Asura

Nezvykle temná a brutální podívaná, odehrávající se ve světě, kde kruté sucho působí nejen hladomor, ale i úpadek morálky a všeho lidského... A v tom světě se narodí chlapec, malý, rozkošný chlapec, který sebou moc rád vláčí obrovskou sekyru... Na poměrně malém prostoru hodiny a čtvrt se rozehrává neskutečně podmanivý a atmosferický příběh o síle lidskosti a souboji toho lidského se zvířecím. A krom těhle artovin (které ovšem docela fungují) je tu spousta krve, krve, krve. Hrozně zajímavá je animace, sice je počítačová, na což obvykle dštím oheň a síru a píšu o ní nactiutrhačné anonymní dopisy do bulvárních plátků, ale tady vypadá prostě skvěle, dost možná i pro to, že se tvůrcovia vykašlali na 3D modelování a jedou si krásně ve vodách 2D a temných barviček. Do titulkového songu jsem se platonicky zamiloval "Namu Amida Butsu" (13.08.2014)

Netradičné anime s nešpecifickou animáciou, ktoré disponuje zaujímavým a mrazivým príbehom, za ktorým sa snaží divákom ukázať, aký neľudský svet môže byť a čoho všetkého sú ľudia schopní preto, aby si vydobyli svoje osobné túžby. Morálnu stránku filmu si už dávno lepšie zhostili iné filmy, no vo finále vo mne Asura a jeho smutný príbeh aj tak vzbudil silný dojem. (20.08.2018)

Po Karas druhé střetnutí se Satóem a povedlo se mu to, co 60% hororové produkce chybí. Ten příběh má atmosféru! A sakra jakou. Asura je smutné, až depresivní vyprávění o chlapci, kterému umřela matka a on je odkázán sám na sebe. Jelikož ale neměl žádnou výchovu, chová se jako zvíře (a postupně se z části stává člověkem), neumí mluvit, zabije kvůli jídlu kohokoliv a jeho nejlepší kamarádka je zbraň po mrtvé matce. Už úvodních 5 minut je v dosti emotivním a depresivním duchu a i když snímek má světlejší, až milé scény, tak si ho udržuje až do konce filmu. Za světlejší až milé scény považuji ty s Wakasou, Tedy, až do určité chvilky. Je zajímavé, jak snímek dokáže v člověku vyvolat řadu otázek a je pln poučení, které sice jsou směřovány k Asurovi, ale jelikož není nejmenší problém se s tím chlapcem ztotožnit, oblíbit si ho, fandit mu, tak si je divák bere i na sebe. Když snímek vygraduje až na scénu na mostě, je si už divák jist, že sledoval a sleduje něco dobrého, leč smutného a depresivního. Zrovna scéna na mostě je silně emotivní a podbarvená naprosto skvělým hudebním podkladem, který scénu ještě umocňuje. Hudební podklad diváka provází celým filmem a je opravdu krásný, i když fandy anime už asi ani moc nepřekvapí, jelikož třeba osobně jsem ještě myslím nenarazil na anime, které by nemělo dobrou hudební stránku. Asuru vřele doporučuji. Nejen fandům anime, nejen hororovým fanouškům, ale všem kdo mají rádi atmosférické, emotivní filmy s krásným dějem. (14.07.2013)

Na to, jak moc je to Art, je to až podezřele normální anime. Tím nemyslím nic negativního, jako že by to zapadlo mezi ostatní nebo tak. Prostě jako anime to má dobrej příběh a akci a jako Art to vede otevřeného člověka k různým myšlenkám, ke kterým by asi jen tak v životě nesklouzl. Sice jsem se celou dobu nijak skvěle nebavil, ale klidně můžu říct, že mě to obohatilo. Za dlouhou dobu to je snad jediný film, o kterém to můžu říct. (12.06.2013)

Je člověk zvíře, které nutně potřebuje výchovu? Na jedné misce vah apokalyptické výjevy podpořené zajímavou animací, na druhé strojená deprese, přehnaná teatrálnost a čitelnost směřování. Když budu chtít vidět film o uvřískaném děcku se zanedbanou zubní péčí, co ještě ke všemu všem okolo pije krev, pustím si raději Sám doma s Culkinem.. (15.09.2014)