujem snímok "Brána do záhrobia" (E tu vivrai nel terrore - L´aldilá), ktorý natočil v roku 1981. Na druhé miesto by som zaradil "Pátera Thomasa" (Paura nella cittá dei morti viventi). Pri ňom sa pán Fulci tiež poriadne odviazal a nebral si žiadne servítky. Obesený katolícky kňaz. Krvácajúce oči, zvracanie vnútorností. Rozdrvená lebka a vytekajúci mozog. Hlava prevŕtaná elektrickou vŕtačkou. Červy, krysy. Hnusné rozkladajúce sa oživlé mŕtvoly. Krvilačné zombie. Slizké, krvavé gore. Démonický prízrak mŕtveho pátera Williama Thomasa... Non é giallo. Questa é dell´orrore!!! **** (17.02.2016)

Absolútne nechápem niektoré pozastavenia sa užívateľov nad absenciou scenára. Išlo vôbec niekedy vo Fulciho filmoch o scenár? Vo Fulciho filmoch ide v prvom rade o krv, krv, mŕtvoly... a preto ho snáď všetci milujeme (alebo nenávidíme), nie? No, Paura nella cittè morti viventi je skutočne šťavnatou (občas možno aj trochu prešťavenou) žánrovou lahôdkou. Ja sa nerátam za nejakého veľkého fanúšika starých talianskych hororov, ale v poslednej dobe ma začali nejako "fascinovať" (to zas nie) a rozhodol som sa, že raz za čas si podobnú jednohubku doprajem. Dúfam, že mi to nejako nezaškodí. Ale musím povedať, že som začal viac ako dobre, Páter Thomas je ozaj "exkluzívny brak", aký sa v dnešnej dobe vidí len málokedy, teda skôr nikdy. (To päťhviezdičkové hodnotenie neberte zas až tak vážne, je to v rámci toho "Fulciho žánru", čiže sa obávam aké by film dostal hodnotenie, keby som ho bral ako filmy ostatné. "Toť vše...") (03.11.2007)