Cesta ven

Na rovinu, já nevím. Chápu Václavovu snahu podat současné problémy cikánů (nebo Romů, podle gusta) tak nějak otevřeně, ze všech stran, co nejrealističtěji. Je to hezké gesto, ačkoliv poněkud srážené klišoidní situací statečného a správného jedince, který se snaží dostat z osidel předsudků vlastní komunity. Jenže ten film tak nějak nemá filmové atributy. Na dokument je to strašně přehrávané, na film je to také hodně přehrávané, ale navíc tomu chybí příběh. Vidíme nějaké snahy, ale otázka zní, jestli to odněkud někam jde. Jestli má být tím vysněným rájem jiná země než ČR, kde se i Romové k sobě chovají mile a přátelsky a rádi chodí do práce. Nevím. Jde jen o jakýsi popis, entomologické studium motýla s chladným odstupem, jenž může sice v divákovi také vyvolat nějaké emoce, zvláště když se motýlkovi chvějí tykadélka, ou, jak ho to asi musí bolet!, ale celkově je nám jeho osud ukradený. Docela by mne zajímalo, zda skutečně existují takové zářné příklady sebeuvědomělých Romek, jimž jen osud, nechápaví gadžové a vlastní komunita hážou furt a furt jen klacky pod nohy. Nebo jestli jde jen o uměle dodaný prvek, jenž pak - jak jsem psal výše - sráží celou dokumentaristicky syrovou stylizaci dolů. Btw, cena za nejlepší herecký výkon české kritiky? Amatérce? To hodnotící kritici upadli na hlavu, ne? Nebo jim slíbili, když nenominují, zájezd do Chánova? (18.02.2015)

Cesta ven nabízí poměrně realistický pohled na cikánskou komunitu a chování bílých k nim. O cikánech, nebo bílých se neříká, že je ti lepší a že ti ostatní jsou svině. Všude je nějaký badass. Ať už ze strany cikánů, kteří hážou cihly na autobus, nebo bílých, kteří odmítají vydesinfikovat ubytovnu pro cikány a ohání se tím: ,,Že je tady nidko nedrží". Ovšem najdou se i takové první vlaštovky, kteří jsou trošku rozumní. Narážím na Žanetu, která byla účelně napsána jako ta hrdlička. Vcelku dobře ji hraje neherečka Dudová. Na to, že tuhle práci nikdy nedělala, tak se toho chopila dobře. A tím narážím na větším problémem a to zvolení neherců. Někdy to není úplně špatné, hlavně když chcete dobře udělat atmosféru filmu. To se mu podařilo dobře. Ovšem neherce bych volil do nějaké tragikomedie. Podobně jako to dělal Forman jeho prvních českých filmech (Hoří má pananeko, Lásky jedné plavovlásky). Sice se tam našel někdy i herec z povolání, ale převažovali neherci. No tak se z filmu stává černá komedie se smutnými prvky. Což ASI TAK BÝT NEMĚLO. Mělo to být sociální drama. Nechci to dávat za vinu nehercům, kteří opravdu nikdy nestáli před kamerou a chovali se jako postavy, které hráli. Ti prostě nedokáží zahrát něco vážného. Na druhou stranu, kdo by z cikánských herců zahrál něco vážného? A máme vůbec cikánské herce? Možná Radoslav Banga, ale to by taky nebylo ono. No je to těžké. Tohle si měl režisér pořádně rozmyslet, jestli opravdu chce točit takové drama, Kdyby ovšem zamýšlel udělat černou komedii (to co natočil), tak bych mu dal i čtvrtou hvězdičku. Takhle je to 60% (28.02.2015)

Dlouho jsem váhal, jak hodnotit a zůstat objektivní. Obsahově je to sračka, tklivá píčovina o cigošce, která se snaží vymanit z prokletí své rasy, ale nemá šanci. Z toho se dalo vytřískat mnohem víc, než jen epizodní střípky Jak jsem se učila šít, Jak ten můj zase krade... Podprůměrné je i provedení a výkony herců - neherců. Umělé jak Hurvajzovo voko, bez šťávy a napětí. Cigošky jen řvou, cigoši taky...nuda (18.02.2015)

Petr Václav mě vlastně spíš nasral než potěšil. I když jeho Cesta ven je velmi daleka toho být tendenční a nelze ji charakterizovat jinak, než že pouze „popisuje či zachycuje“, je v konečném výsledku spíše psychologicko-rodinným dramatem (vycházejícím samozřejmě ze sociálního základu), občas až nezvykle intimně emocionálním (a proto mě to tak nasralo, protože jsem čekal něco více zobecňujícího). Byly tu totiž chvíle, kdy jsem opravdu neměl daleko k slzám a kdy jsem musel sám sebe opakovaně ujišťovat, jak se vlastně suprově mám (vystudoval jsem VŠ, mám slušnou práci, auto, byt…). Jediné, s čím jsem naopak měl trošku problém, byla atraktivita hlavní hrdinky (Klaudia Dudová je bezpochyby velmi hezká) a pak její až nezvykle vysoké morální zásady. Možná je to důsledek mého vlastního omezeného rozhledu, ale Žaneta mi přišla někdy prostě až moc super. Jinak si ale dovoluji Petru Václavovi složit poklonu za to, jak sugestivně a citlivě toto stále velmi obtížně uchopitelné téma natočil. Neherci nevadili, naopak místy lehce nemotorně přirozené herecké projevy prohlubovaly autenticitu celého díla. (15.03.2015)

Nejprve podlaha rozbouřená nejistotou, pak vlny naočkované jarem projít sklem k slovním obratům. Úder, po kterém se bahno vylije ze břehů. Mrtvé dno - průstřel naděje, cesta ven. ( Vyhnula bych se srovnávání s bratry Dardennovými a soustředila se na režisérovu výpověď o jednom očividném mikrosvětě.) (23.02.2015)