Kluk ve světě příšer

Příběhem velice pěkné, animací také, jen jsem měl subjektivně problém s délkou, která se mi ke konci zdála příliš dlouhá. Závěrečné vyústění příběhové linie je totiž celkem prodlužované a až zbytečně okázale se v něm opakuje motiv knihy Bílá velryba, kterou hlavní postava v průběhu děje čte. Je to dobrý nápad, ale zbytečně se s ním snižuje působivosti konce. Přesto na jedno podívání rozhodně víc než dobré, podruhé bych na to asi neměl důvod koukat. Narozdíl od jiných "poučných, ale ne tolik se myšlenkově opakujících" anime snímků. (09.07.2016)

Tak předně moje favoritka Aoi tu měla nezvyklou dabovací roli, ale zhostila se jí excelentně, Ren (Kyuuta) v jejím provedení měl neskutečný náboj. Začátek filmu působí sice dost dětským dojmem, ale postupně se v této pohádce dopracujeme i k vážným tématům typu přátelství, odhodlání, oddanosti či temné stránky lidského srdce, romantická linka samozřejmě nechybí. S výjimkou závěru by se dalo říci, že při přebíhání mezi dvěma světy (lidský a příšerový) se střídá komediální a dramatická část příběhu, ač jako všude, i zde se najdou výjimky. Hudba není vůbec špatná, animace působivá, takže pokud to celé shrnu, kvalitní animáč jež dokáže nejen dobře pobavit. (30.09.2017)

O anime toho vím asi tolik, co "mistr" Kumatetsu o meditaci. Několikrát jsem do žánru zkoušel proniknout, ale uřvané kreslené postavičky se mi zatím pod kůži moc nedostaly. Po Klukovi ve světě příšer jim ale ještě šanci dám. Tohle mě totiž bavilo. Hodně bavilo. Mamoru Hosoda pro mé v kině(!) uspořádal výlet do světa, který jakoby vypadl ze všech těch rozmazaných dětských snů a přestav. Navíc mi k tomu pustil parádní hudbu, která místy utekla někde ze Sedmi statečných. A světe příšer div se, ono to s animovanými obrázky fungovalo na jedničku. Snad jen ke konci bych se pár střihům nebránil. (14.05.2016)

Fantaskní středověký svět příšer "za zdmi" soudobého Tokia zůstává z majoritní části neprozkoumán, takže musíme akceptovat, že o něj vůbec nejde. To důležité představuje dospívání (resp. dospění) osiřelého frackovitého kluka a nepodlehnutí temnotě osamění či jinakosti - pomocí silné vůle, výcviku, přátel, nalezením místa na slunci. Na akci se netěšte (i když závěrečná velkolepá velryba pod ulicemi metropole stojí za to), rozvážné anime se více zaobírá hlubšími "existencionálními" aspekty lidské duše; zároveň však rozehrává vtipnou báchorku o vzájemném, až rodičovském sblížení hádavého učedníka s nabručeným, prostopášným, cholerickým mistrem. (18.10.2016)

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)