poster

Způsob zabíjení (festivalový název)

  • Velká Británie

    The Act of Killing

  • Slovensko

    Akt zabitia

    (festivalový název)

Dokumentární / Krimi / Historický

Dánsko / Norsko / Velká Británie, 2012, 115 min (Director's cut: 159 min)

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • NinonL
    ***

    Indonésie 1965-6. Po neúspěšném převratu, z něhož byla obviněna komunistická strana, bylo armádou a polovojenskými spolky umučeno a brutálně zavražděno více než milión obyčejných lidí. Stačilo, že je někdo označil za komunisty. Genocidu podporovala indonézská vláda a podporu měla i u západních vlád. Dokument přesně nespecifikuje, kterých. Zločinci nebyli dodnes potrestáni, naopak jsou zváni do veřejnoprávní TV k diskuzím jako hrdinové. Gangsterské jednotky v zemi působí stále a obyvatelstvo se bojí proti vládě jakkoli protestovat. Strašná země, o to hůře, že zase za účasti a podpory Západu.(9.6.2017)

  • Maq
    **

    Je to zdlouhavé. Základní informace je přitom prostá: Někdejší sérioví vrazi ani dnes nečelí žádné společenské stigmatizaci a bez zábran o svých vraždách hovoří. Něco jako kdyby bývalí členové Einsatzgruppen rozšafně vyprávěli na kameru, jak v Bělorusku vybíjeli Židy a politruky. --- Šokuje nás to díky kulturní vzdálenosti. V Číně se za časů občanské války (1911-1949) dály neuvěřitelné brutality v ještě mnohem masovějším měřítku. O japonském příspěvku do této kruté historie se mluví, protože to vyhovuje čínskému šovinismu, ale Číňané Číňanům pustili žilou mnohem víc. Nikdo se tím bůhvíjak nezabývá. Současná Indonésie je dost sebevědomá, aby dokument podobného druhu povolila, ale to neznamená, že jinde nebylo ještě hůř. Třeba ve Vietnamu, a tím opravdu nemyslím My Lai. --- Orient opravdu nemá s násilím problém. Dělo se tam vždy. Námitka, že za to může Západ, je očividně lživá. Je to právě naopak. Humanismus a vytrvalá snaha omezovat násilí na nezbytné minimum je po staletí výlučnou výsadou Západu. Tak třeba v Africe bylo právě koloniální období jedinou epochou, kdy zabít souseda kvůli karamelce nebylo tak snadné. --- Naše úsilí o potírání násilí se projevuje v až hysterických reakcích na případy, kdy se Západ násilí dopustí. Nejnověji třeba v Iráku. Tenhle film je dobrý pro porozumění, jak se na násilí dívají ve zbytku světa. Hlavně to nepokládejte za nějakou indonéskou specialitu. Koneckonců i mnohý Rus vám ještě dneska ochotně dosvědčí, že Stalinova vláda byla pro jeho vlast dobrodiním.(7.9.2015)

  • DaViD´82
    ****

    Šedesátá léta v Indonésii a svébytné (vy)řešení situace kolem hrozby komunismu. A když se kácí les, tak létají třísky… Nastavování zrcadel demokratické společnosti částečně vzešlé z vyvraždění statisíců skrze bezprostředního zábavného staříka užívajícího si života plnými doušky, vzorného dědečka, národního hrdinu a jen tak mimochodem jednoho z vysoce postavených vykonavatelů výše zmíněného? Hrůzy minulosti, které vytvářely dějiny se dají zprostředkovat různě. Jako strohý výčet hrůz, jako portrét aktérů a jistě vás napadne ještě pár způsobů. Když budete mít štěstí, tak dostanete před kameru i některého z aktérů. Pravděpodobně se vám však nepoštěstí, že ti aktéři budou chtít aktivně spolupracovat natolik, že kývnou na zinscenování hrůz, které napáchali, protože cítí, že mladí si již neuvědomují co pro svou zemi udělali a chtějí, aby tu po jejich hrdinských činech zůstala nějaká stopa? A že se během příprav rozpovídají „jak to tenkrát oni viděli a jak to vidí dnes“? V nejsilnějších momentech (a není jich zase až tak málo) působivé, fascinující a mrazivé jako nic jiného široko daleko; nesporný problém však je, že tento kromobyčejný dokument je zprostředkován formou, která mu brání z něj dostat to nejlepší a jít až na dřeň. Naopak docela hrozí, že v důsledku uodané dvouhodinové stopáže, nenápadité formy a syndromu mluvících hlav, spousta diváků otupí (ne-li usne). A to by byla škoda již jen z důvodu, že vám autoři dají dobrý tip kam poslat (nejen) Ransdorfa s Grebeníčkem na „převýchovu“.(18.7.2013)

