Vyplnit prázdnotu

Kdyby nebalo Challenge tour, možná bych se k tomuto kousku ani nedostala, Leč v rámci 30 dní se světovou kinematografií jsem si sestavila pestrý jídelníček složený převážně z toho, co nabízí kabelovka. Nejjistějším zdrojem se stal jednoznačně film Europe. Spolu s Ulicí v Palermu zatím nejzajímavější snímek. (03.03.2020)

Nenápadný klenot izraelské kinematografie, jehož největší předností je až uhrančivá střídmost ve vyprávění, které téměř nevytváří dramatický oblouk a v nenápadné poetizaci sleduje jen sled situací souvisejících s předsvatebními námluvami v ortodoxní židovské komunitě. Jemně ironické postřehy pronikající do až etnografického a tolerantního zachycení tradic, srdečné vykreslení ženského světa, emoce podáváné hlavně skrze obraz a hudbu, to vše vytváří podmanivý celek. Možná může zprvu odradit zmatek související s vpádem do velmi exotického prostředí, v němž je obtížné nalézt vztah k postavám a jejich přesným motivacím, ale ke konci se situace výrazně zlepšuje. Zajímavé oscilování mezi skutečným cítem a závazkům vůči rodině či mezi nedotknutelností tradice a zobrazením jejích paradoxních průvodních jevů, vytváří ve filmu zvláštní napětí i podněty k přemýšlení. Díky tomu vztahová konfrontace není podána přímočaře, ale získává i nádech obecného zamyšlení nad platností rigidních pravidel. Závěrečný obraz je pak doslova audiovizuální symfonií a velmi silným dotekem prožitku hlavní postavy, vrcholným zadostiučiněním s nesmírně nakažlivým účinkem. (30.06.2013)

Film je důvěryhodnou sondou do života ortodoxní židovské komunity v Izraeli - aby ne, když je autorka její součástí a fundamentalistický myšlenkový svět důvěrně zná a ztotožňuje se s ním. Nedostatečný odstup od látky jí ale nevyčítám. Problém je ve způsobu jejího zpracování. Snímek řadím do kategorie ušlechtilé festivalové nudy, která má šanci zaujmout omezenou skupinu klubových cinefilů. Běžným divákům se film nejspíš bude film nepříjemně táhnout a nedivil bych se, kdyby subjektivně délku odhadli na dvojnásobek reálného času. Ano, představitelka Shiry vypadá křehce a je nesporně půvabná a prostředí židovské komunity je pro nás exotické a zajímavé. Existují naštěstí ale tituly, které svět ortodoxních dokáží odhalit atraktivněji. Nemusíme chodit daleko, Svatební plán od téže režisérky je svěžejší, sympatičtější a má reálnou šanci zaujmout širší publikum. Celkový dojem: 40 %. (05.03.2021)

Taky jsem chtěla vyplnit prázdnotu nedělního večera, ale za mák nerozumím pravidlům té společensko-náboženské hry, o kterou tam šlo, nicméně mě bavilo dívat se hráčům přes rameno, i když jsem zpočátku nebyla schopná se orientovat, kdo všechno hraje a k jakému týmu patří. Přes naprosto odlišné a cizí prostředí došlo k zájmu, oslovení, obdivu - pro soudržnost rodiny, uznávání hodnot i prožívaní tradic, pro ukotvenou rovnováhu, kterou k životu potřebujeme a o kterou zde zvolna přicházíme... Spíše etnografická polodokumentární zpráva s poutavými obrazovými a hudebními akcenty. (13.01.2014)

Byla jsem na chvíli v jedné židovské rodině, plné složitých vztahů a tradic, kterým nerozumím a asi to nebylo ani režijním záměrem. Dle mého tomu chyběla alespoň malá jiskra, které bych se chytla, takhle to bylo jen dlouhé tápání nad tím, jak se rozhodne mladá osmnáctiletá Shira a ovdovělý Yochay naložit se svým životem dál. O snahu předložit emotivní pocity, kterými procházeli oba protagonisté jsem sice zaregistrovala, ale mně se je asi nepodařilo správně uchopit a přenést na mě. A do této situace se průběžně vkládaly ostatní příbuzní včetně rabína se svými názory. Souhlasím s komentářem uživatele DavidS. Přesto přes originální námět z trochu jiného soudku dávám ****. (27.09.2019)