poster

Zrcadlo

  • Sovětský svaz

    Zerkalo

  • Sovětský svaz

    Зеркало

  • Slovensko

    Zrkadlo

  • USA

    The Mirror

  • Kanada

    The Mirror

  • Austrálie

    The Mirror

  • Velká Británie

    The Mirror

Drama / Životopisný

Sovětský svaz, 1975, 107 min

  • Ghoulman
    *****

    Obraz v Zrcadle. Odlesk něčeho, co jsme v sobě zatím nespatřili v úplnosti. Jakkoliv se může zdát film hluboce osobním (a on je skutečně velmi subjektivní), neznamená to, že ho člověk nemůže pochopit (nebo použijeme-li přesnější výraz, prožít). Andrej Tarkovskij totiž nehledal univerzalitu v umění skrze obraz vnějšího světa (jako většina režisérů), popřípadě skrze konkrétní ideologii (jako například Godard, či Ejzenštejn). Ne, on se snažil najít univerzální pravdu hluboko v sobě. Připodobním to ke vztahu. Čím hlouběji se ponoříme do druhého člověka, čím delší čas s ním trávíme, tím lépe ho dokážeme chápat, tím více mu rozumíme. Proč? Protože v hloubi duše jsou si všichni lidé podobní. Mají (přes všechny vnější rozdíly) stejný základ. Tudíž, jestliže Tarkovskij tvoří svá veledíla na základě hlubokých duchovních kořenů, neodvrací se od obyčejného diváka/obyčejného člověka. Naopak. Vychází vstříc každému z lidí, avšak v úplně jiné rovině, než většina ostatních tvůrců. Proč, ptáte se, jsou tedy jeho filmy obecně považovány za těžko srozumitelné? Odpovědí na tuto otázku je čas. Čas nehraje pouze velmi důležitou roli ve struktuře jeho děl (předlouhé, skoro až meditativní záběry, události bez zřetelného kauzálního řetězce, snové pasáže, apod.). Čas hraje také důležitou roli v obecnějším vztahu k jeho filmům. Plyne takříkajíc opačným směrem. Zatímco devadesátdevět procent snímků, co kdy byly natočeny, ztrácí během dekád na své hodnotě, v tomto případě je tomu přesně naopak. Člověk musí do jeho děl dlouhá léta dozrávat, získávat zkušenosti a růst v duchovním slova smyslu. Andrej Tarkovskij totiž nebyl jen geniální umělec, ale byl to také moudrý člověk. A moudrost se prostě získává pomalu, po desetiletí. Vždyť celý život nám trvá jenom opravdu dobře poznat sebe sama. A po uplynutí moře času, pak jednoho dne - možná, pokud budeme mít štěstí - spatříme svůj celkový obraz. Obraz v Zrcadle.(8.10.2016)

  • Pacco
    ****

    (2x) - „Je třeba najít, vypracovat princip, který by dovoloval působit na diváka individuálním způsobem, který by z obecného obrazu udělal obraz osobní.“ Tak tato slova si kdysi zapsal do svého deníku sám režisér a na Zrcadlo se dají uplatnit na 99 procent. Buď jak buď, Tarkovskij nám tu cestu k mozaice svého dětství nijak nezjednodušuje. Většina postav tu má dvoj/trojrole, děj je zpřetrhán do částečně paralelních příběhů minulosti a přítomnosti, je doplněn sny (které jsou jako vždy spojené s vodou a pekelně/božsky dobře natočené) a dokumentárními sekvencemi. Navíc v pozadí párkrát recituje sám Tarkovskij verše svého otce, takže divák někdy neví, co dřív. Zachytávat smysl právě probíhajícího děje nebo skrytý smysl básní? Dohromady se to dá zvládnout jen těžko, tak je potřeba některé sekvence vstřebat i dvakrát, což už v tak pomalém snímku snižuje tempo k nule (Andrej Rublev je proti němu uspěchaný lineární historický epos). Ať se snaží člověk sebevíc, nevěřím, že lze tento film uchopit ze 100% (když už jsem s těmi procenty v úvodu začala). Ale i tak je dostačující na to, aby se dala vycítit ta pomalá, přesto trpce návratová osamělost. Zrcadlící (myšlenkově pro diváka velmi náročnou) minulost člověka, který měl co říct a řekl to formou co nejosobnější.(30.8.2006)

