Alice ve městech

Cesta ... ne černobílá ... ČERNOŽLUTÁ, s nepatrným nazelenalým nádechem ... melancholická a trochu chaotická. Má cíl, ale při jeho hledání bloudí a její roztěkané myšlenky se toulají kdoví kde. Navzdory neustálým proměnám je zvláštně statická - a odosobněná ... svým způsobem k uzoufání. Její příběh v ní zůstává beznadějně ztracený a opuštěný ... 2,5* ... A ještě jedna zcela subjektivní poznámka na závěr, která s hodnocením snímku nemá nic moc společného: Vy byste jen tak beze všeho - a vlastně i bez jakékoli předchozí domluvy (!) svěřili svou malou dcerku chlápkovi, kterého sotva znáte ... a nechali byste ji s ním letět přes půl světa ? Kvůli jinému chlápkovi, který měl být natolik dospělý, aby vás potřeboval méně než vaše vlastní dítě ? Dosti uhozené, řekla bych. (28.02.2012)

Příhodné spojení dvou světů, dvou okamžiků lidského života. Na začátku projíždí hlavní hrdina USA - odcizenou krajinou, sám bez hlubšího smyslu nebo životního naplnění, ještě umocněnými okolním a místním (reklamním) způsobem života. Následuje cesta napříč Nizozemskem a Německem - zprvu nucená starost o dítě dodává hlavnímu hrdinovi šťastné pocity uspokojení a hlubšího důvodu života. Poetika, skvělá kamera a hudba, Wim Wenders... (07.03.2012)

Filmy Wima Wenderse, ať už jsou tématicky o čemkoliv, mají vždycky nádhernou kameru. Wenders velmi často opouští tradiční syžet a vyprávění příběhu, které většina lidí od filmu očekává a namísto toho maluje obrazy. Někdy hřejivé, jindy znepokojivé, ale vždycky zajímavé a působivé. A u tohoto filmu to platí dvojnásob. Příběh o spisovateli a fotografovi, který je okolnostmi přinucen dopravit do německa malou Alici jakoby ustupoval do pozadí před nádhernými a pečlivě budovanými záběry přírodnách scenérií a moderního urbanismu, to celé v odstínech černé a bílé. Wenders má prostě na tyhle věci talent. A když se k tomu přidá vhodná hudba, rázem tu máme ze zdánlivě bezvýchodně a až depresivně působícího tématu poměrně hřejivý film, který je zároveň jedním z jeho nejlepších. (27.02.2009)

To jsem si tak jednou pod vlivem splet filmy Alice ve městech a Alice už tu nebydlí od Scorseseho. No když už jsem se takhle náhodně k filmu dostal, rozhodnul jsem se, že se na to zkusim podívat. Čekal jsem, že to bude nějaká umělecká sračka, což se teda do jistý míry potvrdilo, ale výsledek neni zase tak špatnej. Označil bych to jako takovej filmovej chill-out. Jsou to takový obrázky, na který se hezky kouká. Ať už je to úvodní část z USA, kanály v Amsterdamu, visutá dráha ve Wuppertalu nebo potom cestování Renaultem 4 napříč oblastí Porúří. Tady by mi vůbec nevadil ani nějakej kýčovitej záběr na západ Slunce někde za ocelárnou. Jinak zápletka mi přišla dost vycucaná z prstů (Kdo by svěřil svou dceru chlápkovi, kterýho zná pár hodin a ještě navíc vypadá jako pedofil?), ale v podstatě jsem ten příběh ani nějak nevnímal. Moje první setkání s režisérem Wendersem dopadlo rozhodně líp, než jsem čekal. To bych moh zkusit i nějaký jiný jeho filmy... (14.06.2012)

Filmová díla starší 20 a více let, už podle mě dnes nejde dost dobře hodnotit /porovnávat stejným způsobem, jako ta nedávno natočená, natož ta současná .. je to v lidském životě přece jen poměrně velmi slušná řádka let .. co řádka? - je to hodně let .. vše se za tu dobu změní .. svět a hlavně samotní lidé .. těm pořád zůstává vlastní snad jen ta honba za mamonem a schopnost vlastní destrukce, opomíjení toho nejcennějšího, co krom vlastního zdraví a zdraví svých nejbližších máme .. sounáležitost k lidskému společenství a planetě, na které všichni žijeme … (jinak .. ta dívenka byla skvělá, ale úplně mě vytáčelo, jak se v té době všude kouřilo – i v letadle!) … (28.02.2012)