Tři barvy: Červená

Excelentný film o súcite, páčil sa mi z celej trilógie najviac. Ide o majstrovsky rozohranú partičku psychológie vyjadrenú pomocou bezchybnej filmovej symboliky. Symboliky, kde je veľký rozdiel v tom, čo si myslíme alebo hráme a skutočnou realitou. To všetko v neuveriteľne podnetných dialógoch medzi penzionovaným sudcom a mladou modelkou. Film začína a končí rovnako, a v tom je aj zhrnutie podstaty celého filmu. Na začiatku pri fotení na plagát, modelka hrá emócie smútku, a na konci podobná fotka, ale už ide o skutočnosť. Obrovský emočný rozdiel. Kruh sa uzavrel. Dôstojná, zlatá bodka za celoživotnou prácou pána Kieslowského. (15.04.2014)

Závěrečná část filmové trilogie Tři barvy a zároveň Kieslowského poslední film. Červená, to je bratství. Je to také soucit s bolestí druhých. Snímek obsahuje prvky známé z předešlých částí, dal by se označit za syntézu všech tří. Tato filosofická meditace je mistrovskou studií psychologie postav. Vypráví příběh mladé studentky-modelky Valentine a soudce v penzi, který odposlouchává telefonní hovory svých sousedů. Oba spojuje osamělost. Lze říci, že to jsou "spřízněné duše". Na pozadí se odehrává příběh mladého studenta práv Augusta, soudcova alter ega. Závěr je emocionálně vyhrocený, ale bez zbytečné klišovitosti. Ten všechny části trilogie symbolicky propojuje a dává jí tak zcela nový význam. Pro mě osobně jsou Tři barvy největší evropskou filmovou událostí 90. let. (07.01.2007)

Pred cca 17 rokmi som vychádzal z kina očarený. Bezhraničné nadšenie utlmila návšteva kina po ďalších cca troch rokoch. Tento pocit intenzívnej, ale nie úplne dokonalej radosti zotrval i po treťom pozretí, tentoraz televíznom a navyše sprasenom dabingom. Taká príjemná psychologicko-vzťahová rozprávka. (26.11.2012)

Červená mi připadá ze všech tří barev nepropraovanější. Moje první setkání s Irene Jacob. Její zasněný, mírně nepřítomný výraz je neotřelý. Postava starého soudce prochází zajímavou proměnou z nepříjemného mourse na příjemného starého pána. Podobně jako u Bílé originální příběh velmi citlivě vyprávěný. (10.09.2014)

Asi nejtajemnější, nejhlubší a nejvíce oslovující Kieslowského "barevný film", jenž si hraje s náhodou a vypráví o třetím francouzském hesle - fraternité, o sounáležitosti a účasti. Irène Jacob roste do neskutečných hereckých i "žensky-lidských" výšin. Tajemství Jean-Louise Trintignanta pak zůstává nevyřčeno až do poslední chvíle. (08.08.2005)