Alice ve městech

Před pár dny jsem viděl film Takešiho Kitana Kikudžiro a ptal jsem se sám sebe, co to Beat natočil? Tohle není on. Kupodivu i takhle žánrově odlišný pokus vyšel znamenitě a teď už vím proč. Jedná se v podstatě o remake týhle Wendersovy pecky. Německo sedmdesátých let nebylo nějak zvlášť nakloněný toulavým vnitrosvěťákům a tak devítiletý smysl života místo snídaně občas není k nekousnutí. (12.04.2012)

Cesta ... ne černobílá ... ČERNOŽLUTÁ, s nepatrným nazelenalým nádechem ... melancholická a trochu chaotická. Má cíl, ale při jeho hledání bloudí a její roztěkané myšlenky se toulají kdoví kde. Navzdory neustálým proměnám je zvláštně statická - a odosobněná ... svým způsobem k uzoufání. Její příběh v ní zůstává beznadějně ztracený a opuštěný ... 2,5* ... A ještě jedna zcela subjektivní poznámka na závěr, která s hodnocením snímku nemá nic moc společného: Vy byste jen tak beze všeho - a vlastně i bez jakékoli předchozí domluvy (!) svěřili svou malou dcerku chlápkovi, kterého sotva znáte ... a nechali byste ji s ním letět přes půl světa ? Kvůli jinému chlápkovi, který měl být natolik dospělý, aby vás potřeboval méně než vaše vlastní dítě ? Dosti uhozené, řekla bych. (28.02.2012)

Já tomu nakonec těch slabých 5* dám, byť mi tam vadily ty mezery v logice (fakt matka svěří své dítě muži, kterého zná jenom jeden večer, aby jí ho odvezl do Amsterdamu?), ale jinak se mi ten film moc líbil. Poetická road movie o muži, který tak nějak neví, co se sebou a který jednoho dne potká matku s dcerou a shodou okolností má její dceru na krku a snaží se ji dovézt k její babičce, jenže ta malá holka si nepamatuje, kde její babička bydlí. A Wendersovi se to opět povedlo skvěle, má to jeho typickou atmosféru, vůbec to nenudí, postavy tu jsou zajímavé a sympatické jen ta malá holka mi chvílema připadal trochu divná. A o naprosto perfektní filmařině snad ani nemá smysl víc psát, ta je u Wenderse samozřejmostí. Je tu i pár zajímavých myšlenek, ale nečekejte jich tolik, jako třeba ve Stavu věcí, kde jich bylo mnoho. Taky je tu hodně skvělých scén a celkově je ten film krásně poetický a velmi příjemný, včetně samotného závěru. Prostě další skvělý Wendersův film a čím víc od něj vidím, tím víc se stává jedním z mých nejoblíbenějších režisérů. Už teď ho mám na samotném vrcholu společně s Tarkovským, Lynchem a Benningem. A kdo ví, jestli se nedostane ještě výš... Je to až s podivem, když jsem s ním nezačal zrovna nejlíp. Ale jo, nakonec jsem si ho zamiloval. Slabých 5* (29.02.2020)

Vedomé opustenie spisovania príbehov do viet, tvoriacich podstatu práce reportéra, nepriamo privedie muža k cudziemu dievčaťu - výsledku apatie materstva. Dva výsledky rezignácie bez peňazí a osobnostného zázemia nájdu spoločnú reč i cieľ: hľadanie domu na fotografii. Urbánna priemyselná krajina sa vplyvom čiernobieleho obrazu mení na náladovú krajinu bezčasia. Pekné obrázky ale nedokázali zabrániť pocitu vykonštruovanosti melancholicko posmutnelej zápletky - artového putovania dvoch stratených generácií za nádejou ukotvenia v čase odoznievajúcich detí kvetov. (14.01.2013)

Filmová díla starší 20 a více let, už podle mě dnes nejde dost dobře hodnotit /porovnávat stejným způsobem, jako ta nedávno natočená, natož ta současná .. je to v lidském životě přece jen poměrně velmi slušná řádka let .. co řádka? - je to hodně let .. vše se za tu dobu změní .. svět a hlavně samotní lidé .. těm pořád zůstává vlastní snad jen ta honba za mamonem a schopnost vlastní destrukce, opomíjení toho nejcennějšího, co krom vlastního zdraví a zdraví svých nejbližších máme .. sounáležitost k lidskému společenství a planetě, na které všichni žijeme … (jinak .. ta dívenka byla skvělá, ale úplně mě vytáčelo, jak se v té době všude kouřilo – i v letadle!) … (28.02.2012)