Ivanovo dětství

I keď som doposiaľ videl od Tarkovského iba Andreja Rubľova, zdá sa, že jeho filmy nie sú zrovna šálkom kávy pre nenáročného diváka. Tarkovskij servíruje dozaista zaujímavý a pôsobivý príbeh - skrz postavu malého chlapca spoznáme tie najhoršie hrôzy vojny. Avšak i napriek sympatickej 90 minútovej stopáži som sa miestami neubránil pocitom nudy a to v rôznych momentoch, pretože ako už bolo povedané film je mierne epizódický a občas naozaj veľmi neplynie vpred - alebo to aspoň tak vyzerá. I cez toto všetko je Tarkovského réžia úchvatná (predovšetkým scéna so starcom v jeho rozpadnutej chatrči dosahuje absolútneho réžijného vrcholu) a postava Ivana taktiež veľmi dobre zahraná. Absolútnej dokonalosti vo filme dosahuje jeho technické spracovanie, predovšetkým excelentná kamera Vadima Yusova dodáva filmu neopakovateľné vyznenie. (04.12.2008)

Tarkovskij si pro svůj celovečerní debut asi nemohl vybrat líp. V Ivanově dětství totiž skloubil jak jistou (povinnou) poklonu těm onehdy tak váženým sovětským vojákům druhé světové války bez sklouznutí k nějakému sentimentálnímu heroismu a patriotismu, a na tom samém střídmě poetickém obraze (alespoň s ohledem na jeho filmovou budoucnost) stejně dobře vybarvil marnost a pošetilost války včetně toho, co takové existenciální peklo dělá s psychikou jejich účastníků. Stejně jako u jeho ostatních filmů pak je každá scéna vizuálně vymazlená do nejmenšího detailu, a naopak na rozdíl od jeho pozdějších snímků díky své střízlivé délce nedokáže ani na chvíli nudit. (28.12.2014)

Baladický film, který vypráví o dětství 10.letého kluka, kterému válka vzala hry a dětství a který vlivem kruté války se stal předčasně dospělým. Nestřílí se tam, v celém filmu jdou temnotou 4 Němci, zdravotní sestřička trochu zamíchá city mezi chlapy, kteří již dlouho neviděli ženskou a je nakonec odvelena pryč, aby to uklidnilo krev chlapů. Pak skok - Berlin a konec války, přebírání materiálů popravených, abychom se nakonec dověděli, že IVAN byl na gilotině sťat. Film trvá 90 minut, ale přesto není nudný, vypráví... (01.08.2011)

Moje první setkání s panem režisérem (a jistě ne poslední). Film mě velmi zaujal. A díky určitému teoretickému základu jsem také trochu věděl do čeho jdu, za což můžu být zpětně jenom rád, poněvadž už jen ten název je dost zavádějící (o Ivanovi je to pouze z části, i když větší, ale vzhledem k tomu, co zažívá, se snad ani o dětství nelze bavit a děj se k němu dostává vlastně jen ve snech či vzpomínkách). A možná je i trošku škoda, že představitel Ivana nedostal více prostoru, protože na jedné straně podal opravdu bravurní herecký výkon a na druhé by to zas divákovi pomohlo se ještě více sžít s postavou (a je mi docela jedno, že/jestli to nebylo režisérovým záměrem). Co se týče samotného vyprávění, nejsilnější je v momentech, kdy divák vidí Ivanovy představy a pak také při průzkumných akcích (při těch sice hraje prim tma či alespoň pošmourno, ale o to více napětí se pak vytvoří). A konec dopadl dle mých očekávání…a úplně se mi vybavil jiný sovětský film s dětským hrdinou-Jdi a dívej se (1985) a právě hlavně v závěru si člověk může krásně porovnat, jak se 2 takové filmy s podobným ústředním tématem mohou lišit (i když přece jenom dávám přednost mladšímu z nich). Celkově silné 4*. (14.03.2014)

Stejně jako Jeřábi táhnou Michaila Kalatozova nabízí i Ivanovo dětství nezvyklý pohled na válku, a to skrze optiku malého chlapce. Spíše než příběh, který je vlastně poměrně prostý (avšak působivý), je zde důležitá citovost a emocionální dopad na diváka, což naplno vyznívá v poetických snových sekvencích.V kontrastu s ostatními režisérovými filmy na mě Ivanovo dětství působilo strožejším dojmem a vyjma zmiňovaných snových sekvencí, ve kterých je užito prosté symboliky, se mi u něho nepodařilo identifikoval onen – pro Tarkovského toliko typický – spirituální přesah. (09.01.2011)