Život a smrt v Tanvaldu (S01E01)

ČESKÝ ŽURNÁL 1 První verzi komentáře k dokumentárnímu filmu Remundy a Klusáka jsem psal v značném pohnutí (některé účinkující pracovně znám) před deseti lety. Nyní stručněji. Investigativní složka filmu není přesvědčivá a navíc zjevně straní oběti. Lidsky Remundovi s Klusákem rozumím, ale zaujatost může být kontraproduktivní. Domnívám se, že se tvůrci měli vymezit vůči nevyřčenému cíli filmu zjistit, k čemu na Nový rok 2012 došlo. Zjevně se to nepovedlo. Filmu neprospělo ani vstupování dokumentaristů do role protagonistů, které se v případě Klusáka stalo mezitím již jistým trademarkem. Z výstupů by divák mohl získat třeba mylný dojem, že pan dokumentarista je bez ohledu na dobré záměry blbec. Sociologická složka je naproti tomu naprosto vypovídající v prostředí obou etnických skupin. Výběr výroků sice jistě prošel selekcí a i zde docházelo viditelně k manipulaci, lze ale dovozovat, že jejím účelem bylo ukolébat neznalé vypovídající v přesvědčení, že mohou hovořit otevřeně. Oslovení Romové, kteří se vyjadřují jak k případu, tak k životě v Tanvaldu nevyznívají víc mimo než zástupci majority. Jejich náhled na příčiny pohraniční dekadence byl už v roce 2012 naopak celkem přesný - zaznívají především ekonomické důvody; těm, kteří chtějí poslouchat, vyvracejí Romové řadu mýtů o výši dávek a výhodách nezaměstnanosti (která se mimochodem oproti roku 2012 podstatně snížila jistě nikoliv proto, že by se těm, kteří údajně nechtěli pracovat, chtít pracovat začalo, ale proto, že vzniklo i v tomto regionu množství nových pracovních míst). Oproti etnickým Čechům, včetně zcela čitelného 'Střelce', ale vykazují oslovení Romové daleko méně idiotské nenávisti. Scény na plese, na koupališti a jinde ušily Tanvalďákům a všem na jejich úrovni z ostudy bombera. (25.05.2023)

Zatiaľ najlepší kúsok dvojice Klusák a Remunda. Najviac zo všetkého to pripomína dokumentárnu poctu filmu Rašómon od Akira Kurosawu (Japonsko, 1950) o nemožnosti získať objektívnu pravdu. Subjektívne vnímanie udalostí spojené s prospechárstvom a ochrániť si vlastnú kožu totiž vedie k relativizmu a rozdrobeniu toho, čo sa stalo do série paralelných a vždy iných výpovedí. Presne tak je to aj v Tanvalde, kde sa tvorcovia snažia zistiť príčiny streľby na dvoch cigánskych bratov, z ktorých jeden zomrel. Zároveň prinášajú hádky tvorcov o prípustnosť nakrúcania maloletého pozostalého, či morálny sprdung novinárov, tvoriacich verzie, no nechodiacich na súdy. V týchto miestach je to slabšie, hoci patriace k štýlu tvorcov. Snažia sa o oživenie, zahŕňajúce rôzne aspekty skutočnosti, no niekedy práve tým zdisneylandievajú dielo (čo bolo zreteľné pri dokumentoch o supermarkete, americkom radare a trochu aj pri filme o Nošovciach). Z výpovedí miestnych cítiť nedôveru k Cigánom, miestami aj rasistický podtón (súhlas so streľbou, vytvorenie osobitných zón na kúpanie). Nedôvera je daná rôznymi faktormi, umocňuje ju frustrácia zamestnaných pri pohľade na oddychujúcich Cigánov. Ich kľud vyplýva z generačne naučenej skúsenosti vyžiť z mála a schopnosti zaobstarať si chýbajúce zdroje inak - často krádežami. Iste nešlo o objektívne dielo. Avšak všetkých dožadovačov sa objektívnosti by som sa rád opýtal na príklad objektívneho spoločensko-politického dokumentu. Napadá ma jeden: Otázky a odpovede prezidentských a iných volených kandidátov, kde má každá presne vymedzený čas. No poviem Vám, že sledovať "objektívne" publicisticko-politické dokumenty takéhoto typu, to radšej vyhodiť televíziu do koša. (05.05.2014)

