Emperor

Výtečný námět = výtečný film, skvělé pokoukání. Na kratičkém vzorku několika válečných let umožní divákovi vžít se do situace všech japonských císařů před Hirohitem. Kdo o dějinách Japonska a jeho kultuře něco málo ví, je si vědom toho, že císaře ani zdaleka nelze srovnávat s absolutními či konstitučními panovníky Evropy. jedná se více o náboženskou/morální/hodnotovou funkci, lze ji přirovnat k jakémusi národně omezenému Dalai Lámovi nebo papeži - tj. nemá absolutně žádnou politickou moc, na druhou stranu je ale jeho morální autorita u obyvatel mnohem vyšší, než o jaké by se nejvlivnějšímu absolutnímu vládci v Evropě kdy mohlo zdát. Film se pokouší o srozumitelné vysvětlení tohoto konfliktu a podařilo se mu to vskutku na výbornou. Osobně jsem pouze příliš neocenil rozvláčnost vykreslování historie generála Fellerse a jeho japonské přítelkyně; snahou ale bylo zjevně objasnění rozporů i v něm samém (vnitřní boj, jestli udělat správnou nebo užitečnou věc, vztek na neochotu a protokolární zkostnatělost japonského vedení, nedostatek času...). Každopádně po seriálu Shogun z 80. let jde o další vynikající (a ojedinělý) vhled do japonské mentality a byla by velká škoda nechat si tento snímek ujít. (10.09.2013)

Velice zajímavý námět dávající spousty možností dramaticky jej rozvinout. Bohužel zůstaly trochu nevyužité. Vedení vyprávění ve dvou rovinách (vojenskopolitické a milostné) je nevyvážené, ona romantická linka je slabá a fakticky nezajímavá, takže hlavně zdržuje příběh viny a dalšího osudu japonského císaře a nejvyšších japonských vojenských a politických osobností odpovědných za napadení USA a vtažení Japonska do války. (19.07.2015)

Osobne by som dal prednosť čisto politickému thrilleru, pretože z môjho uhla pohľadu ( čiže z vtáčej perspektívy) romantická zápletka podráža filmu minimálne jednu nohu a navyše tieto scény Fox hrá akosi silene, akoby sa mu do tej Japonky až tak nechcelo. Finále však napraví celkový obrázok a silná trojka (to je tá, čo chodí pravidelne do posilňovne) je tu namieste. (04.08.2013)

Vojnový film bez vojnových scén. Sme v Japonsku tesne po zhodení atómových bômb a Američania prichádzajú ukázať Japoncom trochu tej americkej nadutosti a nadradenosti. Po kapitulácii treba pochytať vojnových zločincov a popri tom zhodnotiť vinu či nevinu a hlavne podiel cisára na vojne. Kto čaká vyslovene vojnový film bude sklamaný. Ostatným môže rozšíriť vedomosti a poukázať na menej známe udalosti, ktoré sa diali tak trochu mimo Európy, ktorá sa po vojne spamätávala ešte dlho a mala svojich problémov až-až. Po celý čas som to videl na priemer, ale k štvrtej hviezde to takmer strhol emocionálne silnejší záver, kde v dialógu medzi McArturom a japonským cisárom zaznie po tom všetkom krviprelievaní trocha ľudskosti..."Takže povedzme si, čo urobiť, aby sme postavili Japonsko späť na nohy..." Nakoniec nemôžem dať štyri hviezdy len pre vydarený záver. Až po ňom som zistil, že po celý čas mi tam chýbal širší a komplexnejší pohľad práve na postavu cisára, ktorý dostal iba minimum priestoru. 60%. (26.11.2013)

Cisár nie je prvý film, ktorý relativizuje okupačné tendencie nepriateľov spojencov v 2SV v porovnaní s imperialistickými mocnosťami VB, Fr. a neskôr aj USA a aj charakter vojnových zločinov nerozdeľuje na ospravedlniteľné, čiže tie naše a neospravedlniteľné, čiže tie ich. Nič nie je samozrejme čiernobiele, čo nám Webberov film vtĺka do hlavy od pohľadu na rozbombardované Tokyo po doslovnosť prejavov. Zároveň Webber točí čisto mechanicky a klasickým, zrozumiteľným internacionálnym štýlom, čo v dnešnej dobe príliš nechápem. TLJ ako McArthur je síce dôležitá, ale iba vedľajšia úloha a inak solídnemu Foxovi iba asistuje. Či bol cisár zodpovedný za vtiahnutie Japonska do vojny, ako sa ukazuje, nie je v krajine vychádzajúceho slnka správne položená otázka. (19.11.2016)