  • -Ravee-
    ***

    Po uhrančivém Stalkerovi a těžko proniknutelném Solarisu, který jsem docenil až značnou dobu po zhlédnutí, jsem sáhl po Zrcadle. A nebyl to tah zrovna šťastný. K alespoň náznaku pochopení toho, co se v Zrcadlu děje, mi totiž chyběl nejen přehled o ruské literatuře, dějinách a kultuře, nýbrž především 500 stránkový manuál k Tarkovského psyché, který by mi mohl trochu pomoci k rozkrytí hluboké symboliky nejasné mozaiky asociací a vzpomínek z nejrůznějších období a stavů. U Stalkera jsem se sice také topil, ale byl jsem fascinován od začátku do konce a nakonec jsem si dokázal utvořit alespoň hrubé povědomí o poselství filmu. Tady jsem jen pokukoval po hodinkách. Nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale u Zrcadla chybí tvrdá ruka producenta, která by Tarkovského uměleckou svobodu trochu přiškrtila..(16.3.2015)

  • MikO_NR_1909
    *****

    Zerkalo rozumej Zrkadlo je podobným umeleckým zážitkom ako obdivovanie hudby Amadea Mozarta či ponorenie sa v obrazoch Pabla Picassa. Duchovný, artový, flash-backový, nepríjemný, krásny, komplikovaný, viacvrstvový. Sépia, spomalovačky, spomienky, metaforizované abstrakcie obrazov a depresívne márnenie matky v ťažkom období, ktoré ale trvalo ďaleko dlhšie (s čím sa Terechovej postava neúspešne snažila vysporiadať) - po celý život. A takisto i živelné motívy ľudskú psychiku vizuálne ceria naprieč fotogéniou deja ako takého (oheň, voda - recipročný rozkol), rovnako ako autorov spomienkový návrat, ktorý z udalostí detstva predostiera pocit dotyku, kontakt s realitou resp. vidinami včerajška. A navzdory neutíchajúcim depresiám, ktoré tieto živly charakterizujú a premáhajú jej rádoby silnejšie a hasiace ústrojenstvo (sila ohňa nad silu vody, spomienky fabulujúce nad rámec ozajstnej prítomnosti, ktorá ju oživuje) neúspešne. Smutné majstrovské dielo paralyzujúce akýkoľvek kontrast radosti zo života koncipované neskonale dobiedzavým okom génia. Pretože v ňom navzdory hlbokej autobiografii uvidia diváci akési vlastné Zrkadlo. Viac v mojej analýze, kde som predostrel centrálny konflikt http://www.9em.sk/?p=2688.(16.6.2014)

  • kaylin
    ***

    A zase jeden z těch filmů, které si budu muset pustit ještě někdy jednou, abych docenil jeho velikost, protože zatím jsem ji nedocenil. Tarkovsky se pokusil o trochu jiný přístup, je ještě více filosofická a abstraktní, a to mi prostě nesedlo. Ty obrazy jsou zajímavá, stejně jako prolínání technik, ale beru to jen jako zajímavé.(1.10.2015)

  • - To, že v brežněvovské éře tzv. stagnace mohl vzniknout snímek natolik výlučné formy, vypovídá, že i v SSSR si byli dobře vědomi Tarkovského potenciálu. I přes neustálé ústrky mu tak nechávali prostor, který nebyl zdaleka dopřán všem. Jak dokazuje i natáčení na filmový materiál Kodak, jejž měli jako nedostatkové zboží k dispozici jen „protekční“ autoři. (Zdroj: Letní filmová škola)

  • - Sám režisér vzpomínal, že nejlépe Zrcadlo vystihla uklízečka po projekci v jakémsi maloměstském kulturním domě. Aby ukončila diskuzi o snímku a vystrnadila konečně diváky ze sálu, vyhodnotila děj slovy: „Člověk v předvečer smrti vzpomíná na svůj život, a když si uvědomí, kolik špatností napáchal svým nejbližším, zatouží se jim omluvit, jenže je už pozdě.“ (Zdroj: Letní filmová škola)

  • - Sovětské úřady označily film za nesrozumitelný a povolily pouze omezenou, nekomerční distribuci. (raininface)