Zrcadlo

Tarkovskij a jeho umelecká duša= umelecký zážitok pre diváka. Jeho duša, ktorá kyprí jednu skvelú scénu za druhou v zrkadlu a ako v každom inom filme. K tomu ten rukopis. Vrelo odporúčam. Je dosť ťažké opísať presne tento film, aby človek dostal predstavu, o tom ako vyzerá. Človek si musí k tomu sadnúť, pozrieť a určite sa to oplatí. Film trošku na zamyslenie. Zrkadlo, podáva odraz človeka samotného, reflexia samotného života, v tomto prípade prevažne toho detského Andreja. To, čo predvádzal svetu medzi rokmi 1975- 1979 je na neuverenie, nezabudnuteľný scenár, pohyby kamery, scenérie, mizanscény, špecifická hudba. V čase jeho vydania označila tento film za nezrozumiteľný... v čom? Že nevysvetlil polopate, o čom je film.. že myšlienku vložil medzi riadky. To ako sa v poslednej scéne pýta „filmový otec“: „Chceš mať prvé chlapca, alebo dievča?“ Znova osobne nepochopím: povolila len obmedzenú distribúciu. Na druhej strane mu dopriali zlato ocenený materiál Kodak, čo bolo v tomto režime, kriticky dostupný materiál. Ako plynul čas, tak sa narodili dvaja chlapci. Z Tarkovskej „filmovej matky“ sa stala stará žena. Ako môže písať človek o niečom, k čomu nemá vôbec vzťah. Škoda, že Bibi Anderson nezahrala, bola by to ďalšia čerešnička na torte, plátne. Hlavná predstaviteľka splnila nadmieru očakávania, a môžete očakávať prvotriedny výkon. /85 %/ (16.04.2016)

Tohle umí jenom Andrej. Celou dobu mi to nedávalo smysl a svým způsobem mi to smysl nedává ani teď. Ale pak si vždy vybavím jednu větu ze scénáře: Básník je povolán k tomu, aby způsobil duševní otřes, a ne aby vychovával modláře. (30.09.2016)

Vypadá to opravdu nádherně, ale proto na filmy nekoukám. (05.03.2017)

Viděno na KVIFF 2017, tedy 42 let po vzniku. Nelze vyloučit, že viděno v roce 1975, hodnocení by bylo jiné, lepší. Strašně soukromá záležitost.,Pokud budete neznámému člověku ukazovat fotoalbum se starými fotkami vašich dětí, nejspíš ho budete nudit. Ale uznávám, že mi možná v tomto případě prostě není dáno... (07.07.2017)

43.LFŠUH-2.8.17 - pěkná schíza...vůbec bych neřekla to, co jsem o ději filmu četla a viděla...ale vizuálně i audiálně je to skvost. Miluju téma zrcadla a jak to Tarkovsky dokázal dostat do filmové podoby pomocí vody a lidí je doopravdy kumšt. Silný film. (22.08.2017)

Co napsat k filmu který mě vycucl jak jahodu. K filmu po kterém jsem se cítil jako vytažený z pračky. K filmu který mě donutil dát si panáka a to nechlastám. Naopak co ale napsat k filmu který je tak neuvěřitelně vyjímečný a geinální že to snad nemohl stvořit smrtelník. Ano Tarkovsky je bůh. A když ne bůh tak obrovský mistr a genius dohromady kterému můzy darovali kopec filmařského talentu. Zrcadlo je nejniternějším, nejosobitějším, nejintimnějším, nejautobiografičtějším a zároveň nejtěžším a nejhůře stravitelným filmem jeho kariéry. Střetávají se tu ty netajemnější a nejhlubší pocity a proplétají se tu s významově obrovsky rozlehlou symbolikou, kterou kdyby chtěl někdo kompletně přečíst a vyluštit tak by se mu to nepovedlo. Tohle se musí prostě přijmout a uložit tak jak to je. Zrcadlo je obrovský nekonečný vesmír do kterého jsem byl vtažen a pohozen jen tak v prostoru, přičemž jsem nevěděl kde je nahoře a kde dole a nevěděl jsem jestli odsud vyjdu v celku. Přežil jsem to ale byl jsem poznamenanej na dlouhou dobu. Zatím uběhla relativně krátká doba od shlédnutí ale pořád mi tento brouk zvaný Zrcadlo sedí v hlavě a nepočítám s tím že ji opustí nějak brzo. Ještě teď si pamatuju když film skončil, kino se rozsvítilo a já jsem jen tak seděl a myšlenky mi lítali hlavou sem a tam. Spousta myšlenek které nemůžu ještě teď nějak racionálně vyložit a vybavit si. Když jsem se otočil viděl jsem starší dámu sedící kousek za mnou jak civí jako v transu někam za plátno a asi po 5 vteřinách se probouzí a kouká všude kolem jakoby nevěděla kde je a jak se tam dostala. Pak vstala a odešla. ANO, tak takový film to je. Tohle způsobuje. A teď mi musíte dát za pravdu to že Tarkovsky byl opravdu genius všech geniů. Nebo minimálně ti co se mnou seděli 24.7.2006 ve 20 30 v klubu kultury v Uherském hradišti. Rád bych ho aspoň někdy v životě viděl na vlastní oči, třeba jen na 2 sekundy. Potřást mu rukou a pohledět do očí genia.To už se mi ale bohužel nesplní. Třeba se na nás dívá ze svého filmového trůnu tam nahoře a pěkně si mne ruce když vidí jak působí jeho film. Má moji celoživotní obrovskou úctu a až do smrti pro mě bude nadpozemským režisérem. A to nejen díky Zrcadlu ale i díky dalším jako je Stalker, Solaris a Andrej Rublev. Ostatní jsem neviděl ale co nejdřív je shlédnu. I kdyby už to byly ty největší patosy (což nebudou) tak už za ty 4 co jsem viděl tak bude pro mě Tarkovsky MISTR. Picasso byl mistr malíř, Shakespeare mistr dramatik, Mozart mistr hudby a Tarkovsky mistr filmu. To už mu nikdo nikdy nesmaže ať už nám budoucnost přinese sebelepší filmaře. Nikdy na něj a na to co mi předvedl v jeho dílech nezapomenu. SMEKÁM MISTŘE !!!!!! (31.07.2006)

