The Frame

Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen. (19.01.2016)

„BUĎ JSME BLÁZNI, NEBO TO PŘESAHUJE MEZE NAŠEHO CHÁPÁNÍ… ZÁZRAKY NEEXISTUJÍ. VŠECHNO SE DÁ VYSVĚTLIT …“ /// Za 20 minut ze mě udělaj čuráka! Během filmu se cejtím méněcennej, páč su zmatenej jako Goro v Tokiu. Vevnitř mi to šrotuje, abych si ucelil, jestli je to dobrý, nebo su jen zblblej originální dějovou zápletkou. Když začnou strkat dramatično i do sezení na hajzlu (přirovnání… buď nad věcí vole!), zákeřně (ze zadu) na mě leze nuda a cejtím, že je to uměle natahovaný. Pak přijde rozuzlení a finále. Zjišťuju, že mě vlastně vůbec nebere a mám naprosto jasno! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám dojem, že moji realitu vymýšlí nějakej magor. 2.) Z televize na mě kouká ženská. 3.) Thx za titule ,,mevrt“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.05.2015)

Film ve kterém pojem "práce s kamerou" nabírá úplně nového významu. Po pomalejším rozjezdu jsem byl následně s každou minutou o procento více přikován k obrazu, až do výborného, skoro až Nolanovského vyvrcholení, kterým film však nekončí, neboť se následně vrhne do druhého vyvrcholení. A co naplat, že tam ve výsledku vlastně není moc jasné, "proč a jak?", koukalo se na to výtečně a já mám aspoň o čem přemýšlet, protože samotný námět je nehorázně a až snad drze originální a hravý. (09.01.2015)

Preventívne za štyri. Pri sledovaní najnovšieho mindfuckingu známeho mindfuckera Jamina Winansa som si spomenul na výrok scenáristu Lost, že po skončení seriálu mu neustále chodia vyhrážky na zavraždenie. The frame je parádnou paródiou na obsesiu televíznymi seriálmi. Ono Lindelofa nechcú zabiť preto, lebo všetko nevysvetlil, ale preto, že ultrafans seriálu už nemajú prečo žiť. Lenže tento satirický pohľad na vec je skôr jednou z menej dôležitých interpretácií, po jednoduchej a veľmi chytrej väčšine deja prichádza narad to, čoho som sa tak trochu obával. Niečo, čo možno má zmysel, alebo žiaden extra úžasný presah nemá. Winans tu už evidentne machruje, predlžuje ako sa dá, ukazuje aj to, čo už ukázal a nevie, kedy skončiť. Pozorný divák však pozná scenáristické kľučky a záver mu dôjde po pol hodine filmu. Ale aj to bude asi súčasťou Winansovej hry a možno predvídateľný záver bude na filme to najsatiristickejšie. Že sa filmári púšťajú v postmodernej dobe do skúmania paralelných svetov, do premýšľania nad tým, že aj nami vytvorené svety môžu byť regulérnymi vesmírmi, je logickým dôsledkom všetkého okolo nás. Extrémne zaujímavý film, ktorý asi treba vidieť dvakrát, aby si človek nie že všetko spojil dokopy, ale skôr došiel na to, či v tom má jasno samotný režisér a scenárista. Nebyť náboženských vodítok, možno by som 90% zaokrúhlil hore. Podľa mňa sú totiž v takomto filme prebytočné. (22.01.2015)

Už se nejedná o takovou náhlou nečekanou "brain-erection" záležitost jako v případě Ink, proto taky dávám čtyři hvězdy, jinak bych dal sardel. Opravdu vynikakající a genitálně vymyšlený film, který výrazně snižuje až zbytečně dlouhá stopáž (takových 100 minut by bohatě stačilo). A hudba opět nevyslovitelně nádherná, jako v případě Ink. Hodně silný čtyři. (09.01.2015)