Příběh o princezně Kaguje

Japonská pohádka převedená do animovaného filmu s animací, která se zásadně liší od trendů, které udávají mistři japonských animáků Miyazaki a Ótomo a je tak příjemným svěžím větrem na poli animace. Co ale Tale of Princess Kaguya v mých očích velmi sráží je celková stopáž filmu strašlivě utahaný děj. Nestalo se ani, že by mě animace natolik uhranula, jako se mi to u japonských animáků občas stává. Je to velice zajímavé, ale ne tolik hravé a kouzelné. Nedokázal jsem prostě proplout pod povrch a docela jsem se i nudil. (20.02.2015)

Poetické zobrazenie osudu mesačného dievčaťa, ktoré spoznáva skutočné hodnoty vychádzajúce s dedinského života a prírody a potom klamstvá a pretvárku mestského života. Takahata kĺbi šintoizmus s tradičnými zvykmi a tradíciami Japonského národa. Pritom mu hrá krásna Hisaišiho hudba a atmosféra snímku fungujúca hlavne vďaka kresbám predostiera pomerne obyčajný príbeh okorenený o trošku nadprirodzena. Ghibli zase raz dokazuje svoj umnocit pri výbere tém a ich podávaniu k divákovi. Omnoho dospelejšie ako by sa mohlo vďaka rozprávkovej tématike javiť a omnoho citlivejšie než taká Mononoke, alebo Totoro. Pekná, zaujímavé aj s potrebnou katarziou. Jediné čo mi vadilo, bola nevyrovnanosť života na dedine a v meste. Ako keby sa Takahata snažil poukázať na skazenosť mesta viac, ako na krásu prírody a čaro detstva. Ako paralela k životu, ktorý nakoniec skončí je to takmer bezchybné, ako životný osud jedného dievčaťa pomerne tiež. Ale tá rozprávkovosť sa z toho ale bohužiaľ vytráca. Čo je na príbeh podobného kalibru veľká škoda. (15.04.2015)

Má to krásný šminky a fakt pěkně ta holka tančí, ale já bych asi i potřeboval, aby její charakter měl alespoň trochu něco nad rámec všech těch obvyklých klišé o rebelujícím, dospívajícím děvčeti v patriarchátu. To je tady totiž opravdu jediná její osobnostní vlastnost a pro to dneska už fakt nemusíte jezdit do ciziny. (17.06.2024)

Úžasně animovaný kus, věrný originálu (Taketori monogatari) jak většinou narativu, tak i poetikou. Takahata dokázal ze staré pohádky o Měsíčňance z bambusu vykřesat hřejivý zážitek, který možná není pro celou rodinu, ale alespoň je proložený zapamatovatelnými postavami, silnými obrazy a působivou smutnou atmosférou. Takřka každý záběr filmu by mohl bez ostudy viset v galerii. (20.06.2016)

Zdrcující.. Takahatův dlouho oodalovaný projekt se převlečen za krásně nakreslenou pohádku vkradl do kin celého světa aby tam s jistou dávkou škodolibosti odhalil svou pravou tvář. Syrová a snad až cynická "oslava života", políček do tváře všem naivním snílkům kteří snad stále věří v to, že život má smysl a láska překoná všechny překážky.. Úplně vidím ty davy zmatených dětí proudících z kinosálů jak se ptají svých poplakávajících maminek a tatínů o čem, že to jakože vlastně bylo.. Já u toho slzel jako želva, protože kdesi uvnitř asi tuším, že ten latentní misantrop má pravdu.. že takhle se to často stává a semele... že často ty opravdu důležité věci odsune jakási touha a zdání čehosi "víc", čehosi "důležitého" ...Je to krásné, vtipné, laskavé, dynamické, autentické.. a nekompromisní (!!!).. Je to jako krásný balvan na srdci. Je to jako to rezolutní NE kterým se svět vysmívá tomu dětskému uvnitř nás.... Chce se mi křičet: Nenávidím tě Takahato!!... a zároveň vím, že to je důkaz síly a geniality tohodle příběhu o "Bambusovém Výhonku". (05.03.2018)