Základem je nesnažit se podchytit nějaký děj. Snad ani nehledat pointu. Sledujme tu vizualizované vzpomínky. Takové máme na své dětství i my. Směs obrazů a výjevů, o kterých si nejsme jistí, kdy se staly nebo v jakém pořadí. Občas se najde vzpomínka na událost, která se nestala, nebo na výjev, o kterým si nejste jisti, jestli to nebyl jenom sen. Ano, takové jsou naše vzpomínky, přiznejme si to. A Tarkovskij to krásnými obrazy přiznává. (05.04.2007)

Síce som tomu nechápal, ale takú dobrú kameru, hudbu, réžiu a herečku v hlavnej roli som nevidel už dávno. (24.12.2008)

Do značnej miery autobiograficky film plny snov,naznakov ,asociacii a metafor.Zrkadlo je jednym z najosobnejšich filmovA.Tarkovskeho. (28.07.2017)

První asociace byly "2001:Vesmírná odyssea" a "Lost Highway/Mullholand Drive". Film, který vás provokuje k tomu, aby jste v něm hledali to, co v něm není. Jenže interpretovat Mullholand Drive byla narozdíl od této ďábelské vizuálně sugestivní koláže hračka! Jinak řečeno: vůbec nic to ve mně kromě prchajícího pocitu prchajícícho života nezanechalo...i když cítím, že aby se divák do tohoto filmu dostal, jednou jej vidět nestačí. S ostatními klenoty Tarkovského tvorby pro mně zatím nesrovnatelné. Než dojde na další projekci, dávám 60%. (31.07.2006)

Z Tarkovskeho tvorby mam radsej obraz ako pribeh a inak tomu nieje ani pri tomto filme. Pribeh nejak extra neoslovil (a mozno sa mi len nechcelo az tak hlboko zamysat), ale tie zabery..... (16.01.2009)

Tarkovskijho autobiografická zpovědnice, ve které, stejně jako v zrcadle, odráží své vnitřní rozpoložení. Otevřeně a narativním způsobem mluví o svých pocitech spojených s jeho blízkým okolím, o jeho vztahu s ním, o věčné lítosti nad ním a neustálému pocitu vnitřní povinnosti. Intimní autorova pravda v jednotlivých záběrech vytváří přesvědčivý argument, který sehrává klíčovou roli pro divákovo pochopení důležitosti osobního emočního prožitku. Nepochopitelné pro masové publikum a komerční prostředí našeho urychleného světa, stejně tak jako zvyk neumět číst knihy, poslouchat hudbu a vnímat umění. Autobiografické odkazy lze ihned prokázat v několika klíčových bodech, přičemž vnitřní hlas je toho nejnázornějším příkladem. Tarkovskij vůbec poprvé otevřeně a napřímo mluví o tom, co je pro něj nejdůležitější, nejcennější a nejintimnější. Současně je celková intimita a osobnost vyjádřena v tajemných hypnotických obrazech snových a vzpomínkových sekvencí, které jsou živeny dětinským přáním, obavy a vizualizací intenzivního dětského prožívání světa, který jsme všichni vnímali jako magický a živý. Historické události, které jsou v občasných a nepravidelných frekvencí prezentovány, mají dopad na naše individuální vzpomínky, jenž nás neodmyslitelně formují. Celková reprezentace vnitřních vzpomínek je taktéž zasazena do širšího kontextu věcné nadpozemsky nepřekonatelné přírody, která se projevuje mezi všemi časovými úrovněmi filmu. Jedna z nejosobnějších zpovědí kinematografie, která je současně poetickým zamyšlením nad lidskou situací, důstojností a sebeprosazováním, na pozadí éry totalitního režimu plného násilí. Zpověď postrádá srozumitelné sdělení pocitu, linearitu příběhu a konvenční zápletku. Namísto toho Tarkovskij volí různé časové úrovně a prolínání odlišných narativních způsobů vyprávění. Zcela se osvobozuje od zavedených konvencí ještě důsledněji než ve svých ostatních filmech, a dosahuje tak zcela komplexního prolínání vnitřních názorů. I přes občasnou prázdnotu nelze od jeho záběrů, či myšlenek, odtrhnout zrak. Daří se mu, abychom vnímali čas, jako bychom vstupovali do prostoru. O to víc magické je sledovat všechny jeho zhmotněné myšlenky. (03.10.2021)

