Fantozzi

Po filmu "Maléry pana účetního" je tohle, myslím, nejlepší díl série. Je to takový seznamovací díl, kde se dozvídáme charaktery postav a něco okaždodenním životě Uga Fantozziho. Moc tady nechápu to nízké hodnocení, protože spousta gagů a vtipných scének zde byla. Je to možná tím, že tento díl je společně s "Nesnáze pana účetního" režírován jiným režisérem než ostatní filmy. Já tvrdím, že Paolo Villaggio zde hrál skvěle a na pět hvězd to film zvládne. (09.02.2020)

Série nesourodých epizod s humorem těžícím z absurdit a grotesky. Je to až primitivní, ale mě to dokáže rozesmát nahlas. Panu účetnímu se nedá nefandit - přes všechny katastrofy je stále houževnatý a rve se se svým příšerným životem občas i důstojně. Třeba ve scéně, kdy ho pohled na poníženou plačící manželku donutí vzepřít se šéfovi a ten prapodivný druh kulečníku vyhrát. Ostatně jeho žena je úžasná, i když to opravdu není žádná Lollobrigida, tak ho bezvýhradně miluje a vždycky mu dává podporu. /6. 7. 13./ (06.07.2013)

Není dobře když vrcholem filmu je jeho samotný začátek a tohle je přesně ten případ. V podstatě jediným opravdu vtipným úsekem je Fantozziho vypravování se do práce, odtud ale úroveň celého filmu značně pokulhává a většina dalších pokusů o vtip je takřka od počátku odsouzena k nezdaru, často až menší či větší trapnosti. Stejně tak mi přijde nedostatečné seznámení se s postavou pana účetního, což by samo o sobě mohlo vydat na zábavný film. Tady se ale tak nějak podivně skáče zleva doprava. Ale co naplat, to nejlepší s panem účetním přicházi teprve v následujících dílech. (29.05.2018)

Jako školáka mě kdysi Maléry pana účetního hodně bavily, nečekal jsem ale, že by mi dneska tenhle ultrasmolař ještě mohl něco říkat. No a ejhle, posílání do horoucích troškovských pekel se nekoná. Nejen že je to místy hodně zábavné (fotbalové utkání, japonská restaurace), ale ten humor, hrubý jako štěrk, má snad i nějakou tu Hodnotu. Fantozzi je neustále tak drtivě ponižovaný, že mi je ho prostě líto a ze všech těch úspěšných chytráků, papalášů a aristokratů kolem je mi zle. Takže je v tom i nějaká sociální angažovanost nebo si jí jenom představuju? Možná je to prostě jenom taková ta lidová sranda bez bryndáku, která podobné myšlenky vyvolává spíš mimoděk. Rozhodující je ale výsledný pocit a ten v tomhle případě jde výrazně do kladných čísel. 70% (16.02.2010)

Napsat 100 minut, které mi nikdo nevrátí je možná až moc kruté, ale humor, který je údajně tak legendární zřejmě není můj šálek kávy. Přikládám to generačnímu rozdílu. V mých očích není trapné herectví Fabia Frizziho, ale mě bylo trapně za něj, jelikož to musel hrát. Možná kdybych byl jiná generace, tak bych na to měl jinačí názor. (09.04.2022)