Zlá krev

Tak na francouzský film zas chvíli nebudu mít náladu. Prvních 45 minut bylo jako věčnost! A to fakt nejsem z těch lidí, kteří neustále potřebují nějakou akci. Ale tohle bylo moc. Pokus o umění (asi?), ale přitom čirá demence. Týpek nesympatickej, chová se jak magor, ale oni vůbec všichni se tam chovají jako chovanci ústavu pro duševně chorý. Nezachránila to ani Modern love od Bowieho (to jsem uvažovala o jedné hvězdičce, protože ta scéna má k umění asi nejblíž). Jedna hodina padesát dva minut, za kterou jsem si asi pětatřicetkrát řekla "bože, to je ale ptákovina". (28.03.2018)

Absolutně jsem nepochopil vo co jde. Jestli je to o lásce, tak fajn, ale tu já si představuju úplně, ale úplně jinak a estli o něčem jiným tak jsem to nepochopil dablovaně. Situaci neusnadňoval ani promítač ve Světozoru, když půlku filmu promítal na strop a 20% na šířku šlo občas za oponou. Možná to tak mělo bejt u těhle intelektuálních sebeonanií člověk nikdy neví. No, čet jsem si zdejší komentáře, abych třeba pochopil co mně uniklo, ale zvuk, obraz, styl neobaroko, David Bowie, krásný ženský, zjevně mně neuniklo nic, ale já chodím do kina na strhující příběhy a ne na písničky z radia. Alespoň že ten konec měl koule. (25.11.2012)

Nikdy, vo svojej doterajšej existencii som nepochopil, ako vnímať snímky ako je tento. Potrebujem iný prístup k realite ( drogy, alkohol )? Alebo iné vnímanie sveta ( geeks )? Jedno je isté, diela ako MAUVAIS SANG sú pre mňa ťažkotonážne bomby, ktoré buď rovno zhodím zo stola, alebo ich príjmem. Podivuhodný príbeh, netradičné formálne poňatie. A zistil som, že keďže sa geekom nikdy nestanem... (21.06.2016)

Fascinující snímek pohybující se na pomezí romantické komedie a kriminálního thrilleru, formálbě si pak beroucí inspiraci snad úplně ve všem, surrealismem a německým expresionismem počínaje (Alexovo vykouknutí zpoda schodů), přes čistotu plakátu z Ikey až po videoklipovou poetiku (Lavant zde navíc silně připomíná Nicka Cavea) a obrazy samostatně fungující jako umělecká díla. Mimoto zaujme mimořádně vytříbeným filmovým jazykem a překrásnou kamerou, sladkými herečkami, živelným Lavantem.. A v neposlední řadě také mimořádně působivým, komplikovaným a přitom přehledným příběhem. Výsledek? Jeden z nejopojnějších, nejčistších a nejkrásnějších zážitků, které mi doposud světová kinematografie nabídla... (18.03.2010)

Ako poloamatér natočil pekný, nádejný debut plný nápadov a jeho ego sa obludne nafúklo. Tak mi to pripadá. ___ Podobne ako vo svojom prvom filme nadväzuje Carax na celé prúdy tradícií vo francúzskej kinematografií, tentokrát dokonca žánrovej - Lenže na ten žáner, aj to, čo by ho malo tvoriť, sa hneď zvysoka vyserie... - Presvedčený o tom, že všetci budú bez seba nadšením nad tou „umeleckou“ dekonštrukciou a kvíliaci vzrušením nad jeho opájaním sa vyprázdnenou, posadnutou romantikou. Lebo vášeň, ktorej dal nejaký chorý vizuál, vážení! Romantické veci sú tu podané nekonečne nudne, „žánrové“ prvky okolo "príbehu" otrasne, všetky tie odkazy na film minulosti sú nasilu a len tak, halabala. Keby som nebol na smrť otrávený, bolo by to iba trápne. A nevidieť jeho debut, už by som si brúsil jazyk na tirádu o tom, ako je vidno, že autor nikdy film neštudoval a sebastredne si myslí, aký je geniálny, keď robí všetko inak... ___ Jediné jeho šťastie je Denis Lavant, ktorý tým niekoľkým krásnym a úplne náhodným nápadom dodal auru nezabudnuteľnej momentky. Vo vizuálne-pohybových jednotlivostiach je fascinujúci, ale keď začne rozprávať tie nekonečné Caraxove monológy imitujúce hĺbku, je to neznesiteľné. To sú také žvásty, čo môžu naozaj zaujímať len dvoch milencov v intimite alebo do času vysekaných momentov uhranutia kúzlom iného človeka… Nie že by som to osobne nepoznal a nemiloval, ale pozerať sa na to u druhých je utrpenie. Stred filmu tvoriaci nekonečné dávanie si dobrej noci som takmer neprežil, dalo to dobrú noc aj mne a pokračovať som dokázal až ďalší deň... a ani som nemusel. (29.05.2024)