Frank

Polnočné weird kino. Frankova záverečná performance I Love You All bola geniálnym momentom. A Maggie to tam veľmi pristalo. Páči sa mi, že neskôr pri propagácii filmu išli s týmto band konceptom ďalej a vystupovali ako živá kapela napr v Colbert Report. (Art Film Fest - Kino Prameň - Teplice - 23.6.2014) (12.10.2014)

"Co se děje uvnitř té hlavy?" Zpočátku jsem si myslel, že by mě to mohlo zajímat, ale brzy jsem sám sebe vyvedl z omylu. Nezajímalo mě to, nebavilo mě to a ani mě to neinspirovalo k tomu, abych zašel do nejbližší psychiatrické léčebny a sestavil tam z pacientů kapelu. Přesto mě zaujala úchylka v souloži s figurínami či Frankovo nacházení inspirace ve vláknu z koberce, ale to byly jen takové výkřiky ze tmy, do které se nehodlám vracet. (22.09.2017)

Pro mě nejočekávanější film letošních Varů, možná proto toto hodnocení níže. Nemohu říct, že by mě to nebavilo. Příběh z pohledu člověka toužícího po hudebním talentu a slávě, jakožto rozkladatele šílené kapely, která o slávu zase tak moc nestojí, pracuje s dozajista originálním námětem. Pro mě však vyprávění samotné obsahovalo zbytečné a tím pádem rušivé elementy. Chápu, proč je vypravěčem Jon, nový člen kapely, jenž toho ví nejméně o ostatních členech. Nerozumím však tomu, proč ve svých voiceoverech občas popisuje to, co se doopravdy děje v obrazu. Tím se tento doprovod stává docela zbytečným. Jediným vysvětlením pro mě je, že jakožto člověk toužící po něčem tak banálním, jako je uznání jeho vlastního talentu, namísto požitku z opravdové hudby, využívá jednoduchého vyjádření situace pro obecenstvo. Jednoduché jsou také některé vtípky, nespočetkát viděné v jiných filmech (např. roztroušení "lidského popela", který skončí na lidech okolo). Zklamalo mě mimo jiné i to, jak obyčejně je odhalena tak tajemně magická postava, jako je Frank. Dokázala bych si představit, spoustu jiných závěrů, ale fyzické odhalení mi vlastně ve výsledku nepřipadá až tak zásadní. Pravda, že na konci postavy dochází k tomu, po čem doopravdy touží a Jon si uvědomuje své chyby, v tuto chvíli ale očekávám ještě něco navíc, než záběr na odcházejícího Jona (který vlastně ani není potřeba, v tomto případě by stačilo ukázat opuštěné pivo, tím je to jasné). Z velkého potenciálu ústředního nápadu se podle mě podařilo uhájit hlavně to, že film je hudební. Když Frank hraje, tak si člověk říká, že by mu vlastně až tak nevadilo zavřít se s ním na chatu v lesích a na koncerty se vykašlat. Další obhajobou jsou přesvědčivě zahrané komplikované charaktery, s důrazem na výkon Michaela Fassbendera, sice schovaného pod maskou, ale nejlidštějšího a vlastně nejživějšího ze všech. (10.07.2014)

V podstatě dost normální film. Postava Domhnall Gleesona jakožto hudebníka bez talentu konečně dostane příležitost hrát s jakože avantgardní kapelou plnou mentálů. Řeší se co je mainstream a co ne, za jakou cenu stojí dělat něco líbivýho, a jaký to asi je být nula s pár tisíc followerama na Twitteru ve skupině neskutečně kreativních a talentovaných lidí. Sem tam si to trochu protiřečí; nadává se na popovou hudbu a ukulele, a přesto je to právě ta hudba, která soundtrackově doprovází celý film. A Sherlockovský trend s cpaním všeho co máme na našich smartphonech na obrazovku už taky trochu prudí. Takže, Frank je vlastně trochu jako Gleesonův characker; strašně se chce líbit a být něco víc, ale nakonec je vlastně dost obyčejný. (23.05.2014)

Na Frankovi mě nejvíc zaujal nadhled, který byl po celou dobu projekce přítomný. Ironické narážky na život jedné kapely (který se dá ovšem zobecnit i na mnoho jiných), proces skládání a hudbu jako takovou, pak také twitter, youtube a plnění si snů (tak často zobrazované v hollywoodských filmech) mě bavily a už mi ani tak moc nevadila absence výraznějšího děje či jednotlivých momentů. A konec mě rozhodně překvapil (další boření žánrových klišé). Za mě to budou slušné 4*. (04.08.2014)