Reklama

Reklama

Způsob zabíjení

(festivalový název)
  • Velká Británie The Act of Killing (více)
Trailer 1
Dokumentární / Krimi / Historický
Dánsko / Norsko / Velká Británie, 2012, 115 min (Director's Cut: 159 min)

Obsahy(1)

Dokument Způsob zabíjení je děsivým a působivým vhledem do myslí masových vrahů, předků mnoha dnešních Indonésanů, a sondou do společnosti, kterou pomohli stvořit. V polovině 60. let probíhalo v Indonésii cílené tažení proti stoupencům komunismu. Policejní a armádní složky tehdy na příkaz vedení země zabily odhadem 400 až 500 tisíc lidí, vzhledem k přísnému utajení kolem politických čistek však mohlo být číslo obětí vyšší. Oběťmi byli údajní komunisté, etničtí Číňané či levicově smýšlející intelektuálové. Dánští filmaři nyní vyzvali bývalé vůdce „čistících“ jednotek, aby se pokusili své činy ztvárnit v hraném filmu a proces zdokumentovali. Anwar Congo a jeho druzi tak proplouvají minulostí ve výrazně stylizovaných, až surreálných, scénách, oslavují „osvobození“ duší mrtvých komunistů, vyslýchají oběti převlečeni za gangstery z hollywoodských filmů nebo se prohánějí prérií jako dobyvatelé Divokého západu. Vrazi vtipkují o svých činech v televizních show a jsou oslavovanými hosty státních představitelů. (Kino Asia)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (53)

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Staručký Anwar je milý, priateľský a populárny dôchodca. Má to len jednu chybičku - je to masový vrah s približne tisíckou obetí na účte. Silná, sugestívna štúdia masových vrahov v Indonézii 60.-tych rokov minulého storočia, ktorí si dnes pokojne nažívajú na dôchodku či zastávajú vysoké funkcie v štátnych organizáciách a vláde, a hrejú sa na výslní popularity bez akejkoľvek známky svedomia, súcitu či pochopenia svojich činov. Pre kamerami dánskych filmárov sa neštítia ničoho, prezentujú účinné vražedné praktiky, kódex obliekania, otvorene rozprávajú o napáchaných zverstvách a potom vám s úsmevom podajú ruku a odídu. Krásna ukážka politiky "keď je to dostatočne ďaleko, nás sa to netýka" - krajina, v ktorej sú deti od narodenia vychovávané v nenávisti ku komunistom, posiela medzinárodnému tribunálu v Haagu a morálnym zásadám efektný pľuvanec do tváre. Akt zabitia je jediným dokumentom, ktorý ma svojou záverečnou scénou Anwarovho uvedomenia, čo vlastne vykonal, dohnal k slzám. Videl som predĺženú verziu, a ani jednej minúty, strávenej pri obrazovke, neľutujem. Viac v recenzii. ()

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

"Act of Killing" je prvý z dvojice dokumentov o prevrate v Indonézii z roku 1965. Kým v "The Look of Silence" dostal priestor mladý lekár, ktorý sa postupne stretáva s nejedným vrahom svojho brata, krok za krokom sa dozvedá aký bol priebeh, akým spôsobom mu bol odobratý život, či sa snaží ukázať skutočnú históriu vtedajšej doby z pohľadu "poškodeného" v Indonézii, tento dáva priestor na vyjadrenie či opisovanie ohavných činov samotným zabijákom, gangsterom, ktorí boli, sú, a dlho budú pod ochranou samotnej vlády. Najviac zaráža fakt sily samotnej úprimnosti, s akou radosťou, bez akýchkoľvek výčitiek, priam s hrdosťou sebe samou títo "ľudia" dokázali zabíjať. Nuž, buďme radi (zatiaľ), že žijeme na našom malebnom Slovensku. ()

