Ano natsu, ichiban shizukana umi
Scene at the Sea, A
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiObsahy(1)
Druhý autorský film režiséra Takešiho Kitana v podmanivých scénách událostí jednoho léta v přímořském městečku před divákem odvíjí nesentimentální, ale současně vrcholně poetickou romanci. On je neslyšící a pracuje jako popelář, zatímco ona jako by trávila čas jen mlčenlivým následováním svého přítele. Její oddanost se nezmění, ani když mladíkovi učaruje surfování, kterému následně zasvěcuje svůj veškerý volný čas. Nevšední dvojici nechává režisér beze slov procházet zdánlivě obyčejnými událostmi, zatímco jejich okolí zabydluje roztodivnými komickými postavičkami. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (49)
Takeshi Kitano natočil film ktorý sa líši od jeho ostatnej tvorby ale to neznamená že by bol pre to horší. Tento druhý svoj autorský film poukazuje na silu a krásu ticha. Pomaly plynúci filmík ktorý sa drží dvoch rovín a to určitej lásky dievčaťa a chlapca a chlapcova láska k surfovaniu čo bol odjakživa jeho sen. Dôležité je že tieto postavičky ani raz vo filme neprehovoria chlapec preto lebo je hluchonemý a dievča preto pretože tak vyznie ich vzťah a vzájomné porozumenie viacej ako keby rozprávala. Tieto obyčajné postavičky ktoré prechádzajú obyčajnými životnými problémamy a starostami doplňujú komické postavičky takže celkový dojem z filmu je omnoho väčší. Dievča , ktoré má rado pomaranče , chalan ktorý vždy keď sa rozbehne do mora tak spadne a dvaja kamaráti ktorý sa prvni hlavnému hrdinovi smejú ale potom podľahnú jeho vášni. Dejový zvrat ktorý je načrtnutý na konci je podaný minimalistický a bez citového vydierania alebo určitej sentimentality. je podany minimalisticky a o to je silnejší a krajší a posledná fáza živých fotografií iba umocňuje zvláštnu pokojnú náladu ktorá sála z tohoto filmu. Hudba bola neskutočne krásna. ()
Další výborný snímek mistra Kitana. Minimum dialogů, krásná hudba a nádherný vzpomínkový závěr. Přesto i zde dávám "jen" 4*. Filmy Takeshiho Kitana se mi velmi líbí, přesto je mé hodnocení často na 90% a plný počet hvězdiček jim tak o vlásek uniká. Nevím čím to je - možná tou pomalou atmosférou, na kterou přeci jen nejsem tak úplně zvyklý. I když na druhou stranu čím víc snímků Takeshiho Kitana mám za sebou, tím více dokážu tuto jejich nezaměnitelnou atmosféru ocenit. ()
Na Kitanově tvorbě je nejvíce fascinujícím faktem, že dokáže točit všechno možné a vždy si v tom zachovat svůj osobitý filmařský rukopis i přes to, že ty filmy vypadají úplně jinak. Ve srovnání třeba s Ten chlap je magor! jsou obojí dost rozdílné filmy, ale přitom v pár prvcích velice podobné. Scény u moře jsou krásný poetický film, který jsem v první půlce bral jako pětihvězdičkový film, který chytře pracuje s temporytmem, kompozicí (povětšinou) statických záběrů a hlavně s geniálním vedením dvou světů naráz; světa neslyšících a světa slyšících. Oba světy mezi sebou interagují, ale každý vše okolo sebe vnímá naprosto jinak - co hluchý kluk a jeho hluchá přítelkyně berou jako krásnou zábavu se surfem na moři, ostatní berou jako veřejně ztrapňování a vysmívají se jim, což ale oni dva nevnímají. Až jsem si říkal, že bych si to jednou měl pustit znova a bez zvuku a titulků, abych svět vnímal stejně jako oni. Tak experimentální sledování jsem ale napoprvé nechtěl mít a tak jsem i v druhé půlce pokračoval dál jako slyšící a bylo to správné rozhodnutí, jelikož jak se začne neslyšící kluk v surfování zlepšovat, oba světy se spojí dohromady a začne to celé být rozházené. Sice s jasnými postavami, ale všechny scény s nimi se střídají nahodile a filmařskou stránku už to nemá tak propracovanou jako doposud, zvlášť u práce se střihy. A na konci mě zamrzelo, že celá ta romance (o kterou tu nejde tolik jako o poetiku) skončila nejpředvídatelněji jak se jen dalo. A ačkoli to mělo svůj smysl, zamrzelo mě, že tak krásně rozehraný film skončí tak klišovitě. Škoda, jelikož jinak se mi to trefilo přesně do noty svojí poetikou a tyhle scény u moře mě opravdu bavilo sledovat. Nic to ale nemění na tom, že to stále je nadprůměrný film s magicky pomalou a příjemnou atmosférou, s charaktery vyvíjenými skrze obraz a mezi řádky (což mám hodně rád, když to někdo umí a Kitanovi se to tady povedlo) a půvabnou kamerou, která má každý záběr pečlivě promyšlený. A soundtrack (který se sice skládá asi jen ze dvou skladeb, ale naprosto mě nadchl a musím si ho někde sehnat) zajistil, že mé čtyři hvězdy budou čisté, ačkoli se mi to trochu příčí s tím, kam to časem upadlo. 4* ()
Takeši Kitano je pro mě nejznámějším filmovým tvůrcem z Japonska. No a jelikož ho znám především v rámci japonských mafiánských praktik, byl jsem dost zvědavý, jaký bude tenhle neuvěřitelně tichý film. No a jak mi Cinemax říkal, tak to i skutečně bylo. Byl tak neskutečně tichý, že když bych u něj usnul, neprobudil by mě za celých těch 101 minut ani jednou jedinou scénou. Každopádně ta romantická atmosféra vztahu lidí k moři a jejím spojením skrz surf byla moc hezká, až hypnotická. I proto jsem u filmu vydržel. Znova už bych to ale nejspíš nevydržel. ()
Příjemný poetický snímek, možno označit až jako lyrický, protože o nějakém ději se moc mluvit nedá (hluchý chlapec si zamiluje surfování, jeho nesmělá dívka jej v tom oddaně podporuje). Opravdu velmi, velmi pomalý, ospalý, tichý (takto neakčně a poklidně natočený závod jinde skutečně neuvidíte :-)), zkrátka typicky Kitanovský. A přestože jeho styl mám velmi rád, zrovna Scény u moře ve mně příliš nerezonovaly. ()
Reklama