Wadjda

[48. MFF KV] Tento první Saudsko-arabský celovečerák ve mně zanechal velmi pozitivní dojmy. V zemi, která nemá kina ani kinematografickou historii, vznikl snímek, který se může svou kvalitou směle srovnávat se současnou evropskou produkcí. Parafrázi De Sicových Zlodějů kol, jež hlásaly festivalové glosy, bych v tom nehledal. Jde o výbornou komedii, která jemně balancuje s vlivem islámského oportunismu na život rebelující arabské teenagerky. Úžasný herecký výkon mladičké Waad Mohammed úspěšně vyvrací neorealistickou spekulaci. Sic hraný snímek se Wadjda svým vyzněním blíží francouzskému animáku Persepolis. Jeden z nejlepších filmů letošního festivalu. 82% (15.07.2013)

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)

Je hřích zakrývat některé nádherné arabky do toho hnusnýho hidžábu. Jinak film skvělý, malé Wadjde jsem fandil a přál jsem jí, aby se dokázala vymanit z nesmyslných islámských společenských pravidel. Film je i hodně naučný vzhledem k současné migrační krizi. Za mě palec nahoru! PS: Kdybyste někdo znal nějakou sexy arabku kolem 20 let, která by se vzdala Koránu a Alláha, tak že ji beru :-))) :-D (12.02.2016)

Myšlienka to bola výborná a aj bola dobre natočená. Páčilo sa mi síce, že nešli prvoplánovo po divákových citoch a nerobili z toho "doják", ale na druhej strane postavy a hlavne dospelých mi prišli prvoplánové až príliš. Nechala som si to preto príbeh trošku uležať v hlave. Ani s odstupom sa ale nedokážem zbaviť pocitu, že ak by Wadjdin otec v konal v závere inak tak by všetko zostalo pri starom. Teda, že vlastne žijú do veľkej miery presne tak, ako si vybrali. Nemyslím však, že takto to malo vyznieť, tak isto ako si nemyslím, že toto tým celým chceli povedať. Presne viem, čo chcel tento film povedať, nie som však presvedčená, že sa mu to aj podarilo. Možno sa na to celé len ja dívam z nesprávneho uhla pohľadu, ale rozpačitosti z tohto filmu sa jednoducho neviem zbaviť. Videné v rámci projektu 52 films by women. (05.01.2016)

Po dlhšom premýšľaní som tomuto exotickému filmu dal štyri hviezdičky. Možno viac, ako som pôvodne chcel , ale prevážil celkový dojem. I keď problematika postavenia žien v arabskom svete sa ma ani v najmenšom netýka a bicykel, ako vysnívaný cieľ tiež patrí do iných zemepisných šírok, celý film som mal pri sledovaní dobrý pocit. Nenudil som sa, film plynul dobrým tempom, nebol v ňom nadbytok drámy, ani dojemných scén. Len tej nádeje na zlepšenie tam bolo poskromne. Asi oprávnene. (25.04.2014)