Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér Yves Allégret realizoval s filmem KDYŽ SE DO TOHO ZAPLETE ŽENA (Quand la femme s'en mele, 1957) zdařilou kriminálku, jejíž úspěch byl založen na kvalitní literární předloze. Autorem románu Bez čekání na Godota (Sans attendre Godot) byl francouzský spisovatel Jean Amila (1910 - 1995), do podoby filmového scénáře jej zpracoval zručný Charles Spaak (s nímž Allégret spolupracoval víckrát). V hlavní roli nevěrné milenky Maine se objevila předválečná hvězda Edwige Feuillère, v poměrně velké úloze její dcery Colette se uplatnila začínající Sophie Daumier, která svou popularitu založila na fyzické podobě s Brigitte Bardot. V řadě dalších rolí se objevili zavedení herci jako Bernard Blier, Pierre Mondy nebo Jean Servais, za zmínku stojí především postava nájemného vraha s tragickým koncem, s níž do dějin světové kinematografie vstoupil Alain Delon. (argenson)

(více)

Recenze (5)

Martin741 

všechny recenze uživatele

Reziser Yves Allegret natocil podla mna len priemerny film, ktory sa az prilis hra na gangsterku a nic zaujimaveho neponukne. Odznie prilis vela prazdnych dialogov a vela scen je az priserne nudnych. Po francuzsky vsak viem, a tak som vacsinu filmu rozumel. Obcas ale, ked zacal mlady Delon prilis rychlo tarat, tak som nanho cumel ako hajzldedek na kvantovu rovnicu, ale ked sa tempo spomalilo, opat som nasiel nit. Nicim vynimocny je tento film, a ako Delonov Debut je to skor len take ... priemerne. 56 % ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Alain Delon debutoval v tomto snímku po boku vtedajších hviezd a svojej postavy gangsterskej gorily sa zhostil výborne. Jeho postava prechádza vývojom, takže mu režisér ukrojil poriadny krajec. Inak však nejde o nič svetoborného a hoci je film profesionálne natočený, zostáva na úrovni priemeru. ()

Reklama

Zajímavosti (2)

  • Film byl pořízen ve spolupráci s Itálií a Německem, natočen byl poměrně rychle za šest týdnů v průběhu července a srpna 1957 ve studiích v Boulogne-Billancout, exteriéry vznikly v pařížských ulicích. (argenson)
  • Přes všechny klady se tento zástupce tzv. noir filmu setkal s poměrně vlažným přijetím u diváků. Návštěvnost kolem 900 000 diváků zdaleka nemohla konkurovat nejúspěšnějším snímkům ze stejného roku (ve francouzských kinech tehdy bodovaly romantické příběhy o císařovně SISSI nebo MOST PŘES ŘEKU KWAI, z domácí produkce pak například ŠEŘÍKOVÁ BRÁNA). (argenson)

Reklama

Reklama