Hedwig a Angry Inch

Tak tohle bylo miloučké. Hedwig je suverénně nejrozkošnější špatně přeoperovaný muž, kterého jsem zatím viděla, od bláznivé blond paruky, přes "angry inch" až po nevkusné boty. Kýčovitě přeplácané, plné hudby, která mi sice vůbec nesedí, leč zas tolik mi to nevadilo, jelikož Hedwig rocks! A nejen to. V podstatě dost jednoduchý příběh o hledání sebe sama a své (nejen) sexuální identity, nicméně jeho podání je takřka odzbrojující. A až na pár věcí v poslední třetině filmu rozhodně nemá tendence citově vykořisťovat ubohého diváka. V oné poslední části se bohužel mírně rozplizne a chvílemi jsem moc nechápala, co se přede mnou vlastně odehrává, ale pak se hoši a dívky zase vzpamatovali a nabídli i lehce nejednoznačné vyústění, což stejně jako to, že v Berlíně se mluví německy, oceňuji. Jedinou větší výtku bych adresovala snad jen animovaným sekvencím a zejména Michaelu Pittovi. Nevím, proč museli obsadit jeho, moc toho nepředvedl a navíc mi jeho obličej "vlhký sen terciánek" způsoboval lehké tiky. (13.09.2007)

Napodruhé se mi to líbilo ještě mnohem víc a jen co doběhly závěrečné titulky, dal jsem na videu zpátečku a to krásné finále (tři písně + další dvě se závěrečnými titulky) si pustil znovu. HEDWIG AND THE ANGRY INCH se dá prostě vidět víckrát a řada z vás si ho snad i zamiluje. Pominu-li krásný příběh u kterého se ani nechce věřit, že je fiktivní, dále nádhernou vizuální stránku (animované sekvence, kostýmy, atd.), tak ze všeho nejúžasnější jsou ty písně. Je jich zde opravdu hodně a jedna lepší než druhá. Potěší zejména diváky s rockovým cítěním, ale skladby mají jak úžasné texty, tak skvěle propracovanou strukturu a jsou hodně rozmanité (od vypalovaček až po balady) a tak se budou nejspíš líbit všem. Samostatnou kapitolu by si zasloužil John Cameron Mitchell, který kromě režie ztvárnil také hlavní postavu (ještě dříve ji hrál řadu let na Broadwayi) a také se na filmu podílel i v dalších ohledech (spolupráce na scénáři, napsal monology, složil hudbu). V roli Hedwig / Hansela je naprosto dokonalý, úžasně zpívá a jeho výkon je tou pověstnou třešničkou na dortu. Prostě nádherný film, který se může směle měřit s kultovním THE ROCKY HORROR PICTURE SHOW. (07.01.2007)

Nevšedně krásný hudební film /pár prvků muzikálu tam sice bylo, ale nazývat to muzikál bych si úplně netroufl/, který se po skončení jevil o to krásnější, protože krom neuměle procítěného příběhu přináší i něco málo pravdy o hledání obnažené identity každého z nás. I když, pro mě bylo přecijen nejvýraznějším motivem filmu /opět/ hledání, tentokrát té //druhé poloviny//. Líbila se mi na něm otevřenost podání, pro které nebylo nic zapovězené, vizuální stránka - barevná, expresivní, kýčovitá - pokud má ten výraz i pozitivní význam, pak se pro nic nehodí tak moc, jako pro tento film, dobré animované sekvence, které napovídají inspiraci v Pink Floyd: The Wall, další nevšední a dnes už nepochybně kultovní ne-úplně muzikál, výkony herců snad nemohly být lepší a jako jedna z nejdůležitějších /dost možná nejdůležitější/ složka hudebního filmu neselhala ani jeho hudební stránka a vychutnal jsem si snad každé představení, i přesto, že tenhle styl není můj šálek horký čokolády :)) (03.11.2006)

Muzikál je jednou z odnoží kinematografie, které mi jdou tak trochu proti srsti (čest výjimkám, jako např. The Wall) - avšak Hedwiga a její Angry Inch - to není muzikál, to je prostě nářez! Nářez bez předsudků a snad ve všech směrech - naprosto specifická atmosféra, originální příběh, chytlavá hudba, skvělé texty, velmi chutná vizuální stránka (v čele s hlavní postavou - John je v roli "nedodělaného transsexuála" jednoduše neodolatelný, nádherný, k sežrání!) a moc pěkné animované sekvence, které snímku dodávají na "artovosti". Film má prý mezi jeho fanoušky podobný kultovní status jako legendární Rocky Horror Picture Show (půlnoční promítání, oblékání se do stejných kostýmů, pronášení citací z filmu) a není se co divit - na ďábelsky sexy Tima Curryho nemá sice nikdo, avšak John je zde i tak víc sexy než většina ženskejch (což se o Timovi říkalo také) a navíc jsem mu naprosto sežrala, že jako malý opravdu žil ve východním Berlíně a zažil alespoň vzdáleně podobné útrapy. Ale abych stále jen nechválila - pár mušek by se taky našlo - 1) už od Snílků zrovna moc nemusím Michaela Pitta a 2) mohlo to být přeci jen ještě trochu "ulítlejší", "promakanější" - a nebo já nevím - možná se jen zase ozývá má věčná nespokojenost se sebelepším provedením - fakt nevim. Každopádně za originalitu, za Johnovu odvahu svou kontroverzní hru zfilmovat - navíc opravdu takto skvěle a bez skrupulí - a za samotnou, skvostně ztvárněnou hlavní postavu, snímku ten plný počet myslím nakonec můžu dát - závěr mi ostatně ani nedává jinou možnost - překrásný kýč ♥. (03.11.2006)

Vydarený kúsok podľa divadelného muzikálu na téma zmeny pohlavia, ktorý nato zvolil ako charakteristicky vhodnú formu, tak skvelé hudobné čísla ((ako hud. fanúšika ma potešilo najmä legendárne "I put on some make up - kebych mal pamäť na názvy tak napíšem orig. názov songu, ktoré som počul v niekoľkých live verziách od Polyphonic Spree (ktorých koncert ma upozornil na tento film) až po NOFX a páčil sa mi aj v podaní Hedwiga, rovnako ma prekvapilo ako výborne odsýpali niektoré iné songy (neviem či by som inej kapele zožral text používajúci slová typu Hádes a Osiris /Origin of Love inak podľa Aristofanesa/). Páčil sa mi aj zvláštne poňatý koniec, ktorý sa aspoň pre mňa dá vyložiť v niekoľkých variantoch a sám je symbolom hľadania vlastnej sexuálnej identity. K tomu správna dávka nadsázky a kvalitní herecký ensemble dávajú vyniknúť osobitému filmu ďaleko za hranicov mainstreamu, ktorý má v sebe ešte jednu rovinu (underground vs. mainstream ala Hedwig vs. Tommy Gnosis). Silný film, ale nie pre každého. SPOiLER P.s.: Pôsobili iba na mňa Tommy a Hedwig ako jedna osoba?? (09.06.2005)