  • Madsbender
    *****

    Staručký Anwar je milý, priateľský a populárny dôchodca. Má to len jednu chybičku - je to masový vrah s približne tisíckou obetí na účte. Silná, sugestívna štúdia masových vrahov v Indonézii 60.-tych rokov minulého storočia, ktorí si dnes pokojne nažívajú na dôchodku či zastávajú vysoké funkcie v štátnych organizáciách a vláde, a hrejú sa na výslní popularity bez akejkoľvek známky svedomia, súcitu či pochopenia svojich činov. Pre kamerami dánskych filmárov sa neštítia ničoho, prezentujú účinné vražedné praktiky, kódex obliekania, otvorene rozprávajú o napáchaných zverstvách a potom vám s úsmevom podajú ruku a odídu. Krásna ukážka politiky "keď je to dostatočne ďaleko, nás sa to netýka" - krajina, v ktorej sú deti od narodenia vychovávané v nenávisti ku komunistom, posiela medzinárodnému tribunálu v Haagu a morálnym zásadám efektný pľuvanec do tváre. Akt zabitia je jediným dokumentom, ktorý ma svojou záverečnou scénou Anwarovho uvedomenia, čo vlastne vykonal, dohnal k slzám. Videl som predĺženú verziu, a ani jednej minúty, strávenej pri obrazovke, neľutujem. Viac v recenzii.(26.1.2014)

  • Dadel
    ***

    Asi byla chyba koukat na režisérskou verzi, protože je to absolutně neukoukatelné (sledovat podesáté, jak někoho uškrtit drátem už prostě nemá ten správný efekt) a neuposlouchatelné (indonéština je fakt odporný jazyk). Musel jsem si z toho udělat seriál. Ale ty dvě hodiny by nebyly o mnoho lepší, ideálních by bylo 60 minut. A je to škoda, silných momentů je ve filmu dost, a kdyby se takto zkoncentrovaly, byl by účinek jistě ještě vyšší. Jinak tvůrcům tleskám za nápad a odvahu, třeba se teď bude svět více zajímat o tento vytěsněný a pozapomenutý masakr (k čemuž snad dopomůže, získá-li film Oscara). A pokud budou viníci po letech aspoň symbolicky potrestáni, dal bych tvůrcům i Nobelovu cenu.(25.1.2014)

  • - Barva Anwarova vlasového porostu se mění pomalu co scénu. Důvodem je, že výsledný materiál je řazen tématicky a nikoli chronologicky. První setkání s Anwarem totiž probíhala v době, kdy měl šedé vlasy. On si je potom sám od sebe pro účely filmu obarvil na černo, ale natáčení trvalo tak dlouho, že mu během něj postupně odrostly zpět do původní barvy. Autoři si toho byli vědomi, ale dle Herzoga to je o předmětu jejich zájmu rovněž svým způsobem vypovídající a tak Anwara nijak nenutili k odbarvení poté, co se s barevným přelivem poprvé ukázal. (Zdroj: bonusy na Blu-ray) (DaViD´82)

  • - Režisér Joshua Oppenheimer v Indonésii původně natáčel snímek na zakázku, který sledoval komunitu obyvatel, kteří se pokoušeli založit odbory tam, kde jsou ilegální. Na vlastní pěst a s malým financováním díky univerzitnímu stipendiu se poté do země vrátil, aby s komunitou natočil film o událostech z roku 1965. Vyprávění vesničanů ho poté zavedla právě k samotným vrahům, kteří byli hned od začátku otevření k celé kauze a sami od sebe Oppenheimera na místa vražd zaváděli. (Brousitch)

  • - Štáb byl častokrát kárán vojenskou policií a byl mu zabavován filmový materiál. Na dokumentu se totiž přímo podíleli přeživší masakrů z roku 1965, kteří jsou v zemi pod přísným dohledem a kontrolou. (Brousitch)