Hořčice mi stoupá do nosu

Pierre Richard jako nesmělý učitel (určitou dobu s nádherně růžovými kudrnatými vlasy) v půjčeném žlutém autíčku jedoucím za útočícími indiány, jeho otec starosta před volbami, do toho snoubenka tělocvikářka a mladá herečka - hvězda právě natáčeného westernu - se svým leopardem. To všechno by nemuselo vůbec fungovat, kdyby se režie nechopil legendární Claude Zidi (režisér takových pecek jako Zvíře, Křidýlko nebo stehýnko, Velký bazar...). Takhle je Hořčice mi stoupá do nosu skvělá komedie s pitomým českým názvem, zato plná dobrého humoru ostrého jako křen:)) Ukázka (klikni): http://www.youtube.com/watch?v=iNuYfA5puM0 (21.07.2009)

Nedobrovolným sexuálním maniakem snadno a rychle. Hořčice mi stoupá do nosu se mi vždycky hodně líbila. Po letech jsem dnes sice zjistil, že film je o něco delší než by bylo třeba k tomu, aby se v něm něco dělo od začátku do konce, ale sranda je to pořád stejná. Při scéně na operačním sále se můžu obzvlášť strhat (a to v ní Pierre Richard vůbec není). (19.01.2014)

Pierre Richard a jeho český dabing, hudba Vladimira Cosmy, Francie... prostě tomu říkám pohoda a vždy se na to těším. Není lepší oddechovky, není lepší zlepšovač nálady. Zmatečné scénky, roztržitost hlavního hrdiny, film kde nikdo nezemře a neteče krev. Co více si může člověk v dnešní době přát. Určitě z tohodle snímku, který patří mezi Richardovy nejlepší, jsou nezapomenutelné pasáže : operace doktora který "prostě nemá svůj den" nebo výklad učitele, kterému snad kromě jeho samotného nikdo jiný nerozumí :) (07.01.2009)

Richard je opět svérázný (jako něžný zmatkař a popleta naprosto bezkonkurenční), navíc potěší trefná úvodní skladba Vladimira Cosmy. Jinak kouzlo tohoto filmu spočívá v tom, že může být chápán ve dvou rovinách. Buď jako příjemná oddychová komedie či jako satira na společnost (především pak na média). Anebo lze spojit obě možnosti přímo dohromady. Co se týče komediálních prvků, naprosto mě odrovnala scéna na operačním sále. (26.12.2007)

Na Richardovi je trochu nemilé, že hral dokolečka stále tú istú postavu. Čím menej bol jeho film bláznivý, tým viac bol herec sympatickejší. Niežeby mi Horčica svojou uletenosťou liezla na nervy, len som sa smial menej, ako som sa asi mal. Navyše som sa trochu strácal v tom, prečo je zrovna v tej situácii, v ktorej sa svojou blbosťou ocitol. To snáď nevedel ani scenárista. Páčil sa mi záver, kde ostala jedna zo základných otázok otvorená. Niekde sa mohlo ubrať, inde pridať a bolo by to podstatne lepšie. (13.10.2015)