Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Jürgen JürgesHrají:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Frank Giering, Stefan Clapczynski, Doris Kunstmann, Wolfgang Glück, Christoph Bantzer, Susanne Meneghel (více)Obsahy(2)
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games. Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (264)
Asi jsem udělal chybu, když jsem si o filmu předem přečetl několik komentářů, protože nejspíš právě kvůli tomu mě už potom moc nebavil. V sedmadevadesátém možná šokující a originální a převratné, aspoň v Rakousku určitě, dneska už ovšem pro zhýčkaného a nasyceného diváka trochu nuda. Nereálnou zápletku a pitomé chování postav asi nemá smysl scénáři vyčítat, protože "tyhle" filmy jsou takové schválně, navíc tu jde myslím hlavně o vyjádření (a vyvolání) určitých emocí a nastolení určitých otázek, nežli o příběh. Ale jaké emoce ve vás může vyvolat film, jehož aktéři několikrát mrknou do kamery a mluví s obecenstvem jako na divadle? A jehož děj se dá ovládat dálkovým ovladačem? Tahle pseudoartová forma mi vůbec nesedla. Než takovouhle nezáživnou modernu, to si radši příště pustím nějakou oldchoolovou béčkovou vyvražďovačku motorovkou nebo mačetou. ()
Haneke je démon. Obě verze FUNNY GAMES hodnotím stejně, je to naprosto zrcadlová práce do nejmenších detailů. Je až neuvěřitelné, co Haneke dokázal vytvořit - dokonalá práce s divákem. Ve FUNNY GAMES jsem cítil všechny pocity, co může film nabídnout. Dokázal mě šokovat, pobouřit, nervovat a pořád mě měl Haneke ve svých rukách. Zpomalené záběry jsou kruté a všechno zlo nás drtí na malinké kousky. FUNNY GAMES je pocta pro MECHANICKÝ POMERANČ a zaslouženě patří k vrcholům subžánru exploitation. ******* Pohledy do kamery je perfektní hra s divákem a dostává diváka na místo činu, vlastně i divák je součástí vražd a násilí, protože spolupachatelově přihlíží. ()
Přidávám se na stranu zklamaných diváků, kterým jaksi unikal umělecký záměr. Pokud šlo o nějaký vyšinutý art, zaznamenala jsem ho, jako mnozí jiní přede mnou, pouze v nepatřičné formě promluv do kamery a zpětného chodu TV ovladače, místo šoku se však dostavila znechucená nedůvěřivost, jakou manipulaci s divákem Haneke chystá - ukázalo se, že žádnou. A na to, abych snímek chápala jako znepokojivě reálné nebezpečí, byl značně vyumělkovaný, takže, co tu ještě máme, abychom si zasloužili tři hvězdičky? Každopádně herce, kteří odpovídali naturelu filmu natolik, až je člověk podezřívá, že hráli sami sebe, a pak ještě zajímavě natočenou úvodní scénu, jitřící divákovu představivost a stupňující dychtivost očekávání, bohužel, pod tíhou věcí příštích je degradována na nenaplněný příslib. ()
Dekadentní provedení rčení: Nevěřte cizím lidem. Celý film se ptáte "Proč?"... Odpověď zní zřejmě: "Proč ne?". Režisér do jisté míry ukazuje lehkou manipulovatelnost divákem absurdními vložkami nepatřičných scének do filmu, kde hlavní padouch komunikuje s divákem. Kritika násilí prostřednictvím násilí? V německy mluveném filmu to nepřekvapí... ()
Ze začátku napínavý a docela reálný thriller, ale postupem času utahané a nudné. I tak musím uznat, že si Haneke s divákem hraje dobře a snímek je tak dobře natočený, že i když vás nebude bavit tak se prostě do konce podíváte, protože vás konec bude zajímat. Herecky už ne tak dobré jako americký remake. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (16)
- Režisér Haneke řekl během natáčení svému producentovi, že pokud film bude úspěšným, tak jedině proto, že diváci nepochopí jeho skutečný význam. (Morien)
- Pri premietaní v Cannes (1997) niektorí diváci spolu s niekoľkými kritikmi odišli zo sály. (rador)
- Michael Haneke chcel film nakrútiť v USA s americkými hercami a produkciou, keďže film mal byť komentárom k senzáciechtivosti a glorifikácii násilia v amerických médiách. Kvôli nedostatočnému rozpočtu bol nútený film natočiť s rakúskou produkciou. V 2007 sa mu podarilo natočiť aj americkú verziu. (Bilkiz)
Reklama