Slavnostní zahájení XXX. Letních olympijských her 2012 Londýn

Byť jsem vášnivým "tv sportovcem" a LOH sleduji náruživě, odmítám z principu hodnotit zahajovací estrády jakýchkoli OH, neboť mi vždy více či méně připomínají buď spartakiádu, nebo berlínskou gay seanci love parade. Spousta tanečků, mávání, promenády v úborech..ovšem k londýnskému zahájení si neodpustím jeden postřeh.Netuším, zda si té drobné epizodky všiml i někdo jiný, ale regulérně pětihvězdový záchvat smíchu jsem chytla ve chvíli, kdy na scénu vstoupila výprava německých sportovců. Jistě, jejich "lůžový" úbor byl taky úsměvný, ale při namátkových záběrech publika najednou detail na stojícího důchodce, který hrdě a zcela zřetelně v nezaměnitelném gestu opakovaně hajluje ke skupině výkvětu bývalé třetí říše..tak tomu říkám zásun:)) škoda, že Míra Bosák asi zrovna čuměl nějaké německé překážkářce mezi půlky, jeho komentář na toho dojčland íbr ales dědka, by mě vážně zajímal:) (16.08.2012)

Až na část s moderní anglickou rodinkou závislou na updatování statusů a popových rychlokvaškách se jedná o velmi důstojné zahájení. Postrádá sice pompéznost ceremoniálu v Číně, ale například artově zpracovaná industrializace Anglie, navíc podbarvená výjimečnou hudbou, působila nanejvýš efektně. Přítomnost Mika Oldfielda a Rowana Atkinsona potěšila. (28.07.2012)

Svým moderním pojetím s maximálním využitím moderních technologií vytvořili tvůrci velice zajímavý úvodní ceremoniál olympijských her v Londýně. Velká Británie se prostřednictvím ceremoniálu prezentovala před celým světem velmi vkusně s typickým britským smyslem pro humor a perfektně prodala své bohaté zdroje na poli hudby, literatury a filmových klenotů, takže nelze než pochválit využití jedinečné příležitosti. Rukopis režiséra Boyla byl všudypřítomný a dokonalá režie nahrála (byla základem) k nádherné a bezkonkurenční podívané. Vydržet sledovat čtyři hodiny jeden televizní kanál bez přerušení, reklam a zbytečných vyrušení se mě už dlouho nepovedlo. Jako divák jsem si dokázal najít i inspirativní okamžiky či podněty k dalšímu studiu. Opravdu klobouk dolů před touto fantastickou a nádherou podívanou. P.S.: Potěšilo mě množství zajímavých odkazů na historické události nebo zajímavé místa či osobnosti. (28.07.2012)

Nebetyčná píčovina, která je naprosto zarážející hned z několika důvodů: 1) Režíroval ji Danny Boyle, tvůrce mého oblíbeného Trainspottingu; 2) i přes přítomnost veškerého myslitelného hudebního shitu anglické historie, včetně nejrůznějších hip-hopových a popových sraček, zde nebyla ani jediná zmínka o TNWOBHM, tedy New wave of British heavy metal a o ikonách žánru jako Iron Maiden, Def Leppard, Judas Priest; či jiných britských metalových klasikách typu Black Sabbath; 3) celá "show" se nenesla ani zbla v duchu anglických tradic či anglické mentality, celé to byla zkrátka jen zamerikanizovaná, rádoby pop-kulturní a postmoderní sračka bez zřejmého programu, smyslu či záměru; čtvrtým a nejvíce zarážejícím bodem zůstává nicméně skutečnost, že byl do této donebevolající frašky zapleten také jeden z předních mistrů svého řemesla a to sice současný šéfdirigent Berlínských filharmoniků sir Simon Rattle. - Hnus, kterému se máloco vyrovná, a rozhodně degradace sportu jako takového. (27.07.2012)

Jeden z najkrajších otváracích ceremoniálov, z najfarebnejších, ozaj im to vtedy vyšlo, posledné roky to proste stojí za to ako oslava športu a v krajinách ako je Británia sa často aj dbá na cez rôznych aktivistov na to, aby sa minimalizovali nejaké problémy. To, že svet má problémy aj inde je smutné a nedá sa to veľmi prehliadať, ale zas pokiaľ to nebolo stratové tak sa dajú niektoré veci odpustiť a hlavne to spája svet, národy, ľudí, čo je dôležité. (16.06.2014)