Oběť

Stoicizmus a nihilizmus v úvode mi imponujú zo všetkého najviac. Potom prichádza noc a s ňou výrazný filozofický shift. Odklon k hystérii, fatalizmu, no a nepozerateľný je hlavne onen dolorizmus. Akurát ruskú vodku, ktorá môže toto bolestínstvo uhasiť, nahradil kvalitný západný koňak. Tarkovského filmy sú presiaknuté náboženstvom a vierou. Doteraz mi to nikdy nevadilo, tu však áno. Všetci prinášame denne svoje obete. A nemusíme to robiť ani rituálne, ani v mene éterickej bytosti. A takú obeť, ako je súlož s Islanďankou (nech by to aj rovno bola Panna Mária), by veru mnohí boli schopní priniesť. Ani by to nebolelo. Z mojej skúsenosti ale vyplýva, že súložou sa nezachraňuje svet, ono skôr naopak, súlož väčšinou všetky problémy sveta vytvára. (22.07.2017)

Tenhle film je až trapně dokonalý. S těmi, kteří ho milují, se tedy nechci přít o jeho kvalitách, jen jim závidím, že se v něm patrně našli dřív než já. Osobně mě zasáhl až úplný závěr. To, co předcházelo, byla docela chladná exhibice Tarkovského a Nykvista, kteří umějí zrežírovat vše od dobytka po nádobí. Genialita jejich práce je tu moc obnažena, a můj zážitek je tím zbytečně ochuzen o to nepopsatelné, pohlcující, tajemné cosi, které mi poskytuje o pár let starší Stalker. (22.10.2008)

Tarkovského filmy mi veľmi nesedia, keďže plytvá časom, ja mám rád, ak niekto povie veci priamo a zdôvodní ich, prípadne tým ťažšie pochopiteľným dá viac priestoru. Z jeho tvorby ma zaujali všetky jeho filmy, no plne oceniť som dokázal len Stalkera. Tento film ma unudil snáď najviac (až do zhliadnutia Solarisu), no napriek tomu ním akoby vzdávam úctu jeho tvorbe, lebo jeho výpoveď dosiahla obrovských rozmerov a to, čo ním vypovedá je ozaj silné. Poetické to je, je to neobyčajné dielo, ktoré sa podobá svojím predchodcom, no opäť má aj svoje vlastné čaro. Mne je len ľúto, že nenatočil viac filmov, aj keď postup jeho tvorby je neobyčajná vec sama o sebe. (04.06.2013)

Snímek mě víc rozčiloval, než těšil. Možná mě zastihl nepřipraveného, snad to přesně tak mělo být, nevím. Jakoby Tarkovskij natočil Oběť jen a jen pro sebe, jako svůj epitaf, jako zpověď. Apelativní promluvy místy vyznívají trochu vyčpěle - už je formuloval jindy a lépe. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je mi záměrně upřeno tuto zpověď rozklíčovat. Vadilo mi to. A krásné obrazy ten pocit neutišily. (30.01.2018)

Oběť je jediným filmem A. Tarkovského, ke kterému si dělal scénář úplně sám a také jeho jediný film, na jehož realizaci nemusel nijak výrazně dlouho čekat. Nevím, jestli je to právě kvůli těmto dvěma věcem, ale každopádně mi připadá Oběť po stránce scénáře a formy celkově nejslabší. Všechno mi připadá vykonstruované, odfláknuté, rychlokvašné. Neustále se tam mluví a mluví a mluví - až to připomíná spíš nějaké divadelní představení. A neskutečně mě iritují prakticky všechny herecké výkony (což ale možná byl záměr). Po myšlenkové stránce je to naopak jeden z Tarkovského nejsilnějších snímků. Skoro se chce říct : Škoda, že to nenatočil v SSSR, kde by při čekání na povolení natáčení vypiplal scénář k dokonalosti jako u svých předešlých filmů. Přes to všechno je to ale znovu výjmečné dílo. (03.03.2007)