poster

Tři barvy: Červená

  • Francie

    Trois couleurs : Rouge

  • Polsko

    Trzy kolory: Czerwony

  • anglický

    Three Colours: Red

  • Slovensko

    Tri farby: Červená

Drama / Psychologický / Mysteriózní / Romantický

Francie / Polsko / Švýcarsko, 1994, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Kulmon
    ****

    Kieslowského poslední film je hlavně o soucitu. Soucitu s ostatními lidmi. To je ukazováno na příběhu modelky, která má sice přítele, ale je osaměla. V kontrastu k ní, je soudce v penzi, jenž odposlouchává telefony sousedům. Film je zároveň je o lásce. Naplněné, nenaplněné či zklamané. Psychologicky skvělé propracovaný film. Zároveň plný symboliky a je jen na divákovi, co si z toho vezme.(11.5.2009)

  • LeoH
    ****

    Kdybych měl vybírat nejlepší ze tří Kieślowského „barev“, těžko by se mi volilo mezi těžce introvertní Modrou a mezilidsky orientovanou Červenou. Na Červené mě baví ten dvojaký pohled na svět a na člověka (snad že to sám mám tak nějak podobně komplikovaně), který je tu demonstrován na dvojici protikladných postav a jejich obdivuhodně netriviálním, neklišovitém vztahu. Těší mě i jemné předivo návratů a mikroodkazů uvnitř tohoto filmu i v rámci celé trilogie – myslel jsem, že jsem je pochytal víceméně všechny, ale komentář pana režiséra mě vyvedl z omylu. Běžně takové hrátky považuju trochu za samoúčelné naschvály, ale tady z nich vyrůstá samotné vyprávění a hlavně pocity z něj, až nad tím někdy člověku zatrne diváckou rozkoší. Podobně jako u Modré zatím obdivné **** a pátou si nechávám na příště pro případ, že by mě to sejmulo ještě o malinko víc.(18.5.2012)

  • sportovec
    *****

    Tento díl trilogie je barvou srdce, barvou lásky, něhy, blízkosti. Je příběhem ne o jejich vznikání a jsoucnosti, ale naopak úsilím o postižení a postižitelnosti hledání nesnadných průsečíků na životní cestě, díky nimž, pochopíme-li, se můžeme stát - nebo chcete-li dosáhnout, být účastni - součiniteli těchto skutečných vrcholů života, vrcholů, jichž nedosáhnou zdaleka všichni. Mystérium, jehož hlavním dějištěm vedle nezbytné kulisy světa jsme my sami, naše já, naše mysl, naše srdce, se odehrává každodenně a rozumově je zcela neuchopitelné. Teprve post factum zjišťujeme, jsme-li na tento nejnesnadnější výstup života připraveni, kde jsme patrně udělali chybu, v kterém okamžiku jsme se měli více rozevřít a v jiném naopak ztajit. ČERVENÁ frygické čapky svobody je prolnutím dvou životních osudů, osudů, které jsou si - měřeno konvenčním pohledem - nanejvýš vzdáleny. Společný jmenovatel srdce talentované půvabné studentky i stárnoucího soudce je postupně vede přes společnou starost o opuštěnou nezkrotnou psí matku k vzájemně sdílenému - slovy, pohledy, úsměvy, úkradky okamžiků - ponoru do vlastních životů. Tuto základní linii rafinované kompozice filmu překrývají osudy třetích lidí, kteří zdánlivě nahodile, ve skutečnosti však zákonitě vstupují do přítomnosti, minulosti, ale i budoucnosti jejich životů. V tomto pomyslném průsečíku, v němž v tomto případě soudce zastupuje studentčinu budoucnost ve filmu jen naznačeného zralého Valentinina věku a studentka naopak minulost a osudové křižovatky soudcova právnického mládí, se jinak, nově, objevně zrcadlí Kieszlowského životní existenciální téma hledání a nacházení obnaženého a plného lidství v průsečíkových chvílích hraničních momentů našich bytí. Oba protagonisté, zralý a zkušený Trintignant i tehdy dozrávající Irene Jacobová, s evidentním zaujetím zvládají své party s dech beroucí bravurou. Jacobová se tu projevuje jako další velká stálice tehdy nastupující nové generace francouzských filmových umělců a jako její další mimořádná osobnost vedle o poznání nervnějšího herectví Juliette Binochové. Je škoda, že tato trilogie uzavřela filmografii předčasně zesnulého polského velikána světového formátu, v mnoha ohledech plně srovnatelného s o generaci starším klasikem moderní polské kinematografie hraného filmu Andrzejem Wajdou.(27.5.2008)

  • messiah
    ****

    Famózní. Tato trilogie má vzestupnou tendenci. Ač máte pocit už odzačátku, že není moc co zlepšovat, další film vás vyvede z omylu. Samotný závěr volně propojené trilogie se povedl na jedničku a trilogii jako celek bych hodnotil pěti hvězdami, přesto že filmy samostatně hodnotím pouhou čtyřkou. Perfektní kamera, scénář, režie i herecké výkony musí zaujmout snad každého.(7.2.2009)

  • Jossie
    *****

    Osamělý a navždy citově raněný muž (skvělý Jean-Louis Trintignat) potká podivnou náhodou jednu dívku a ta v něm probudí city, které vypadaly jako dávno beznadějně mrtvé a pomalu mezi nimi vznikne velmi silné pouto. Velmi zvláštní a velmi dobře natočený příběh s překrásným závěrem. Jen málokdy se mi stane, že se na konci filmu nadšeně pousměju a v duchu si řeknu, jak je to geniální konec.(20.1.2006)

  • - Juliette Binoche a Benoît Régent, herci z Kieślowského filmu TŘI BARVY: MODRÁ (1993), a Julie Delpy a Zbigniew Zamachowski z dalšího jeho filmu, TŘI BARVY: BÍLÁ (1994), mají v závěru snímku všichni malé cameo. (džanik)

  • - Během lodní katastrofy vidíme záběry z potopení britského trajektu "Herald of Free Enterprise" z roku 1987. Zahynulo tehdy 193 cestujících. (džanik)

  • - V úvodnej scéne je spomenutý film Dead Poets Society (1989). (DamianL)