Nástrahy velkoměsta

K Fantoccimu ma Artemio ještě daleko, ikdyž asi není v jeho zájmu předhánět se v tom, kdo je větší idiot. Nástrahy velkoměsta jsou jistě každému známy. Doprava, ubytování, finance a s nimi spojená práce a celkově hodně odlišný život od toho na vesnici. Na Artemia tak čekají nástrahy velkoměsta, o kterých nemá ani potuchy. Ojediněle k zasmání, občas k pousmání a místy pěkná nuda. 50% (07.10.2010)

Tahle italská komedie má bezesporu obrovský potenciál. Bohužel ten zůstává téměř nevyužit. Hlavního hrdinu to přestane bavit na vesnici, a tak vyráží na cestu do velkoměsta - konkrétně Milána. Od konfrontace vesnického burana a městských lidí divák očekává smršť komických situací, ale dostává směs rádobyvtipných scén, které vůbec vtipné nejsou (hrdina se vyspí s dívkou a myslí si, že si ho dívka po jedné noci vezme, a tak jde darovat krev, aby jí mohl koupit snubní prsten - ano, OK, je to konfrontace vesnického a městského života, ale jaksi tam chybí něco, co by mě pobavilo) a určitý druh diváků (například já) při sledování tohoto díla nepěkně trpí. Problém je pravděpodobně jak v osobě herce, který se do tohoto filmu vůbec nehodí, a především ve scénáři, který prakticky žádný prostor ke komickým situacím neposkytuje. Přesto tento film si u nás - zvláště díky jisté podobnosti k filmům Zdeňka Trošky - své příznivce získá. (na obalu DVD se píše, že jen nenapravitelný bručoun během filmu vydrží během filmu se nesmát v kuse alespoň pět minut - já jsem se z celých 90 minut smál asi 10 sekund - tak jsem asi nenapravitelný bručoun, no) 30% (23.04.2013)

Nádherná bláznivá komedie, jejíž hlášky používáme ještě dnes. „Dneska se mi zdál delší.“ či „Při holení dejte nohy od sebe. To by mě zajímalo proč?“ Jsou geniální gagy. A přesto má v sobě tahle bláznovina i něco hlubšího, člověk se nejen tlemí, až padá ze sedačky, ale pohne jím lítost či doufá v opravdovou lásku postav. (12.09.2011)

Stárnoucího chasníka Artemia (Renato Pozzetto) už přestává bavit se den co den brodit v hnoji, a jediné povytržení (kromě šeredné Marie Rosy) je vesnicí projíždějící vlak. A tak sebere rodinné úspory, a vydá se do velkoměsta, aby zde začal kompletně nový život. Jenže město, to není jen tak pro každého - a Artemiovi brzy ukáže, kdo je tu pánem ... Vedle Fantuzziho a Šimona a Matouše byl toto jeden z filmů, který jsem viděl na tisíckrát kopírovaných videokazetách, a některé scény jsme si pouštěli stále dokola a gagů se nemohli nabažit (například kompletní první čtvrthodina je naprosto úžasná - Mami, zapni televizi, podívám se na zprávy). Sice pak už kromě pár dalších vtípků (supermoderní miniaturní byt (kde se ovšem nesmí pořádat taneční zábavy) nebo přijímací řízení do pojišťovny) film začne trochu nudit, ale i tak jde stále o nadstandardní kus zábavy. Rád se na film kdykoliv podívám znovu... (07.12.2010)

Když mi bylo nějakých dvanáct, třináct let, tak jsem tyhle a jim podobné (Šimon a Matouš) italské komedie miloval. Dneska je nenávidím se stejnou intenzitou. Je to hodně blbá a primitivní zábava, která se vážně hodí jedině pro někoho, kdo buďto ještě nikdy nic lepšího neviděl nebo to třeba nebyl sto pobrat... (02.01.2014)