poster

Zvrácený

  • Francie

    Irréversible

  • Slovensko

    Zvrátený

  • Kanada

    Irreversible

  • Nový Zéland

    Irreversible

  • USA

    Irreversible

  • Velká Británie

    Irreversible

  • Austrálie

    Irreversible

  • Irsko

    Irreversible

Drama / Krimi / Thriller

Francie, 2002, 97 min (SE: 99 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sarkastic
    ***

    Film se dá označit za kontroverzní, avšak stejně tak (ne-li spíš) za nevyrovnaný. A to nejenom scénami násilí, ale i zpracováním jako takovým. Jsou hrátky s kamerou milým a originálním experimentálním oživením podtrhující atmosféru snímku, nebo jenom bezúčelnou exhibicí, ze které diváka akorát tak bolí hlava a není schopný rozeznat, co je zrovna v záběru? Mělo by být publikum emočně odrovnáváno první polovinou filmu a pak to v něm má vše postupně dozrávat (s pomocí mistra Beethovena), protože je to ve výsledku pro sledujícího vlastně dosti zdrcující pozorovat ty nic netušící postavy a vědět to, co oni ne, nebo je divák vycucnut zbytečně brzo a zbytek filmu je pak pouze nastavovanou kaší nejenom bez citového účinku, ale i jakéhokoliv jiného, tedy víceméně nudou? To už si každý musí zodpovědět sám. Zvrácený je ten ojedinělý případ filmu, kterému kdokoli může dát jakékoli hodnocení, a naprosto ho pochopím. U mě dojmy z filmu skončily tak na půlce cesty, proto hodnotím průměrem, ale na scénu z podchodu jen tak nezapomenu, za její zpracování rozhodně palec nahoru.(3.2.2014)

  • castor
    ***

    Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně agresivní film, který po svém skončení nedokážete milovat, stejně jako ho ani nedokážete zcela zavrhnout. Ostatně ho nejen po celé Evropě pobouřeně přijímali. Osobně jsem viděl už mnoho násilných scén, ale na to, co předvádí režisér, scenárista, střihač a kameraman Gaspar Noé, by měli distributoři dávat varující nálepku. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí ukazuje nezkreslující násilí, pohlavní orgány, ostře realistické scény. Divák netuší, kam tenhle experimentální (a přiznejme si originální) štěk ze života tří lidí (žena, její přítel a její bývalý manžel) vůbec zařadit!! Silně kontroverzní dílko s divákem otřese, celé vypráví vlastně jen o brutálním znásilnění oné ženy a honbou za pomstou obou mužů. Takže nejprve nemůžeme rozluštit nečitelné titulky a vzápětí, po (zatím) nesrozumitelném pátrání po jistém muži a následně šokujícím útoku hasicím přístrojem, chápeme, jak se věci mají. Vše se odehrává v neuvěřitelně zvrácených situacích a děj totiž sledujeme pozpátku – v těžko čitelných prostředích, v dlouhých záběrech bez střihu. Každá situace má přibližně něco pod deset minut a jsou odděleny přechodovými pasážemi hodně těkavé kamery. Tudíž i scéna brutálního análního znásilnění a následného surového ubití je snímaná na jeden záběr. Noé postavy nešetří, lokace ukazuje jako největší díry světa, absolutně není optimistický, jeho záběry jsou místy nesnesitelné. A nestravitelné. Nevím, zda-li chtěl popudit lidi, aby konečně otevřeli oči a pochopili, co se děje kolem jejich domovů. Každopádně je smutné si uvědomit, že podobné situace téhle skládačky už mnozí z nás mohli zažít. Ocenit lze jistě ústřední trio, vše je úžasně načasované, přesné a přirozené (třeba jako milenecká epizoda skutečných životních partnerů Monicy Bellucci s Vincentem Casselem v posteli). Tahle francouzská mozaika není pro každého, i hodnocení může být na stupnici od „odpadu“ k nejlepšímu a přesto bude vždy nějakým „pravdivým“ způsobem odůvodněno!!(23.3.2006)

  • kleopatra
    ***

    Jestli jsem to dobře pochopila, tak Zvrácený je o znásilnění a o špíně a o čištotě a jde pozpátku. A to mi právě nesedí. Ten hasičák tlukoucí do rozmašírované hlavy v úvodu je hodně působivý, ale pokud vám nějaká dobrá duše dopředu nevyprávěla, jak se věci mají, zamává s vámi akt sám, ale kdo, komu, za co netušíte a když to pak rozuzlíte, už jste s emocemi někde jinde. Znásilnění v podchodu je bez diskuze síla a je jen škoda, že naopak chvíle pohody a banálních hovorů působí vedle toho jako vata.(26.3.2007)