Reklama

DwayneJohnson 

všechny recenze uživatele

Bůh nemá rád určitě komunisty..... Tahle věta mi asi nejvíc utkvěla v paměti. Až tragikomický dokument, který se ohlíží o skoro padesát let zpátky a mapuje násilné převzetí moci v Indonésii. Milión zvražděných, převážně komunistů, ten mluví už jenom sám za sebe. Jejich tehdejší katové po těch několika desítkách let dělají, jako by snad lovili králíky nebo přemnožené krysy a ani nehnou brvou a souhlasí s něčím, u čeho se mně můj rozum už tak dlouho nepříčil. Když to tak vezmu, jsem nakonec velmi rád, kde jsem se narodil. A to rozhodně nežiju v ideálním státě. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Šedesátá léta v Indonésii a svébytné (vy)řešení situace kolem hrozby komunismu. A když se kácí les, tak létají třísky… Nastavování zrcadel demokratické společnosti částečně vzešlé z vyvraždění statisíců skrze bezprostředního zábavného staříka užívajícího si života plnými doušky, vzorného dědečka, národního hrdinu a jen tak mimochodem jednoho z vysoce postavených vykonavatelů výše zmíněného? Hrůzy minulosti, které vytvářely dějiny se dají zprostředkovat různě. Jako strohý výčet hrůz, jako portrét aktérů a jistě vás napadne ještě pár způsobů. Když budete mít štěstí, tak dostanete před kameru i některého z aktérů. Pravděpodobně se vám však nepoštěstí, že ti aktéři budou chtít aktivně spolupracovat natolik, že kývnou na zinscenování hrůz, které napáchali, protože cítí, že mladí si již neuvědomují co pro svou zemi udělali a chtějí, aby tu po jejich hrdinských činech zůstala nějaká stopa? A že se během příprav rozpovídají „jak to tenkrát oni viděli a jak to vidí dnes“? V nejsilnějších momentech (a není jich zase až tak málo) působivé, fascinující a mrazivé jako nic jiného široko daleko; nesporný problém však je, že tento kromobyčejný dokument je zprostředkován formou, která mu brání z něj dostat to nejlepší a jít až na dřeň. Naopak docela hrozí, že v důsledku uodané dvouhodinové stopáže, nenápadité formy a syndromu mluvících hlav, spousta diváků otupí (ne-li usne). A to by byla škoda již jen z důvodu, že vám autoři dají dobrý tip kam poslat (nejen) Ransdorfa s Grebeníčkem na „převýchovu“. ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Asi byla chyba koukat na režisérskou verzi, protože je to absolutně neukoukatelné (sledovat podesáté, jak někoho uškrtit drátem už prostě nemá ten správný efekt) a neuposlouchatelné (indonéština je fakt odporný jazyk). Musel jsem si z toho udělat seriál. Ale ty dvě hodiny by nebyly o mnoho lepší, ideálních by bylo 60 minut. A je to škoda, silných momentů je ve filmu dost, a kdyby se takto zkoncentrovaly, byl by účinek jistě ještě vyšší. Jinak tvůrcům tleskám za nápad a odvahu, třeba se teď bude svět více zajímat o tento vytěsněný a pozapomenutý masakr (k čemuž snad dopomůže, získá-li film Oscara). A pokud budou viníci po letech aspoň symbolicky potrestáni, dal bych tvůrcům i Nobelovu cenu. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (3)

  • Štáb byl častokrát kárán vojenskou policií a byl mu zabavován filmový materiál. Na dokumentu se totiž přímo podíleli přeživší masakrů z roku 1965, kteří jsou v zemi pod přísným dohledem a kontrolou. (Brousitch)
  • Režisér Joshua Oppenheimer v Indonésii původně natáčel snímek na zakázku, který sledoval komunitu obyvatel, kteří se pokoušeli založit odbory tam, kde jsou ilegální. Na vlastní pěst a s malým financováním díky univerzitnímu stipendiu se poté do země vrátil, aby s komunitou natočil film o událostech z roku 1965. Vyprávění vesničanů ho poté zavedla právě k samotným vrahům, kteří byli hned od začátku otevření k celé kauze a sami od sebe Oppenheimera na místa vražd zaváděli. (Brousitch)
  • Barva Anwarova vlasového porostu se mění pomalu co scénu. Důvodem je, že výsledný materiál je řazen tématicky a nikoli chronologicky. První setkání s Anwarem totiž probíhala v době, kdy měl šedé vlasy. On si je potom sám od sebe pro účely filmu obarvil na černo, ale natáčení trvalo tak dlouho, že mu během něj postupně odrostly zpět do původní barvy. Autoři si toho byli vědomi, ale dle Herzoga to je o předmětu jejich zájmu rovněž svým způsobem vypovídající a tak Anwara nijak nenutili k odbarvení poté, co se s barevným přelivem poprvé ukázal. (Zdroj: bonusy na Blu-ray) (DaViD´82)

Reklama

Reklama