Stalker

Nejprve jsem hrál hru S.T.A.L.K.E.R : Shadow of Chernobyl (která ale nemá s filmem ani s knihou moc společného), poté jsem četl knihu Piknik u cesty (nověji Stalker) od bratří Strugackých a nakonec viděl film. Škoda pokud by se film natočil dle knihy mohl být o chlup lepší. HRA*** KNIHA***** FILM**** (07.03.2009)

Že si Tarkovskij vezme z původní předlohy bratří Strugackých jen pár dílčích nápadů by mi zas tak nevadilo. Nicméně to, že tam místo toho nacpe svůj pseudofilozofický balast, mě už štvalo trochu víc. Pár momentů přesto geniálních (např. scéna v hale s písečnými kopci) - zbytek ale značně pokulhává. (18.03.2009)

To není film pro mě. Vizuální stránka super, herecké výkony fajn, ale jinak to co jsem očekával se nesplnilo. NUDA! (11.10.2009)

Větší nudu jsem ve filmu ještě nezažil, do teď nevím o čem film byl. I přesto si však tohoto filmu cením. Je protkán tajemnem, a scénami, kde můžete dlouze přemýšlet nad jejich významem. První hodinu bylo napětí veliké a hltal jsem každý záběr, postupně ale opadla moje pozornost a když film skončil tak jsem si uvědomil že ani nevím z jakého strany ho uchopit, kdybych měl někomu říct jeho hlavní myšlenku. Nejvíce si na tomto lyricko – filosofickém veledíle cením toho, jak velký podnět pro přemýšlení a diskuzi s ostatními ve mně film vyvolal. Nevěřím si natolik abych mohl napsat o čem to bylo, po prvním zhlédnutí bych ale řekl, že to měla být víra, naděje, beznaděj a touha po štěstí nešťastníků zvýrazněná na plátně. Už se těším, až se na film podívám znovu. Dílo pro lidi rádi filosofujicí nad životem a nejen jím. Filmu by se zcela určitě měli vyhnout racionalisti a lidé co se chtějí u filmu pobavit – je to náročná podívaná. (18.10.2009)

Trojice zoufalých mužů nespokojených se životem se vydává do tajemné Zóny, která prý plní nejniternější přání. Cesta sama je adrenalinová, neustálá přítomnost blíže neidentifikovatelné hrozby míchá s žaludkem. Během této cesty muži meditují nad smyslem života a pomalu docházejí k určitému sebepoznání. Zaznívají tam různé úvahy, které jsou natolik hluboké, že jsem čas od času musel film přerušit a uvažovat o nich. Dvě a půl hodiny utekly jako voda, rád si to někdy pustím znovu. A rozhodně si znova přečtu Piknik u cesty. (26.11.2009)

Sci-fi bez jakýchkoliv efektů. Zpočátku jsem se bála, že mě bude tento film nudit. Řekla jsem si: další film pro intoše, kterému já nebudu rozumět. Pak se tam objevil jakýsi náznak děje a chmurná atmosféra okolí Zóny se změnila na krajinu Zóny. Najednou byl film barevný a hrdinové putovali za tajemnou komnatou, která plní lidem přání. V tuto chvíli jsem se už od filmu nemohla odlepit, i když trvá skoro tři hodiny. Stejně jako se blížili k onomu zázračnému místu, blížili se i ve svých myšlenkách a promluvách tomu, co je skutečně podstatné. Zóna by mohla být obrazem světa, ve kterém žijeme (je nevypočitavý, někdy krutý, někdy štědrý, málokdy spravedlivý), Stalker je ten, kdo poznal Pravdu a snad i Štěstí, Spisovatel ten, kdo je hledá pomocí citu a intuice, Profesor ten, kdo je hledá pomocí rozumu. Stalker je hledal pomocí utrpení. Během cesty míjejí jak znetvořenou, průmyslovou krajinu s vojáky, tak i scenerie, kdy zbytky jakéhosi města apokalypticky pohlcuje příroda až připomíná jakýsi chrám. Už si moc nepamatuji, jak to skončilo, myslím, že přisli na to, že to, že se nám splní přání nám štěstí nepřinese. Budu se na to muset podívat znovu, stále to mám pod kůží:) (28.03.2010)

Úžasná poezie kamery. (31.05.2010)

