Ať žije svoboda

Pan režisér umí točit a umí si i vybrat herce. Ano, příběh sám o sobě není ničím objevným a nedávno jsem viděla Diktátora, který je pochopitelně žánrově z jiného soudku, ale obsahově už nikoliv. Promítání slušeno velké plátno Velkého sálu hotelu Terminal, které dílu dodalo patřičnou důstojnost a přidanou hodnotu. (04.07.2013)

Toni Servillo je tak zajímavým hercem, že vás snímek "Ať žije svoboda" bude bavit, i když se z tohoto tématu a celkového pojetí politické kritiky prostřednictvím dvojníka, dalo vytřískat o dost víc. Přesto je to docela chytrá komedie o tom, že politika je vlastně svinstvo, ale dají se s ní dělat opravdu divy. (03.10.2017)

Snění je naštěstí připuštěné za všech okolností… Když se dostane podivín do velkého světa, zpravidla obhajuje naivní ideály – stalo se to ve filmu Byl jsem při tom nebo Dave a spadl do toho i neodolatelný filozof Ernani v podání Toniho Servilla. Tyto filmy tlumočí postoje tvůrců a společnému úsilí nic neschází: Ať žije svoboda je vtipný, přiměřeně vážný a dostatečně závažný snímek, který většině diváků pravděpodobně zvedne náladu. K politice nepřistupuje s nasupenou vidinou zdrcující kritiky, nýbrž empatickou snahou porozumět obtížné službě. Opakovaně skloňované slovo „únava“ má vysvětlit ústup vizí, nedostatečnou průbojnost, apatii, korupci atd. Únava má být reakce na stav věci, smutným důsledkem nastolených poměrů. Jenže snímek obhajuje neobhajitelné a vytváří z politiky vakuum. Režisér Roberto Andò netematizuje stranická omezení, nezbytnost kompromisů, každodenního relativizování vlastních ideálů ve prospěch společného cíle. Vůbec není jasné, zda je zdejší (levicová) strana mocenským nástrojem jednoho muže či neovladatelný organismus dlouhého šiku hochštaplerů, kteří politiku Ernanimu brání v rozletu. Absence těchto mechanismů činí nápravu „nového“ Ernaniho strašně naivní. Je to přesně takové, jak si unavený volič přeje. Leč nemožné, protože se zamlží asi sto padesát omezení, před nimiž by filozofující Servillo stál. Podobně zjednodušená je druhá zápletka – politický exil politika Ernaniho se zřejmě hodlal inspirovat papežským zběhnutím (Habemus Papam), bohužel se ale točí v kruhu a mimo pár vtípků nic nenabízí. Tento film je tak naivní a politika v něm černobílá, až mě to dojalo. Pakliže může někdo toto pole ještě stále pokládat za prostor plný unavených idealistů, zřejmě není naše situace tak beznadějně cynická. Více takových filmů. (MFFKV 2013) (01.10.2013)

Taliansky herec č.1 Toni Servillo je v pozícii ako Peter Sellers v Kubrickovej satire Dr.Strangelove... Téma je to politická,Peter stvárňuje takisto viacero postáv,čo Toni hrá dvojčatá Enrica a Giovanniho. Sú identickí,vymenia si úlohy,čo Giovanni predvádza ľudskú tvár lídra strany,potom čo skutočný Enrico,ktorý sa vytratí do Francúzska,si potrebuje oddýchnuť.Enricov asistent Andrea natrafí práve na jeho dvojča Giovanniho,ktorý má schizofrenické črty,a tým pádom sype zo seba pravdu a zachráni stranu. Politika je svinstvo,z ktorého mi je na grcanie,ale vďaka Tonimu sa človeku na chvíľu zmení názor.Len na okamih... (25.03.2014)

Kvalitny taliansky film, ktory konecne netrpi povestnou talianskou amerikanofiliou - fakt, ked pozerate filmy Fulciho alebo BS/TH, vacsina, ak nie vsetky sa odohravaju v USA. Tento je zsadeny do Italie, a to je mne sympaticke. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film, tempo hlavne v strede trochu uvolni a u divaka sa dostavi nuda. To je ale vec tolerancie. kazdopadne Toni Servillo film taha, exteriery vyborne, kulisy su tiez na urovni. Pribeh sa da zniest, ale daju sa najst aj lepsie. Len tak na okraj situacie Cinema Italiano : roku 2005 dal taliansky stat na rozvoj domacej kinematogarfie cca 240 milionov, euro, roku 2013 len .... 80 milionov, coz je jedna tretina. Jak to povedal reziser Ferdinando Baldi, este kym zil : italska kinematografia je mrtva, uz len usporiadat pohreb. Je mi to luto, mam rad Italiu, od Imperia Romana, cez stredovek az po ich filmy. 74 % (07.10.2017)