Snít můžeme vždycky

Zajímalo by mě, jak daleko od pravdy budu, když teď napíšu, že ve filmu Snít můžeme vždycky vidím až příliš nápadnou podobnost s o dvacet let mladšími Nedotknutelnými. Možné je všechno. Jisté ale je, že Pierre Richard se mi coby znuděný miliardář, jehož koníčkem je kleptomanie, líbil moc. Jeho proti/spoluhráč Smaïn nebyl horší, humor se vezl na jemné, tiché a takřka posmutnělé vlně, a scéna z Louvru byla až dojemná. Dobrý dojem mi vlastně kazil jen plešatý špeh v baloňáku, který na příkaz Císařovy rodiny sledoval noční tažení hlavních hrdinů a počínal si přitom náramě nablble. (21.02.2014)

Moralistický film, který chce poukázat na hodnoty života a rozdílnost světa bohatých a nedotknutelných a prostého lidu. Ale výsledkem je trochu více moralizování, než by se slušelo. Ano bohatým je dovoleno více, než obyčejným. Jsou pokrytečtí, přezíraví, sobečtí a nenasytní. Ale prostí vše zbohatlické odsuzují a pohrdavě uráží ze strachu z neznáma a po uvědomění si vlastní neschopnosti a neodbornosti něčeho podobného dosáhnout. Estetičnost pak naráží na vulgaritu. Všemocnost pak na strach a bezradnost. Multimilionář a velkoprůmyslový magnát Charles de Boisleve, zvaný Císař (zajímavý Pierre Richard), se cítí v bezcitném světě vysoké politiky a obchodu osamocen. Pociťuje ztrátu svých dávných snů a tužeb, absence normálního emočního života ho přivádí k apatii a chladnokrevnosti. Nadějí se pro něj stává arabský mladík Rachid Merzahoui (Smaïn), pohrdající vším, co jen trochu zavání snobismem. Jeho zásadovost, která se stále projevuje, je ale lehce zaměnitelná s pouhou pózou a osobní malostí. Z dalších rolí: Charlesova manželka Solange de Boilesve (Edith Scob), přibližující se za pomoci specialisty k čistému spánku, Charlesův syn Frédéric de Boilesve (Pierre Palmade), mající obavy o otcovo duševní zdraví, svérázný soukromý detektiv Verlinden (Jacques Seiler), neoblomný ve svém sledování Charlese, Charlesův osobní řidič Bertrand (Jacques Nolot), Charlesův spolupracovník (Bernard Freyd), Charlesova povrchní dcera Gaëlle de Boilesve (Géraldine Bourgue), a prostitutka milující operu (Véronique Genest). Není to špatný film. Naopak je to velmi sympatický pokus. Jen mám dojem, že toto vyobrazení rozdílných chápání životních směrů, dělení na bohaté a chudé a hledání životních ideálů se mění v přílišné moralizování a postrádá ten lehký vtip, kterým byl autor vždy známý. (25.09.2012)

Pierre Richard vytáhl z kumbálu Hračku, oprášil ji a udělal dospělejší. Jenomže i méně hravou a téměř bez vtipu. Tentokrát nebyl v roli koupené hračky, ale v roli kupujícího, bohatého průmyslníka. Sice i na svůj věk vypadal dost sexy, ale postavu, kterou hraje, nemůžu mít ráda. Zlý, chamtivý, manipulativní muž bez emocí a jeho obrácení se mě nijak nepřesvědčilo. Vyšla mi z toho na sílu natočená ne/komedie bez výraznějšího děje. Závěrečné opětovné setkání s původně koupeným kamarádem na hraní však trochu vtipu mělo – pomalý běh k sobě jak z romantického filmu. To byl gag. Ale asi jediný. SHRNUTÍ: K hračkám z dětství se většinou nejde vrátit. A i kdyby ano, už jsi zapomněl, jak si hrát. (15.06.2023)

Popravdě řečeno tohle není uplně špatný film a něco do sebe má. Pierre Richard v něm hrál i si ho režíroval, ale měl jsem z toho filmu takový zvláštní pocit, z jeho ustarané až příliš vážné tváře jsem měl zvláštní pocit. Přišlo mi jako by to už nebyl ten Pierre Richard, kterého znám z Blondýna, už to nebyl prostě on. I tak to byla ale komedie u které jsem se příjemně bavil, i když už to prostě nebyl Pierre, takový jakého ho znám. (11.01.2009)

No tak tohle je dost netradicni richardovka. Nenapada me vaznejsi Richardovo role, ale nutno rict, ze si s tim poradil velmi dobre. Jinak samotnej pribeh je zajimavej, ale nic originalniho a ten prerod nak zvlast dobre zvladnutej neni. Nicmene film prijemne odsejpa a nenudi, problem je, ze tu ale neni moc dobrejch vtipu, zasmal sem se asi ctyrikrat, pricemz si uz pamatuju jen super scenku s policajtama. Ale na dobry 3* to da. (19.02.2008)