Film Andreje Tarkovského, což už mluví samo za sebe. Zanechává zvláštní pocity a obrazy v mysli, která ho zhlédla, Postava samotného Stalkera je mi nejasná stejně její význam, původ i chování Příkladné obrazové scény doplněné zatměním děje úvahovými myšlenkami, nevěděl jsem co si myslet po prvních minutách filmu stejně tak po pár minutách co film skončil. Vysvětlení se ubírá svérázným směrem, do obdivu filmu jako celku. Hodnocení 95% žánru, který nemá obdoby. (19.06.2010)

Tak to bylo něco dámy a pánové! Ptám se Co to bylo? Sice přesně nevím, ale bylo to senzační, perfektní, bezchybné a neuvěřitelné. Nemám slov. Film filmů tohoto tématu. Sledujte o samotě, ve tmě a plně soustředěni a tento film z hlavy nedostanete. Dokonalé prostředí a ruský jazyk filmu dle mého velmi dodává. Těším se a zároveň bojím, až film uvidím znovu. (27.07.2010)

hele - viděl jsem to po letech - před lety jsem ten film nechápal a jen zíral -- teď jsem toto asi pobral - snad i pochopil... strugacké mám rád - přesto tomuto plný počet nedám /jak je tu zvykem) dle mého je film příliš dlouhý -- v ostravské TV vznikla adaptace tohoto díla (nevim kdy - asi okolo 1979 - asi je to OHROžENé MěSTO) - a to mne bavilo velmi - ale to bylo tenkrát... teď, mno - 63% (03.10.2010)

Rozhodně pět hvězdiček. Proč? To nevím, takže asi právě proto. Čistě jenom pocit. (27.10.2010)

Nedokážem napísať veľa lebo toto bola dosť sila, nevídané neslýchané, chvíľku sa budem spamätávať. Sci-fi z úplne iného súdka ako som zvyknutá. Musím priznať, že na konci ma to trošku nudilo ale väčšinu času som iba čumela na obrazovku, nevedela čo sa deje, ale nedokázala odtrhúť zrak od monitora. Tento film vás doslova vcucne do seba a na konci vypľuje bez toho, aby ste vedeli, čo sa vlastne stalo. Veľmi pôsobivé! (17.12.2010)

Vtedy keď sa rozpadne všetko na čo sme tak pyšní. Keď sa naše stavby, ktoré sme tak ťažko budovali premenia na ruiny. Vtedy keď naše armády zmiznú zo dňa na deň v neznáme a voda rozloží naše najlepšie zbrane. Keď zdravie a peniaze zmiznú tiež pod vodou. Vtedy keď vedci už nebudú vedieť a spisovatelia nebudú vedieť písať. Keď príde doba, v ktorej nebude možné nič vrátiť. Vtedy keď podľahneme najvätšiemu zúfalstvu a v ňom objavíme naše vnútorné želania. Až vtedy príde STALKER a pomôže nám nájsť cestu do vysnívanej komnaty. Bude vtedy naše najvnútornejšie želanie pripravené...? Jeden z najsilnejších filmov, ktoré som videl. (26.01.2011)

Estetika je krásná věc, ale všeho moc škodí.. Podle komentářů jsem čekal, že to bude něco jako Vesmírná odyssea - zdlouhavý film, u kterého si člověk trhá vlasy, že u něj přichází o 3 hodiny mládí a když to skončí, tak si s hrůzou uvědomí, že se mu to vlastně líbilo...bohužel se mé očekávání nenaplnilo...promarnil jsem přes 2,5 hodiny života u brutálně nudného filosofického čehosi, co jsem při nejlepší vůli nepochopil, co nedávalo smysl a co by si zasloužilo max. třetinovou stopáž.. Doufal jsem alespoň v nějaký šokující zvrat na závěr, který by tu bezbřehou nudu ospravedlnil, ale to co přišlo, ve mně jen podtrhlo dojem, že tenhle film už znovu raději ne.. (27.02.2011)

