Moderato cantabile

Něco na tomto komorním snímku určitě je. Onen hudební podmaz, ono Moderato cantabile, které nás provází celým snímkem, je úžasná skladba. Přesto mi to jako celek úplně nesedlo. Na mě asi až příliš pomalé tempo a hlavně dost nepochopitelné citové míjení obou hlavních postav. Rozhovory mezi dotyčnými mi přitom přišly dost o ničem. A k čemu tak byly ty scény z hodin klavíru s nepříjemnou učitelkou, která se k chlapci vůbec nechová hezky, to fakt nechápu. Tři hvězdičky za herecké výkony a za tu celkovou zasněnou atmosféru. (27.02.2022)

Až s ním, on přepiloval mříže niterní. Až s ním, poznává svůj "jiný" příběh vábivý. Upínat se k paprskům, které pominou. Zamyšlení, jež se v pustině melancholické rozlije, jež se s ubývajícím dotekem ve snovost rozpije. Slib sblížení zaplesá, zabolí. Stalo se sedmé noci, výkřikem zalknuta. Kéž stali se milenci ve spolčení nicotném. Setkání s tajemstvím. Zarmoucena štěstím, které jako mlžný dar se rozplyne. (23.03.2016)

Děj milostného a tak trochu i tajemného příběhu je jednoduchý, avšak velmi pevný v základech. Pronesené dialogy vyznívají takřka jako verše a romantickou atmosféru společně s nádherným soundtrackem velice vynáší. Jeanne Moreau a Jean-Paul Belmondo vytvořili dvojici, na kterou je radost se dívat. Příběh je skutečně jako báseň mající jedno pojítko a tím je kavárna, kde se stane tragédie z lásky. Anne a Chauvin se tam seznámí. Kupodivu je to i místo, kde Anne Chauvina vždy najde. Plamínek lásky zažehne a je otázkou, jestli to tam, kde to všechno začalo, zase také skončí. A hlavně jak. Vše co je ukázáno má nějaký smysl a symboliku, k čemuž je nutný potřebný kontext k jejich uchopení. Motorový člun procházející otevřeným oknem v úvodní scéně je interpretován jako symbol svobody. Magnólie v některých scénách představují sexualitu Anny a když v jedné zavře okna, signalizuje to její neschopnost sexualitu zvládnout. A nebo víno, které Anna pije. To jí pomáhá zapomenout na sociální zátěž, kterou drží a symbolicky tak popisuje její odloučení od takového břemene. A jsou tu mnohé další. Snímek podle knižní předlohy Marguerite Duras je krásným přepisem a velice láká si onu knihu přečíst. Snímek se už stal poněkud zapomenutým a je to škoda. Jako ukázka, jak se takovéto filmy mají dělat, je velice příkladná. (09.05.2018)

Ve městě Blaye továrníka Desbarèdese se lautr h. co stalo. Jeho panička se procházela po městě, nebo vodila kluka na lekce klavíru k protivné učitelce klavíru. Jednou hladinu mrtvého městečka rozvířila vražda, lidi se hrnuli k výkladu kavárny, kde k události došlo, a živě diskutovali. Anna tu prvně potkala Chauvin, a tehdy si uvědomila, že se ve svém zámku opravdu příšerně nudí. A tenhle pocit se filmařům podařilo dokonale přenést i na diváka. Umělecký film, u kterého se ale možná ukoušete nudou. Šlápnutí vedle, které nezachrání sympaticky mladý JPB ani půvaby Jeanne Moreau. (07.07.2012)

Když dva dělají totéž... M. Antonioni se ve svých filmech věnuje postavení ženy ve druhé polovině dvacátého století. Získala svobodu, ale nemá co na práci a beze smyslu bloudí světem (Červená pustina), či slouží jako prázdný dekorativní doplňěk, u kterého nevadí, že jednoho dne zmizí (Dobrodružství). Brook a Duras se snaží o totéž, ale taky v nás chtějí vyvolat sympatie k hlavním postavám. Výsledkem je melodramatická banalizace silného tématu. Moreau a Belmondo sedí na lavičce a pronášejí pseudo-poetické věty beze smyslu, chodí po městě a dlouze si hledí do očí, jenže to na rozdíl od Antonioniho nudí a nevzrušuje. Po právu zapomenutý film. (19.10.2012)