Jsem nesmělý, ale léčím se

Moc povedená komedie s Pierrem Richardem v titulní roli, v níž představuje nesmělého outsidera, který ale nakonec stejně dosáhne svého štěstí. Zdatně mu zde sekunduje i Aldo Maccione v roli pana Ferrariho, který je vlastně jeho průvodcem a který ho svérázným způsobem připravuje na situace, které ho mohou potkat a nakonec i potkají v reálném životě. Je to taková příjemná oddechovka, u které se člověk dobře pobaví. Mně osobně se nejvíc líbily scény Richarda s panem Henrim (Jacques Francois), od něhož nikdy nelze čekat nic dobrého a cestu za štěstím Richardovi ztěžuje, jak se dá. Scény z kuchyně byly jedním slovem perfektní a film jako celek byl velmi povedený a zábavný. Snímek se mi moc líbil a hodnotím ho slušnými 80 procenty. (08.07.2022)

Po shlédnutí několika filmů s Pierrem Richardem mám jasno, líbí se mi moc jeho filmy, kde účinkuje, ale o hodně méně pak filmy, které i režíruje. Potvrdilo se mi to u tohoto filmu, nebo u filmu Roztržitý. Na druhou stranu filmy režírované Francisem Veberem, jako Kopyto, Hračka, Otec a Otec, Uprchlíci nebo Velký blondýn s černou botou jsou úplně jiná kategorie a mají ode mě vždycky 5 hvězd. Tento film jsem protrpěla, chápu, že stydět se může každý a nápad, že na až nepřirozené stydlivosti postavím celý film je jistě zajímavý, ale pro mě otravný. Nedokážu se do hlavní postavy vcítit ani ji pochopit, jediné, co prožívám je lítost a vztek nad jeho neschopností. Navíc jeho objekt touhy, skleníková křehotinka bez chutě a vůně s povýšeným výrazem, jen tak bez zájmu proplouvá místnostmi a já tuplem nechápu, co je na ní tak úchvatného. Zkrátka láska je slepá. Stejně tak jsem jako dítě nechápala a nechápu dodnes Pata a Mata. Jejich neschopnost mě nebaví, ale irituje a podobně to mám i u tohoto filmu. Jediné co se povedlo byl nákup spodního prádla. A ještě jeden poznatek, jakkoliv se mi líbí hudba Vladimira Cosmy, tak i u těchto dvou filmů, Jsem nesmělý ... a Roztržitý mě vůbec nezaujala, na druhou stranu u těch ostatních, zejména u Hračky, mi přijde překrásná. (17.07.2022)

Z dětství mi utkvělo jako úžasná komedie; divím se, že je až tak špatná, když ji vidím po těch letech. Každému jinému filmu bych dal dvě hvězdy, ale dílu s tímto neuvěřitelným názvem prostě nemohu. Přeci jen je tam scéna s petangem, ty kolové plachetnice, pár hezkých restaurací a hlavně vnitřní hlas hlavního hrdiny, což je základ každé nadčasové komedie. (17.06.2012)

V podstate typicka Richardovka, kde je Richard za naprosty stydlivy hovadko a neustale do neceho vrazi, o neco zakopava a podobne. Pribeh neni dulezitej, tohle je jen sled scenek, kde chce ze vseho nervozni Richard upoutat pozornost zensky a skvele mu na jednotlivy fory nahrava Maccione. Bavil jsem se skvele, ale ze by se jednalo o nejlepsi richardovku to rozhodne ne. (10.06.2010)

Nesmelo zaokrúhľujem tentokrát dole. A to preto, lebo som si práve spomenul na tie debilné gagy s taniermi. Inak je to totiž celkom fajn filmík. Lenže Richard je tu za takého trótla, že je to až k neuvereniu a už to nie je ani na smiech. Pre takúto ženu by sme samozrejme všetci urobili akúkoľvek hovadinu, ale nechcel by som, aby sa na to niekto tretí ešte musel pozerať. Áno, s úprimnosťou najďalej zájdeš, to je pointa tohto filmu. Keďže si už nespomínam, či som tento film videl ako decko, a asi hej, lebo u nás sa francúzske komédie a krimi nikdy neprepínali, tak necítim ani ten závan nostalgie, ako sa mi často stáva. (05.01.2015)