Nemam rad pokoru, je casto falosna, vychcana, clovek si neprizna ze za nu nieco ocakava. Ale Stalker ukazuje pokoru zo zufalstva, odlisnu aj od tej z knihy Bratov Strugackych. Film vysoko ambientny, poeticky. Tarkowskeho sceny mi pripominaju Sudekove fotky. Myslim, ze obcas chceme aby aj ini poznali tie nase tajne chvile a pocity, ktore sme zazili iba my a odnesieme si ich o hrobu, ze o nich nikto nevie. Tarkovsky sa o ne podelil a bol mimoriadne vnimavy. A mimo dej, atmosferu jeho sameho pohladu najdete este v Nostalgi. No predsa mam radsej Stalkera, je tam aj nieco ine, tri rozne pristupy a v kazdej casti filmu iny nieco ma a inemu nieco chyba. Ktory z nich ste na zaciatku? na konci? ci v strede? (15.06.2011)

Znamenitá poezie. Mám slabost pro ruské autory nosí v sobě zvláštní estetiku ať už v literatuře či filmu. Dílo s přesahem, který se jen hlupák může snažit zachytit komentáři typu "vím o čem to bylo". Nejedná se o filmovou šifru. Nejedná se o něco co je třeba chytit do síťky a pak to racionálně analyzovat. Z komentářů je vidět, že se o to mnozí snaží , a že činí přesně totéž co v samotném filmu onen racionálně smýšlející vědec, který chtěl zónu zničit, protože pro něj nebylo možné se v ní něčeho dohmatat. Byl vůči ní slepý. Film je třeba nechat plynout jím nastaveným tempem, uzavřít se do jeho obrazů a hlavně nepátrat...po ničem. Není pro mě důležité o čem to bylo a přesto jsem nejspíš nikdy neviděl nic úžasnějšího. (13.07.2011)

Film se dá popsat dvěma způsoby - sáhodlouhým, který by stejně neměl smysl a nebo krátkým, shrnutým jedinou větou: "Co si přejete v nehlubším jádru svého srdce?" Vše ostatní je jen nádherná podívaná s neopakovatelnou atmosférou, která stojí za to sama o sobě, ale mě i po druhém shlédnutí zůstala v hlavě pouze ta otázka. "Co si v hloubi duše přeješ?" (23.08.2011)

Ani seběvětší nadpřirozeno, ani samotná existence zóny, jakožto představitele pokroku směrem do neznáma, nemůže pomoci člověku ke změně. Jen to zase jen člověk, co může člověka změnit - viz onen pokoj. Stalker je ztvárnění člověka nikoli opovrhovaného, ale opovrhujícího současnotí a tím, co je a existuje. Ukazuje tu krizi již mrtvé ideje, beznaděje. A přesto Stalker nejedná pragmaticky, bez skrupulí. Věří v zářnou budoucnost dalších generací - viz. poslední scéna s telekinezí. Smysl života neexistuje. Smrt je jenom okolnost zaručující, aby nic nemělo smysl, nebo aspoň aby něco nemělo smysl. I přes všechno hluboké, opravdu hluboké filosofování, které film prošpikovává, jako slanina dobrou svíčkovou, se na film dá koukat a lze si z něj i něco vzít - scéna s telefonem, samotné (ne)navštívení pokoje, či konečná scéna s děvčátkem. Určitě to není nenáročný Holywoodský blockbuster na páteční večer :) Všem náročnějším divákům můžu jen a jen doporučit. (26.10.2011)

Tady ani nemůžu říct, jestli se mi to líbilo nebo ne, každopádně to ale ve mě zanechalo velmi silný dojel a toho si na filmu cením asi nejvíce. Mimo to naprosto fantastická obrazová stránka. (04.12.2011)

Mystický film s neopakovatelnou atmosférou. Tři hlavní postavy se vydávají do zakázané přísně střežené zóny: Stalker, průvodce, který je zónou zoufale posedlý a je ochoten opustit i svou ženu a dceru, aby se znovu do zóny mohl vydat, spisovatel, hledající inspiraci a tím i slávu a profesor - vědec, kterému jde zdánlivě o poznání této tajemné oblasti. Zóna, sama opředená tajemstvím a možnou hrozbou zániku pro její návštěvníky, ukrývá ještě tajemnější místnost, jakousi Pandořinou skříňku splněných přání, ke které pod vedením Stalkera skupina směřuje. Chvějivé napětí prázdnoty, která není neživá pomáhá dotvářet všudypřítomný prvek vody doprovázený ostatními třemi živly: ohně, vzduchu a země, dlouhé záběry kamery, zvuk/hudba a občasné absurdní obrazy. Film o síle víry, strachu z její ztráty, o svobodě a pocitu zodpovědnosti. (09.12.2011)