Zrcadlo je umění. Zrcadlo je jediný film, nad kterým jsem musel hodně přemýšlet i po zhlédnutí. Zrcadlo je veledílo, které si dám jistě znovu. Zrcadlo se hodnotit nedá. (17.04.2023)

Bylo to jako by mi někdo promítal svůj sen, který byl zároveň poskládaný z útržků mých snů, i snů spoustu dalších. Bylo to jako něco, co znám někde z hlubin své vlastní duše, něco důvěrně známého, ale také téměř zapomenutého. Jak hodnotit slovy takový film? (12.08.2008)

Sebastrednosť koncentrovaná v 100 minútach lyrizovaného utrpenia. Ale nie autorovho, môjho. Fyzického. Posledných 30 minút filmu bolo asi najdlhších 5 rokov môjho života. (27.02.2013)

K prvnímu shlédnutí došlo bez "popisu" nebo lépe - bez návodu - bylo v tom kouzlo "nekonkrétního" /naprostá volnost mého připodobnění se do děje - do toho jsem se rozplýval nad kamerou, uuu... /. Podruhé už to shledávám jako poměrně nezáživný. Kdybych měl srovnávat Tarkovskijho tvorbu s ostatními, musel bych dat min. 4 hvězdy, ale můj rozmlsaný jazýček od Velké laťky jeho dalších děl, nepřeskočí 3* /ale určitě stojí za shlédnutí!/ (09.02.2014)

Môj najsrdcovejší film. Tarkovskij vo vrcholnej forme. Toto očakávam od kina - vizualita, atmosféra a prítomnosť (tajomstva) života vo filme s najväčšou intenzitou, akú som doteraz mal možnosť vidieť. Áno, film je umenie a dokáže sprostredkovať zážitok rovnakej intenzity ako katedrála. (09.06.2014)

Už dávno jsem věděl, že Tarkovskij se soustředil na vizuál než na děj. Většinou jsem se u jeho děl nudil, ale aspoň jsem dokázal ocenit jak to bylo pěkně natočeno, ale U Zrcadla jsem se nudil tak nehorázně, že jsem ani vizuál nedokázal ocenit. (30.01.2020)

Čirá, intenzivní, magická filmová poetika. TRAILERY: https://www.youtube.com/watch?v=_9IRsGljwdM , https://www.youtube.com/watch?v=iuiY8guvIgo , https://www.youtube.com/watch?v=S2U9TXmYJ94 (17.11.2020)

"Tam" a zase "zpátky" ... Ano, toto je objektivně vzato skvělý film, ale jakožto občan svobodné demokratické filmové databáze nakonec udělím hvězdy podle svého prvního prožitku. Byla to moc krásná kontemplace ve fascinujícím provedení, bylo to velmi intimní a poetické a velmi člověčí a byla to divácky velmi úmorná záležitost. Tohle bylo za hranicí mého sweet spotu, kde se ještě dívám na hodně artový film, a ne že občas jenom sedím a lámu si svůj nebohý rozum nad předkládanou filosoficko úlohou. Já vím, že je to komické, že si jako divák stěžuju na to, že mě, chudáka malého, pan režizér donutil přemýšlet, no ale vážně, moc mě to bolelo a chci pro příště trochu víc cukrátek. P.S.: Velmi mě pobavila tato citace z komentáře pana Pacco: "Andrej Rublev je proti němu uspěchaný lineární historický epos" :-) P.P.S.: Po přečtení většího množství komentářů mě nejdřív trochu pobavilo, kolik lidí, kteří to podle svých vlastních slov absolutně nepochopili, tomu napálilo 5 hvězd. Pak mě ale napadlo, že to možná svědčí o kvalitě vyprávění filmu, když už je většina diváků alespoň intuitivně schopna rozeznat, že tam asi něco je, tak je to velký úspěch výprávěcích prostředků, kterým se povedlo zachytit archetypální hluboku v pozadí... P.P.P.S.: Nemyslím si ale, že by nebylo důležité zde přemýšlet, ten film má kromě toho "pocitu, že na tom něco je, že je tam něco pravdivého" také interní logiku a filosofické pointy, které pocity nevypocitujete a zadkem nevysedíte :o) P.P.P.P.S.: Ahahaaaa! - Hůůůů! 5/6 (16.01.2023)