Slam Dunk

Je mi jasné, z jaké doby to pochází, co tenkrát frčelo, jak se tenkrát kreslilo a že tohle bylo – a říct to snad tak můžeme – přelomové. Všichni to milovali, spousta autorů chtěla vytvořit něco takového. Ale bohužel pro mě už je to překonané, nejen co se týče příběhu, ale vývoje postav (čímž neříkám, že se teď vždy tvoří lepší díla, ale prostě lepší existují, protože prostě stavěli na něčem, co Slam dunk založil), takže mě to zase tolik nezaujalo, nenadchlo a nedokážu tomu vzdát poctu. Trochu se to míjí mému vkusu – až moc zbytečných rvaček, pochlebování prázdným ženským postavám a ústřední postava Sakuragi sice ujde dlouhou cestu a změní se, dospěje, zlepší se a tak, ale nedokázal mě přesvědčit, že bych se s ním chtěla kamarádit, že bych s ním chtěla trávit víc času. Jsou to klasické osmdesátky (případně jejich konec), takže pokud tvorbu z téhle doby máte rádi, trochu delikventního přísypu, spousta basketu a předimenzovaných středoškoláků, myslím si, že byste se tomu už neměli dál vyhýbat. Na můj vkus z toho stříká až moc testosteronu. (08.05.2022)