Nejsem rasista, ale… Klusák s Remundou opět tnou do živého. V konečném důsledku vlastně ani není důležité, jaké rasy jsou v dokumentu zastoupeny - Klusák s Remundou si zvolili Romy, jinde ve světě to můžou být Čečenci (koneckonců mezi nimi a Čechy není až takový rozdíl) nebo Mongolové. Život a smrt v Tanvaldu jasně ukazuje, že předsudky, ať už se jedná o ohraná klišé nebo nenávist bez zjevného důvodu (tj. nulová argumentace), jsou v naší společnosti hodně hluboko zakořeněny a stejně jako neuvěřitelné historky babičky z vesnice se předávají z generace na generaci bez jakýchkoliv dovysvětlujících informací nebo možnosti zpochybnění ze strany dětí - protože ta stará, moudrá babička má přece vždycky pravdu. Z toho pak vznikají situace jako ta na koupališti, kdy mladá dívka volá po rasové segregaci, aniž by si to zřejmě uvědomovala, případně další vyjadřuje přání, že by „mohlo těch cikánů tady ubejt“, ale na otázku v čem jí tedy jejich počet tolik vadí, už není schopná odpovědět. Jak je vidět na zdejším hodnocení, téma vyvolává různorodé emoce a mě jen mrzí, že neexistuje recenze na serveru jako Novinky.cz, protože jsem si jistý, že by v tamní diskuzi došlo k další plodné debatě na toto téma. (17.04.2013)

Cikáni byli od té doby co přitáhli od Českých zemích, škodnou. Každý Český král vydával zákony o jejich vystěhování, zabíjení a masakrování. A moc dobře věděli proč. Sebranka špín dnes žijící na úkor pracujícího lidu, nemá právo dál žít na uzemí neší země. Cikáni dnes a denně terorizují a napadají české muže, ženy, děti a seniory. Četl jsem tady mezi komentáři od nějakého inteligenta, že CSFD je prolezlý rasistama. Chyba. CSFD je prolezlý debilama a vlastizrádcema, kteří se zastávají cikánů a tím pádem se staví proti svým krajanům. Přeji Vám, humanisté, liberalisté, aby ten, kdo příště bude přepaden, znásilněn a dokopán, byli vaše ženy, děti, rodiče, prarodiče a v závěru Vy sami. Za vaše zrazení vlastní krve si nezasloužíte nic jiného než utrpenív bolestech. Vaši předci umírali především za budoucnost vaší. A takovýmto postojem pošpiňujete jejich odkaz. Proto by Vám mělo být dopřáno stejné pocty z řady cikánské, tak jako to udělali cikáni manželům v Duchcově. A v první řadě by za zradu národa a vlasti měli být souzeni ti, co dali tento dokument dohromady. Jste lůzy! (22.07.2013)

Dvojice kavárenskejch povalečů se vydala do Tanvaldu točit "dokument" o rázizmu a dyškrimináci. Kdyby si to natočili za svoje peníze, tak je to jejich věc, ale opravdu nechápu, proč má tenhle multi-kulti brainwashing sponzorovat českej daňovej poplatník. A dělat dokument způsobem, že budu tlačit do nějakejch odpovědí děti, případně lidi, který rovnou řeknou, se bojej odpovídat na kameru, je zoufalost. Jinak všechny cikány opravdu nejde házet do jednoho pytle. Je jich příliš mnoho, aby se tam všichni vešli. (18.03.2013)