Pieta

"Jedna bolest nad bolesti všechny, jedna muka nade všechna muka – pod křížem stůj matka, by syn viděl, jak to její srdce hořem puká!“ To napsal Neruda. "Oh women please have mercy Let this poor boy be. Oh mother dear please listen And don't devour me. Oh mother......" Teď zas cituju Police, písničku Mother z alba Synchronicity. "Jsou situace, kdy prostě musíte obětovat všechno. Paní Pomsta má mnoho uchvacujících podob." To říkám já. (17.11.2014)

Prý po letech opět "ten pravý Ki-duk". Já od něj viděl vše po 3-Iron a potom až toto, takže na to mám maličko jiný pohled - jde prostě jen o ždímáni trademarků ve stylu Tima Burtona, kdy z toho plyne jistá základní působivost, vzhledem k minulé tvorbě už je to ale moc předvídatelné. Navíc už zůstala jen festivalová poetika, syrovost Krokodýla se ale kamsi vypařila. Jestli jsou tedy ostatní nadšení, že jde o návrat ke kořenům, já jsem zklamaný, že je to zase to samé, jen s obroušenými hranami. (12.01.2013)

V pořadí již sedmnáctý hraný snímek jihokorejského populárního režiséra Kim Ki-duka "Pieta" je komplikovanou a truchlivou zprávou z neutěšeného světa jednoho deprivanta. Příběh, který zde Kim Ki-duk vypráví, je plný typických atributů režisérovy předchozí kinematografie, a přesto je zcela jiný. Přijde mi zajímavé, že jsem zde identifikoval řadu podobností s mým oblíbeným snímkem Leon od Luca Bessona. Oba snímky spojuje postava cynického samotáře, který je vinou své asociální "profese" odsouzen k údělu společenského vyděděnce. Nečekaný - a současně nezvaný - příchod ženského elementu přináší do jeho života osudový zvrat, který je mu nakonec spásou i zatracením. Z původně bezcitného muže se vlivem zrodivší se náklonnosti k druhé osobě stává náhle zranitelná postava, která v závěru - stižena smrtelnou úzkostí o život milované bytosti - ztrácí vůli k životu. A filmů s podobným motivem by se jistě našlo mnohem více. Zcela ponechávám stranou otázky, zda byla ona žena skutečně jeho matkou a k čemu tam vlastně došlo. Pro mě je zásadní, že se mi tento film dostal pod kůži a chci si ho nechat uležet v hlavě, je to rozhodně inspirativní podívaná, která skýtá podnět k celé řadě zajímavých otázek. A režisér to divákovi v žádném případě neulehčuje - Pieta je vpravdě zdrcující podívaná, plná násilí, utrpení a skličujících scenerií. Finální záběr mi bude před očima doznívat hodně, hodně dlouho. (31.01.2013)

Pieta je provokativní drama o pomstě osamoceného lichváře, jenž za zapůjčený obnos inkasuje od zadlužených a chudých nešt'astníků desetkrát tolik. V případě nesplacení dluhu je stíhá trest v podobě zmrzačení, a za vyplacené peníze z pojistky se pak mohou oddlužit. Film dosti zvráceným způsobem testuje hodnoty lidských vztahů, nejvíce však sílu mateřské lásky. Snad všechny postavy byly pro mě tak nepředvídatelné, že každá následující scéna mě znepokojovala víc a víc. Ke konci jsem vlastně nevěděl komu držet palce a kdo je tou největší obětí. Úžasná poslední scéna mě utkvěla v hlavě snad nejvíc z celého filmu. Pro mě skvělý filmový zážitek ... (02.02.2014)

Peniaze sú začiatok, život, smrť a koniec. Ale láska k dieťaťu a rodine je všetko.....Peniaze sú láska. Sú všetko? Posledný (už 18ty!) Kim Ki Dukov film ma zaujal ihneď svojou neotrelou zápletkou, z ktorej je jasné, o čo v ňom pôjde, ale nevieme, akými všetkými smermi sa môže príbeh uberať. On sa nakoniec uberie inde (ale až po druhom bode obratu, pozor na spoilery v komentároch), ako by sa na prvý pohľad zdalo a je to výrazom režisérovej scenáristickej zbehlosti a dôkazom, že je jeden z mála súčasných režisérov, ktorí stále vedia, čo presne chcú povedať a zároveň to dokážu stopercentne podať aj divákovi. Pieta mi skôr ako Dukove filmy, ktoré som videl, pripomenula Wookovu trilógiu o pomste. Tohto filmu sa nemusí báť ani európan, je ľahšie uchopiteľný, ako napríklad 3-Iron a nečakajú ho žiadne dlhé pseudoartové zábery. (15.11.2012)