Oběť

Poslední Tarkovského film je opět dost dobrý. Pravda, chvílemi se táhne, ale je to natočené tak, že to nenudí, což ale u Tarkovského není nic nového. Příběh se mi moc líbil a postava Alexandra, která je pro film a jeho myšlenku stěžejní, je vykreslená dokonale. Nejvíc mě na tomhle filmu však dostávají ty dlouhé záběry, které trvají třeba 10 minut, jsou bez střihu a pořád tam někdo mluví, herci hrají dobře, nenudí to, kamera tam pracuje skvěle, je to takřka bez chyby a ono to je pořád bez střihu! To je ukázka skutečného filmového umění, žádná Trierova ruční kamera, tohle natočit, to dokáže málokdo. Ani Béla Tarr, který se o to tak urputně ve svých filmech pokouší tohle nedokázal. Fakt, skvělý film. Škoda, že pak už Tarkovskij nemohl nic natočit... 5* (06.01.2019)

Tenhle film je až trapně dokonalý. S těmi, kteří ho milují, se tedy nechci přít o jeho kvalitách, jen jim závidím, že se v něm patrně našli dřív než já. Osobně mě zasáhl až úplný závěr. To, co předcházelo, byla docela chladná exhibice Tarkovského a Nykvista, kteří umějí zrežírovat vše od dobytka po nádobí. Genialita jejich práce je tu moc obnažena, a můj zážitek je tím zbytečně ochuzen o to nepopsatelné, pohlcující, tajemné cosi, které mi poskytuje o pár let starší Stalker. (22.10.2008)

Téměř dokonalý skvost. Počáteční a závěrečná melodie Bachovy árie s filmem dokonale souzní a v závěru dojímá. .......... Krom různých filosofických/životních otázek, které jsou ve filmu, vyvstává u Oběti ještě jedna zásadní: pokud se Tarkovskij ve svém posledním díle dostal v síle filmové výpovědi tak daleko - až na samý okraj citové únosnosti - je možné, pakliže by nezemřel, aby se svým dalším snímkem dostal až za onu hranici, kdy by divák tolik filmové krásy už prostě psychicky neunesl? ... (15.11.2006)

Posledným filmom, ktorý za svoju dlhú režisérsku kariéru Tarkovsky natočil je Obeť(Offret). Fakt, že v čase jeho natáčania už vedel, že ho čoskoro čaká neúprosná smrť len vybičoval jeho kreativitu a schopnosť vytvorenia atmosféry intelektuálneho existencionalizmu ako ju ja rád nazývam. Rozpráva príbeh profesora, ktorý prechádza krízou. Spolu s rodinou a súrodencami trávi víkend v opustenej izolovanej rezidencii, kde sa stanú obeťami bezmocne čakajúcimi na koniec sveta v apokaliptickej nukleárnej katastrofe, ktorá je vo filme vyobrazená len vo forme preletu pár lietadiel a hlasu z televízie. Jej najmarkantnejším znakom je však hysterická agónia strachu a beznádeje, ktorou si každá z postáv svojou vlastnou cestou prechádza. V záujme záchrany sveta sa profesor vyberie za tajomnou Islandskou čarodejníčkou, ktorá pracuje v ich rezidencii ako slúžka. Kvôli záchrane sa s ňou vo forme symbolickej spoločnej levitácie vyspí a svet sa vráti do pôvodného stavu. No to nie je všetko čo musí urobiť. Je potrebné aby obetoval celý svoj predchádzajúci život a hodnoty, ktoré v ňom vyznával. A tak v očisťujúcom akte deštrukcie končí ako prípad pre psychiatriu z choro racionálneho uhľa pohľadu ostatných smrteľníkov bez vedomia kam až táto slepá viera v ideu človek-boh môže viesť. Ďalšou z legendárnych scén sa stáva úmyselný požiar domu a jeho zhorenie do tla, ktoré vytvára pozadie emocionálnej scéne očisty. Je dôležité poznamenať, že vo svojom štábe mal Tarkovsky veľa ľudí z pôvodného štábu Bergmana a tak symbolicky vyznieva aj fakt, že film bol produkovaný vo Švédsku. To dodalo filmu určitý Bergmanovský nádych. Keď by som mal pomenovať jednu základnú tému, ktorú tu rozvíja, bol by to súboj striktnej racionality s nelogikou sveta bez rigidných zásad fyzikálnych zákonov a spirituality. Dôležitým motívom je dieťa symbolizujúce znovuzrodenie a premenu starého skostnatelého na vitálne a mysľou otvorené. Symbolicky vyznieva fakt, že posledná scéna predstavuje záber na dieťa snažiace sa o zázrak oživenia starého vyschnutého konára zapichnutého do zeme(v exile žijúci Tarkovsky, teda vytrhnutý zo svojich koreňov Ruských, umierajúci v procese zázraku znovuzrodenia života), pričom prvá scéna jeho úplne prvého filmu zobrazuje mladého Ivana stojaceho pri mladom zdravom stromčeku v rodnom Rusku. (19.04.2008)

myslím si, že Tarkovský už věděl, že je to jeho poslední film, možná proto je vlastně nejobecnější, co se týče zaměření, možná proto jej věnoval svému synovi, možná proto je hlavní postavou bilancující starší muž, který se "to všechno" snaží nejdříve shrnout a posléze zachránit... první půlka filmu je nezvykle temná (vizuálně) - nic pro šeroslepé osoby tedy :) pořádně jsem si obličeje všech postav prohlédl až po půlce, kdy se konečně rozední - je to schválně, nebo jsem vážně tak slepý? co dodat dál? vizuálně je to prostě Tarkovský, hudby je málo a je skvěle vybraná, o herectví se dozvíte zajímavé věci přímo ve filmu, obsah je širokopásmý (zajímavé slovo, nevím jakým jiným bych to měl vyjádřit...) - - - celkově účinek o něco slabší než třeba Stalker, přesto skvělý a poctivý Tarkovský, jak ho mám rád - 9/10 (22.01.2007)