  • Matty
    ****

    Připravte si sáčky na zvracení, film začíná. A začíná koncem – závěrečnými titulky odvíjejícími se pozpátku, stejně jako zbytek Irréversible (nezvratitelný, což je pravý opak českého distribučního názvu). Nejdříve vidíme... co vlastně vidíme? Potemnělou ulici snímanou nalitým kameramanem, hledajícím ve všeobjímající temnotě nějaký světlý záchytný bod? Hmm, a pak postaršího, obézního nahého bělocha vedoucího dialog s mužem s amputovanou nohou. O jeden návrat do minulosti dále jsme svědky rozmašírování hlavy jednoho ze „zákazníků“ gay klubu Rectum, z něhož vám po zběžném kamerovém průletu zaručeně udělá šoufl. Kdo to byl a čím si tak brutální smrt zasloužil? Skutečně si ji zasloužil? Pro odpovědi bude potřeba podívat se ještě hloub do minulosti této nešťastné noci. Irréversible není kriminální hádankou á la Memento, není to ani samoúčelná provokace, je to film do jisté míry experimentální, ale nikoliv obsahem, jelikož banální historka slouží pouze hře s emocemi diváků. Gaspar Noé se nebojí ukázat nám možnosti filmového média až do těch nejextrémnějších mezí. Víc než v jiných filmech si zde uvědomujeme, že hlavním vypravěčem je kamera. Zprvu zmatená, chaotická a vyhýbající se detailům tváří, postupně se uklidňující a více se soustřeďující na zachycení výrazů obličejů. Zvláštní kapitolou je pak osmiminutová scéna znásilnění, kdy se kamera nemá k jakémukoliv pohybu a jenom nečinně přihlíží onomu hrůznému výjevu. Rovněž zajímavá je několikerá rotace o 360 stupňů vnášející i do zdánlivě idylické scény z parku zvláštní nejistotu. Mnohoznačnou práci s časem pak nejlépe charakterizuje rotace kolem nehybného bodu na začátku a na konci filmu (tedy na konci a na začátku děje), která symbolizuje běžící hodinovou ručičku. Byl jsem odhodlán nenechat se tímto filmem znepokojit a jednoduše jej „strávit“, jenže to není tak jednoduché a nejspíš ani možné. Nejde ani tolik o fyzickou nevolnost ze dvou scén explicitního násilí, jako spíš o náš postoj vůči třem hlavním postavám. Když jsou ve druhé polovině filmu šťastní, zatímco my víme co je čeká, nemůžeme se radovat s nimi, nemůžeme sdílet jejich intimní chvilky jako pouhé intimní chvilky, protože hrůzy budoucnosti visí ve vzduchu, my to víme, oni nikoliv. Víme sice co je čeká, ale na druhou stranu nevíme, jak skončí. Je poslední scéna Alexiinym snem a tudíž předzvěstí šťastné minulosti (viz. její kniha An experiment with time)? Někoho bude nejspíš zajímat pouze ona technická rovina díla, kdy absentuje byť jediný klasický střih a jednotlivé scény jsou propojeny množstvím nepostřehnutelných švů, takže výsledek připomíná jedinou časovou linii, jediný nepřetržitý záběr tvořící kolem filmu realistickou clonu natolik silnou, že se vám ještě dlouho po zhlédnutí nebude chtít vycházet po setmění do nočních ulic. Noé jako režisér i jako kameraman předvedl práci hodnou obdivu. Když ne pro její znepokojivost či pro její originalitu, pak určitě pro její precizní provedení. Nasnímat téměř sto minut nesestříhaných hereckých výstupů o délce obvykle přesahující deset minut tak, aniž by divák poznal byť jen lehké zaškobrtnutí, to chce hodně trpělivosti. Herci měli pochopitelně velký prostor k improvizaci (například celá scéna znásilnění), takže nějaký ten pozměněný dialog (ač pochybuji, že existoval pevný scénář) nemusel nikoho znepokojovat, ale přesto Noého čtyřnásobný výkon (kamera, režie, scénář, střih) ovlivnil výslednou podobu Irréversible jednoznačně nejvíc. 80% Zajímavé komentáře: hirnlego, cineman, castor, Estemax(11.8.2006)

  • lillien
    odpad!

    Strčte kameru do ruky amatérskýmu kreténovi s parkinsonem, na 20 minut ohulte jeden zvuk houkačky a pouštějte ho pořád do kola... a těm několika málo chudákům, kteří tenhle teror vydrží a snaží se dopídit mezi tímto filmařským rádobyuměleckým humusem také nějakého příběhu, pak předveďte anální znásilnění nějakým hovadem a máte asi tak v kostce tento film. Jo, abych nezapomněla, celé to musíte vyprávět od konce, aby to bylo dostatečně IN..To měla být pomsta francouzských filmařů za to, že si jejich národ celý svět dobíral ohledně zbabělé kapitulace za 2.světové? nebo co teda? nebo jsme my ženské takové idiotky, že je třeba nám ve filmech názorně nechutným způsobem vysvětlovat, co nám hrozí, když budeme s trojkama prsama oplendovat samy v noci v podchodu v ordinerních šatech bez podprdy? Kdyby ty postavy byly alespoň trochu sympatické, ale když už se po tom "fenomenálním" stroboskopickém úvodu začalo konečně nějak normálně mluvit, probíhalo to tak, že si všichni skákali do řeči, bavili se dlouhé minuty o tom, proč bejvalej týpek ani za celé hodiny nebyl schopen tu slečnu přivést k orgasmu a pak to pokračovalo k totálně trapnému večírku, kde se všichni chovali tak idiotsky, že vám už pořádně lezli na nervy a celá ta následná lidská tragedie vyzněla ve finále stejně jaksi do prázdna. Když totiž do vyčerpaného a znuděného diváka nasypete dávku oplzlého násilí, už to prostě nezachráníte a pořádný film z toho převládajícího balastu udělat již nelze.(9.10.2011)

  • - Nad postelí v domu Alex a Marcuse je na stěně plakát k filmu 2001: Vesmírná odysea (1968). (TomikZlesa)

  • - Film bol zakázaný v Malajzii. (Paldiny)

  • - Prvních 30 minut filmu běží na pozadí zvuk o nízké frekvenci 28Hz, což je podobný ruch jako při zemětřesení. U lidí vyvolává nevolnosti a závratě, což je také důvod toho, že během oné části filmu lidé v místech jako Cannes nebo San Sebastian odcházeli z kinosálu. Toho prý tvůrci také chtěli docílit. (hot_spot)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace