Tři barvy: Červená
-
Trois couleurs : Rouge
-
Trzy kolory: Czerwony
-
Three Colours: Red
-
Tri farby: Červená
Drama / Psychologický / Mysteriózní / Romantický
Francie / Polsko / Švýcarsko, 1994, 95 min
Na DVD
od:
Kulmon
Kieslowského poslední film je hlavně o soucitu. Soucitu s ostatními lidmi. To je ukazováno na příběhu modelky, která má sice přítele, ale je osaměla. V kontrastu k ní, je soudce v penzi, jenž odposlouchává telefony sousedům. Film je zároveň je o lásce. Naplněné, nenaplněné či zklamané. Psychologicky skvělé propracovaný film. Zároveň plný symboliky a je jen na divákovi, co si z toho vezme.(11.5.2009)
LeoH
Kdybych měl vybírat nejlepší ze tří Kieślowského „barev“, těžko by se mi volilo mezi těžce introvertní Modrou a mezilidsky orientovanou Červenou. Na Červené mě baví ten dvojaký pohled na svět a na člověka (snad že to sám mám tak nějak podobně komplikovaně), který je tu demonstrován na dvojici protikladných postav a jejich obdivuhodně netriviálním, neklišovitém vztahu. Těší mě i jemné předivo návratů a mikroodkazů uvnitř tohoto filmu i v rámci celé trilogie – myslel jsem, že jsem je pochytal víceméně všechny, ale komentář pana režiséra mě vyvedl z omylu. Běžně takové hrátky považuju trochu za samoúčelné naschvály, ale tady z nich vyrůstá samotné vyprávění a hlavně pocity z něj, až nad tím někdy člověku zatrne diváckou rozkoší. Podobně jako u Modré zatím obdivné **** a pátou si nechávám na příště pro případ, že by mě to sejmulo ještě o malinko víc.(18.5.2012)
sportovec
Tento díl trilogie je barvou srdce, barvou lásky, něhy, blízkosti. Je příběhem ne o jejich vznikání a jsoucnosti, ale naopak úsilím o postižení a postižitelnosti hledání nesnadných průsečíků na životní cestě, díky nimž, pochopíme-li, se můžeme stát - nebo chcete-li dosáhnout, být účastni - součiniteli těchto skutečných vrcholů života, vrcholů, jichž nedosáhnou zdaleka všichni. Mystérium, jehož hlavním dějištěm vedle nezbytné kulisy světa jsme my sami, naše já, naše mysl, naše srdce, se odehrává každodenně a rozumově je zcela neuchopitelné. Teprve post factum zjišťujeme, jsme-li na tento nejnesnadnější výstup života připraveni, kde jsme patrně udělali chybu, v kterém okamžiku jsme se měli více rozevřít a v jiném naopak ztajit. ČERVENÁ frygické čapky svobody je prolnutím dvou životních osudů, osudů, které jsou si - měřeno konvenčním pohledem - nanejvýš vzdáleny. Společný jmenovatel srdce talentované půvabné studentky i stárnoucího soudce je postupně vede přes společnou starost o opuštěnou nezkrotnou psí matku k vzájemně sdílenému - slovy, pohledy, úsměvy, úkradky okamžiků - ponoru do vlastních životů. Tuto základní linii rafinované kompozice filmu překrývají osudy třetích lidí, kteří zdánlivě nahodile, ve skutečnosti však zákonitě vstupují do přítomnosti, minulosti, ale i budoucnosti jejich životů. V tomto pomyslném průsečíku, v němž v tomto případě soudce zastupuje studentčinu budoucnost ve filmu jen naznačeného zralého Valentinina věku a studentka naopak minulost a osudové křižovatky soudcova právnického mládí, se jinak, nově, objevně zrcadlí Kieszlowského životní existenciální téma hledání a nacházení obnaženého a plného lidství v průsečíkových chvílích hraničních momentů našich bytí. Oba protagonisté, zralý a zkušený Trintignant i tehdy dozrávající Irene Jacobová, s evidentním zaujetím zvládají své party s dech beroucí bravurou. Jacobová se tu projevuje jako další velká stálice tehdy nastupující nové generace francouzských filmových umělců a jako její další mimořádná osobnost vedle o poznání nervnějšího herectví Juliette Binochové. Je škoda, že tato trilogie uzavřela filmografii předčasně zesnulého polského velikána světového formátu, v mnoha ohledech plně srovnatelného s o generaci starším klasikem moderní polské kinematografie hraného filmu Andrzejem Wajdou.(27.5.2008)
messiah
Famózní. Tato trilogie má vzestupnou tendenci. Ač máte pocit už odzačátku, že není moc co zlepšovat, další film vás vyvede z omylu. Samotný závěr volně propojené trilogie se povedl na jedničku a trilogii jako celek bych hodnotil pěti hvězdami, přesto že filmy samostatně hodnotím pouhou čtyřkou. Perfektní kamera, scénář, režie i herecké výkony musí zaujmout snad každého.(7.2.2009)
Jossie
Osamělý a navždy citově raněný muž (skvělý Jean-Louis Trintignat) potká podivnou náhodou jednu dívku a ta v něm probudí city, které vypadaly jako dávno beznadějně mrtvé a pomalu mezi nimi vznikne velmi silné pouto. Velmi zvláštní a velmi dobře natočený příběh s překrásným závěrem. Jen málokdy se mi stane, že se na konci filmu nadšeně pousměju a v duchu si řeknu, jak je to geniální konec.(20.1.2006)