TimeScapes

Po pár letech trpělivého čekání na datovém nosiči se TimeScapes konečně dočkaly - a já si těch 40 minut čistého času s nimi (ano, přes osm minut jsou závěrečné titulky) velmi užil. Samozřejmě to chtělo hodně vysoké rozlišení;) Ale musím říct, že to byla rozhodně nejlepší část silvestrovského programu, neb konkurence Partičky s jejími tragickými předtočenými scénkami typu "den s Jiřím Kajínkem", veselé plavby s Waldou, a "toho nejlepšího" z Hlasu byla skutečně velmi vytříbená, o TV Barrandov raději nemluvě:) Ale pojďme konečně k filmu samotnému - TimeScapes jsou technicky dokonalé vizuální hody na téma "velké celky krajiny a hvězdné oblohy natáčené časosběrnou kamerou", na nichž je osvěžující zejména absence jakéhokoliv (ať už mravokárného nebo jiného) komentáře. Jen obrazy a hudba. A žádné velké jinotajné ambice a podobně. Kdo chce, může si mezi záběry liduprázdných solných plání a davy pohledných mladých lidí skotačících ve víru jakési elektronické hudby (která není slyšet, film se drží čistě svých podkresových hudebních stop) nacházet spojení jaká chce. Mě osobně zatloukla do sedačky obsahová čistota nasbíraného materiálu, která je ódou na přírodu, byť to vypadá, že se tu ukazuje jen několik málo míst v různých fázích dne a noci. Jistě se dá argumentovat i tak, že je to celé jen sprostá technika bez čehokoliv dalšího (BTW jako spořič obrazovky ideální:)), ale jak jsem říkal, pro mne je to po Barace nebo Home naopak osvěžující tou absencí nutkání vztyčovat varovný prst, kázat trvalou udržitelnost a podobně. Případní následovníci to už budou mít podstatně těžší, ale za úchvatnou čistou podívanou dávám TimeScapes 80%. (31.12.2017)

Já tak nějak očekával, že se mi ten film bude líbit, přece jenom, filmový impresionismus miluju. A každý záběr je zde skutečně nádherný a fascinující, ať už se jedná o hvězdnou oblohu či přírodu (mraků tu moc bohužel nebylo, zato tady byl jeden opravdu překrásný), navíc podkreslené naprosto vhodnou, relaxační hudbou, takže jsem se nenudil a celých těch 49 minut si plně užil. Jenže nějaké mínusy tam přece jenom jsou. Vadí mi, že ty záběry jsou za sebou nahodile poskládané, bez nějaké koncepce, obešel bych se bez lidí na párty a přidal víc záběrů přírody a hlavně mraků, kterých tu prostě moc není. Jinak ale nemám co vytýkat - snad ještě to, že já osobně mám radši záběry odehrávající se v reálném čase (co se přírody týče) než ty časosběrné, ale to je otázka mého osobního vkusu a do hodnocení ho nezahrnuji. V rámci filmového impresionismu u mě pořád vede Benning, mezi nejoblíbenější filmy se mi TimeScapes nedostane, ale i tak se mi to hodně líbilo. Ani se nedivím, že je to z Nového Zélandu. Jako poetický film naprostá paráda, která se od ostatních podobných filmů (jako Koyaanisqatsi, Baraka atd.) odlišuje tím, že se nesnaží kopírovat to co už bylo předtím, ale jde jí jen o krásu a poetiku těch záběrů. Slabých 5* (11.07.2020)

Dechberoucí záběry. Zprvu jsem si říkal, jestli těch Mléčných drah není nějak moc, ale pak už jsem tomu propadl a jenom zíral. Řekl bych obdoba relaxační hudby, ale je tam navíc taková docela podstatná videosložka :-) Že je potřeba tohle vidět v co nejlepší možné kvalitě asi netřeba zdůrazňovat. Vynikající. Jestli za pár let budou takhle, resp. ještě lépe, vypadat všechny filmy, tak se máme na co těšit (a až se toho objeví víc, asi budu muset hodnocení snížit, ale teď to nemá konkurenci). (10.06.2013)

Na těch 49 minut jako by se zastavil čas. Naprostý relax. Uklidňující dokument, při kterém jdou problémy a starosti stranou, vypustíte vše z hlavy a necháte se ukolébat TimeScapes záběry a doprovodnou hudbou. Sice jsem dokument neviděl v 4K rozlišení (4096 x 2304), ale těch 1440p mi naprosto stačilo :). 5* (02.10.2014)

Na doporučení kolegy Loleq7 (sorry, nevím, jak se tahle šibalská přezdívka skloňuje) jsem neodolal a taktéž zhlédl tento výkvět přírody. Sice ne v plné parádě, protože rozlišení 4K zná můj notebook jen z neostrých vyprávění mých imaginárních RAMek, takže jsem se musel spokojit s pouhou HD verzí, nicméně i tak jsem si tento vizuální skvost užil. Člověk může s úžasem a mlčky sledovat, jaké neuvěřitelné interesantní destinace zůstanou naší mikroskopickou existencí neposkvrněny, neboť jsme jenom suchopární kokoti, které musela ta mezi místními bezdomovci neblaze proslulá vagína vyvrhnout zrovna v takové píčovině jménem Česko. To pokud máte aspoň špetku štěstí a nejste úplný smolař, tak jediné co můžete užasle obdivovat, je na nebi se třpytící smog a malebné dominanty nedostavěného Tesca, co vám nonstop bagrujou za barákem, takže se nemůžete ani pořádně vyspat do fabriky na formaldehyd. A jediná exotika, za kterou se podíváte, je kouzelná víska Kundov, kam jezdíte za tetou Eržikou na prázdniny, kde největším dobrodružstvím je, když parta místních mentálů ukradne ze statku krávu před otelením. Život je někdy holt nespravedlivý. PS.: Odpravte prosím někdo, ideálně nějakým nechutným způsobem, toho pičuse Courtemanche, který dokázal snížit laťku nároků tak nízko, že z kokotích CAMripů elegantně degradoval až na fotky. Příště ohodnotí film pouze podle toho, jak se mu bude líbit příjmení režisérovy matky za svobodna. Satanulibé. (11.09.2014)