Hannah Higgins (Julia Stiles) je inteligentní profesorka, jež vystudovala Harvardskou univerzitu. Je natolik zapálená pro svou práci, že se rozhodne kandidovat do Kongresu a osobně dohlédnout na reformu školství. Bohužel coby kandidátka je absolutně špatná, její chytrost totiž voliči vnímají jako povýšenost a žádný člověk z Bostonu se s ní prostě nemůže ztotožnit. Pro příští volby se Hannah se svou obchodní partnerkou, Colleen Pickering, rozhodne najmout někoho, kdo bude kandidovat a nebude lidem v žádném směru připadat namyšlený. Elliot Doolittle (David Walton) dodává pivo do místních podniků. Je lidský, oblíbený, mluví s jihobostonským přízvukem a rozhodně není nijak "naleštěný". Jeho upřímnost a vstřícnost mu umožňují se okamžitě propojit s každým a zároveň s nikým. Hannah bere Elliota jako svůj "projekt." Kéž by ho mohla naučit mluvit jako gentlemana... jenže, proč by se měl stát gentlemanem... gentlemanem, který bude kandidovat do Kongresu a vyhraje. Elliot a Hannah jsou jako noc a den, ale když se z něj stane trochu větší "správňák" a Hannah se částečně zbaví své nafoukanosti, možná by z nich mohl být pár. [Zdroj: HBO](oficiální text distributora)
topi80
Nenáročná pohodovka, která spolehlivě plní svůj záměr - pohodově pobavit. Přechytřelost a slovní ekvilibristika velice sympatické Hannah funguje na 100 %, je trochu škoda, že u Elliota proběhla příliš rychlá změna z opravdu extrémního burana (fakt nebylo nutné, aby vstoupil do děje jako úplný neandrtálec) v politika hovořícího jak kniha. Čekal jsem, že v kampani bude vtipné jeho křupanství, jenže tvůrci z něho udělali kandidáta k nerozeznání od Hannah. A tak postavu burana od rány zastává aspoň Elliotova sestra. Každopádně hodina a půl s tímto filmem byla příjemná a není důvod to neocenit.(17.2.2018)
Malarkey
Zapadne, tenhle film určitě zapadne. Stejně tak, jako o něm za chvíli nikdo nebude vědět. To mi po shlédnutí bylo víceméně jasné. Každopádně já si nemohl představit lepší film během vánočního úklidu obýváku. Příběh je dost jednoduchý, místy je to fakt legrace, a když televizi sledujete jedním okem a druhým vytíráte parkety mopem, bohatě to stačí. Stejně tak ideální stav na vaření. Jedním okem televize, druhým okem sporák. Bohatě to stačí. Smysluplnější to není, ale příjemně to zvedne náladu. Rozhodně líp, než takový Volejte Novu, Novákovi a jiný kejdy, kterých jsou sobotní a nedělní dopoledne plný kotel.(17.12.2013)
chrispe
Další z mnoha a mnoha variací na Pygmalion. Což o to, já mám tu stavbu příběhu ráda a stejně jako se mrknu po stodesáté na kdejakou vykrádačku Vánoční koledy, tak i s tímto nemám problém. Tento film mě ale nebavil, byla jsem překvapená délkou stopáže, kterou jsem si tady přečetla, protože pocitově jsem tipovala tak o třicet minut víc. Nalákala mě Julia Stiles, ale ničím mě nepřekvapila. Jejího hereckého partnera sice znám, ale sympatický mi moc není. Za mě tedy koukatelné, ale ne moc zábavné.(17.2.2018)
Amper01
Atypický americký film. Proč? Protože překvapoval. Člověk automaticky očekává tuctový americký scénář a hned si je jistý jak to bude pokračovat a jak to dopadne, okolnosti navíc k jasnému závěru tlačí, a... a nakonec jsem zůstal s "hubou otevřenou"?! Ano, tenhle příběh by se klidně mohl stát. I takto může vypadat realita...(11.6.2013)
MoniqueM
The rain in Spain washed out my brain. Film Změna k lepšímu představuje hodinu a půl (díky všem bohům, že ne víc) strašné nudy, při níž jsem se jednou zasmála jen proto, že ta pokroucená verze Henryho Higginse mi v jednom okamžiku dost nápadně připomínala mě. Možná jsem také upjatá a staromódní a možná to bylo tím, že jsem film neviděla v původním znění, protože špatná výslovnost anglického jazyka (překvapivě zasazená do Amerického prostředí, kde anglicky neumí pořádně vlastně nikdo) se dá do češtiny nadabovat hodně těžko, každopádně toto zpracování úspěšné klasiky mi nepřišlo zrovna nejšťastnější. Na jednu stranu z něj mám pocit, že se snaží pevně držet své předlohy, ať už díky jménům, kdy ponechali příjmení a pouze z Elisy udělali Elliota a z Henryho Hannah nebo díky perfektně ztvárněné staré gamblerce a pijance Doolittlové (která pro mne působila o to komičtěji, že si ji pamatuji coby upjatou paničku z filmu Titanic), na druhou stranu se snaží přivést něco nového v podobě rosničky, co doplatí na své předpovědi. Obé mi však přišlo vzájemně nevyvážené, takže ve výsledku z toho vzniklo cosi, co není nijak originální ani nijak klasické. Zkrátka takové milé nic. Jedna hvězdička za Hanny perfekcionismus a jedna za výborný herecký výkon Frances Fisherové.(21.1.2014)